Lumír Soukup: Tajemník Jana Masaryka, který uchoval dědictví pro budoucnost
Jméno Lumíra Soukupa možná nepatří mezi nejznámější osobnosti československé historie, ale jeho životní příběh je fascinující. Byl nejen tajemníkem Jana Masaryka, ale především důvěryhodným správcem jeho pozůstalosti, díky němuž se cenné dokumenty a umělecká díla vrátila zpět do rukou českého státu.
Lumír Soukup se narodil roku 1915 v Mělníku. Vydal se cestou duchovního vzdělání – studoval bohosloví v Praze, na Sorboně v Paříži a nakonec v Edinburghu. Právě Skotsko se mu stalo druhým domovem, kde během druhé světové války rozvinul rozsáhlou přednáškovou činnost a založil Skotsko-československý dům, slavnostně otevřený Edvardem Benešem v roce 1941.
„Soukup byl hluboce věřící člověk, který ideály T. G. Masaryka nejen studoval, ale skutečně žil,“ uvedl historik a diplomat Ivan Dubovický.
Osudové propojení s rodinou Masarykových
„Vztah Lumíra Soukupa k rodině Masarykových nebyl jen profesní – byl to vztah založený na důvěře, úctě a sdílených ideálech. Byl jim blízký jako přítel, ne jen jako tajemník.“
Ivan Dubovický, historik
Vztah Lumíra Soukupa s rodinou Masarykových začal akademicky – obhajobou práce o T. G. Masarykovi. Profesor David Cairns, který vedl jeho práci, ho doporučil Olze Masarykové, když její synové dorazili do Skotska. Od té chvíle vznikl hluboký a důvěrný vztah, který přetrval až do konce života Olgy Masarykové.
„Jan Masaryk si ho velmi vážil. Když se dozvěděl o studentovi, který napsal práci o jeho otci, okamžitě ho požádal o osobní setkání. Od té chvíle se stal jeho blízkým spolupracovníkem,“ připomněl Dubovický.
Tajemník v těžkých časech
Po válce se Lumír Soukup stal jedním ze tří osobních tajemníků Jana Masaryka. Jeho práce byla náročná – nejen kvůli politickému napětí, ale i kvůli skromným podmínkám. Jan Masaryk mu zajistil podporu ve formě zálohy 15 liber měsíčně, což bylo méně než plat písařky na ambasádě.
„Soukup nikdy nelitoval. Byl oddaný službě Československu a Masarykovým ideálům. I v exilu nosil po celou dobu černou kravatu – jako symbol smutku nad stavem své vlasti,“ dodal Dubovický.
Správce pozůstalosti a ochránce paměti
„Lumír Soukup byl muž, který stál v pozadí, ale bez něj bychom o Masarykovi věděli mnohem méně.“
Ivan Dubovický
Po tragické smrti Jana Masaryka v roce 1948 se Lumír Soukup ocitl v exilu. Jeho manželka Catriona odešla do Skotska, kde se jim narodila dcera Alenka. Soukup se pokusil Československo opustit legální cestou, ale nakonec musel odejít ilegálně. V Londýně se mu podařilo získat místo na univerzitě v Glasgow, kde se podílel na založení slovanského institutu.
Díky důvěře rodiny Masarykových mu byla svěřena velká část pozůstalosti – od osobních předmětů po umělecká díla. Olga Masaryková ho požádala, aby část věcí rozprodal na aukcích, což nebylo jednoduché. Soukup pečlivě pořizoval soupisy, konzultoval je s rodinou, ale často musel improvizovat, když Olga měnila své požadavky.
„Rodina Masarykových věnovala část oblečení uprchlíkům v táboře Valka. Ti možná ani netušili, že nosí saka po Janu Masarykovi,“ poznamenal Dubovický.
Návrat domů – alespoň symbolický
Soukupova dcera Alenka později věnovala zbývající část sbírky Ministerstvu zahraničních věcí. Díky tomu se umělecká díla a dokumenty z londýnského bytu Jana Masaryka vrátila zpět do České republiky. Výstava v Toskánském paláci, otevřená do konce listopadu, nabízí veřejnosti jedinečnou možnost nahlédnout do této pozůstalosti.
„Lumír Soukup byl muž, který stál v pozadí, ale bez něj bychom o Masarykovi věděli mnohem méně. Jeho věrnost, víra a vlastenectví si zaslouží naši úctu,“ uzavírá historik, diplomat a odborník na dějiny Čechů v zahraničí Dubovický.
Související
-
Československo v srdci
Exil ovlivnil československou politiku a kulturu napříč staletími. Sledujte příběhy krajanů, kteří bojovali za svobodu a uchování národní identity.
