Vladimír Vochoč: Na známku se dostal diplomat, který tajně tiskl pasy a zachraňoval životy
Vladimír Vochoč - teprve druhý československý diplomat, který se dostal na poštovní známku. V letech 1939 - 1941 přispěl k záchraně mnoha set životů, když na konzulátu v Marseille vydával falešné pasy, připomíná Ivan Dubovický z ministerstva zahraničí.
"Já se zajímám o historii diplomatů, takže na jméno Vladimír Vochoč jsem narazil už dřív, ale nějak mě to zpočátku nezaujalo, protože jsem neznal tu jeho minulost. Jan Masaryk si ho pozval do San Francisca jako odborníka na mezinárodní právo, když se dávala dohromady Charta OSN. Tak to bylo moje první setkání se jménem Vladimír Vochoč. Teprve na základě práce dalších historiků jsem zjistil, že zachraňoval životy v letech 1939 až 1941. O to víc jsem se o něj začal zajímat. A do toho přišel dotaz ze Spojených států v souvislosti s přípravou ocenění medailí amerického Kongresu. Pak už jsme po něm začali opravdu intenzivně pátrat v našem archivu. Zašel jsem i do Národního archivu, a tam už jsem si zjišťoval detaily kolem té jeho práce na konzulátu v Marseille."
Jeho vedením byl Vladimír Vochoč pověřen 20. dubna 1938. Po vzniku Protektorátu Čechy Morava odmítl vydat konzulát do rukou Němců, za což byl 1. prosince 1939 ze služeb ministerstva propuštěn. Konzulát v Marseille však nelegálně vedl další dva roky, než ho musel na nátlak francouzské vlády ve Vichy v roce 1941 uzavřít.
Nechával tisknout falešné pasy
Během těchto dvou let poskytoval rozsáhlou pomoc československým, ale i německým a rakouským uprchlíkům ve Francii. V mnoha případech se jednalo o Židy, kterým jinak hrozilo zatčení. Nechával tajně tisknout pasy, snažil se pro ně získat víza, zajišťoval i sociální pomoc a ve spolupráci s dalšími organizacemi jim pomáhal k útěku z Francie. V roce 1941 byl i on nucen uprchnout do Londýna, kde poté pracoval pro československou exilovou vládu.
"I když ho Jan Masaryk odvolal z Francie za to, že porušuje předpisy a vydává falešné pasy, tak si ho vážil jako odborníka. I v Londýně při exilové vládě dostal za úkol vypracovávat odborné analýzy, dejme tomu postavení poválečného Československa. Tím, že jsme se o něm dozvídali víc a víc, tak jsme si uvědomili, jaká je to škoda, že máme v historii diplomatů, takto významnou osobnost, a téměř nic se o něm neví. Připravili jsme výstavu, která už proběhla na několika ambasádách, a doufáme, že ještě na dalších proběhne. No a to byl také důvod, proč jsme nakonec s kolegyní iniciovaly právě vydání této známky."
Vy jste říkal, že je teprve druhý diplomat, který se objevil na známce.
"Já jsem opravdu procházel stovky a stovky známek, a tam jsem našel jediného diplomata Jana Masaryka, který podle mě byl na známkách proto, že se pak stal ministrem."
Byl velice charismatický, vzpomíná na svého příbuzného David Vochoč
Vladimíra Vochoče si pamatuje i jeho příbuzný David Vochoč. Jaký byl?
"On byl velice charismatický, moje máma o něm mluvila jako o strýci Vladimírovi a vyprávěly se o něm úplně jiné příběhy než tento. Byl asi velice šarmantní a měl úspěchy u žen."
Máte doma nějaké památky třeba na tu diplomatickou dobu?
"Spíš některé dopisy. Vzpomínky jsme naštěstí stačili nahrát. Já si ho pamatuji. My jsme v době, kdy ještě žil, a mohli jsme ty vzpomínky uchovávat, netušili, co všechno je za ním. Spíše jsme ho vnímali jako problematickou osobnost ve smyslu toho, že měl takový zvláštní dar říkat věci lidem velice na rovinu a nebylo to vždycky příjemné. Tím byl pověstný."
Od listopadu 1947 do září 1948 byl Vladimír Vochoč v Haagu jako odborník na mezinárodní právo ve službách albánské vlády kvůli sporu s Velkou Británií týkajícího se incidentu v Korfské úžině.
Dožíval v malém podkrovním bytě
Pro pokus o nelegální překročení hranic byl 5. prosince 1948 zatčen a na několik měsíců uvězněn. Následující rok byl propuštěn ze služeb československého ministerstva zahraničních věcí. Z obav před uprchnutím do ciziny, kam odjela jeho francouzská manželka, byl v roce 1953 opět zatčen a odsouzen za velezradu ke třinácti letům vězení. Amnestován byl v roce 1960.
"Po propuštění z vězení dožíval v malém podkrovním bytečku v Holešovicích se svou autistickou dcerou. Tak říkajíc doslova žebral v rámci rodiny. Vždycky, aby jako bývalý diplomat, dostal aspoň občas nějaký doutník nebo trošku whisky."
Vladimíru Vochočovi byla udělena medaile v americkém Kongresu. Dostal se tak mezi 60 osobností z celého světa. V Česku je na nové poštovní známce.
Autor známky vycházel ze tří portrétů
Autorem třetí edice je Mikuláš Kavan. Také on si zjišťoval poznatky o diplomatovi. Měl i málo portrétů, ze kterých vycházel.
"Těch portrétů nebylo mnoho. Byly to vlastně tři fotografie. Jedna z těch fotografií byla silně nekvalitní, bylo to převzaté z novin, takže tam byl rastr. Další fotografie byla dobová, předválečná. A jedna taková troj fotografie byla poměrně mrazivá, protože to byla fotografie při zadržení tenkrát komunistickým režimem. Takže to byla fotografie z amfasu a tříčtvrtečního pohledu."
Na pozadí známky je schematická mapa tehdejší Evropy, tu se nakonec Mikuláš Kavan rozhodl předělat.
"Když jsem to schéma do toho pozadí nakreslil, tak laický pohled by si to mohl přečíst, že to nejsou trasy uprchlíků, ale třeba trasy útočných armád. Byly tam šipky a přerušované čáry. Bylo to zavádějící, takže jsem od toho upustil a použil jsem politickou mapu, a přes ni takové lehce natisknuté razítko."
Pracujete s lupou, když tvoříte známku?
"Já pracuji s brýlemi, protože špatně vidím na blízko, ale lupu nepotřebuji, protože ta známka se tvoří ve zvětšené velikosti, zpravidla to bývá šestinásobek."
