Pobytem ve vagónu hosté přispívají k obnově horského nádraží Kovářská
Léto na kolejích? Nic nemusí drncat, nehrozí žádné zpoždění ani výpadek klimatizace. Stačí si pospíšit s rezervací a ulovit pobyt v některém ze čtyř obytných vagónů trvale „zaparkovaných“ na krušnohorském nádraží Kovářská. Právě tam míříme v dalším dílu našeho seriálu!
„Stoprocentně to za ty peníze stálo. Je fakt, že jsem pobyt dostal jako dárek, ale teď vidím, že bych si to zaplatil i sám. A to ani člověk nemusí být fanda do železnic, i mé ženě se na Kovářské líbilo.“
Markéta a Pavel Brožkovi si nevšední zážitek ve Vagonech na horách dopřáli na počátku léta. Bydleli ve vagonu nazvaném Alois, po někdejším přednostovi zdejší stanice. I když pan Brožek pracuje v Praze jako elektrikář, nejvíce si prý užil unikátní prostředí nádraží. „Mám železnici hodně rád. A pak ten klid. Bydlíme v Praze u mimořádně rušné Strakonické ulice, v neustálém hukotu. A najednou na Kovářské jenom šuměly stromy a zpívali ptáci.“
A nevadila prý ani rodina s malými dětmi ubytovaná v nedalekém voze nazvaném Fanynka. „Když mě tlačíte do něčeho negativního, tak mě napadají jen ty obří vrtule větrné elektrárny na cestě ke Kovářské. Ale odsud vidět nejsou, to je kilometry daleko. Vybavení vagonu bylo skvělé, v kuchyně vše, co je potřeba, dříví nachystané, komunikace s majitelem probíhala bez problémů emailem,“ nedá si pozitivní dojmy vzít ani dotěrnými novinářskými dotazy Pavel Brožek.
Od nářadí k nadšeným hostům
Majitelem zmíněných dvou vagonů je Pavel Polák, novinář, býval rozhlasový a televizní zpravodaj v Berlíně, dnes předseda spolku Nádraží Kovářská. Spolek je oficiálním rámcem pro partu kamarádů, kteří v uplynulém desetiletí postupně koupili zchátralou staniční budovu a protilehlou železniční vodárnu. Posléze přivezli na Kovářskou čtyři dřevěné služební vozy, v železničářské hantýrce známé jako hytláky. Tuhle historii přibližuje další člen spolku Štěpán Macháček, donedávna zpravodaj Českého rozhlasu na Blízkém východě, který zpustlé nádraží vlastně objevil, když koupil a v roce 2014 začal zachraňovat hlavní budovu.
„Původně vagony sloužily k uskladnění nářadí a materiálu a k našemu přespávání. Občas tam přespávali i naši kamarádi, ale vzhledem k tomu, že já jsem pobýval v Káhiře a Pavel v Berlíně, tak po většinu roku byly ty vagony nevyužité. A tak nás napadlo zabít dvě mouchy jednou ranou – pořádně je opravit, za pomoci spřáteleného architekta zkrášlit a vybavit vším potřebným a začít je pronajímat.“
Tou druhou mrtvou mouchou bylo, že z výnosů se začala financovat náročná oprava nádraží a vodárny. „Veškerý příjem z vagonů jde u nás do nádraží, co lidé utratí za ubytování, tím skutečně přispívají na záchranu a rozvoj nádraží,“ zdůrazňuje Štěpán Macháček.
Brigádnici se sekyrami a štětci
První dva vagony takto začaly sloužit na podzim 2021, další o dva roky později. Velké a odborné práce na opravách budov i vagónů jsou výsledkem práce příslušných řemeslníků, průběžnou péči o zajištění střídajících se hostů ve vagonech zajištují místní dobré duše Květa a Radek Koželuhovi z Kovářské. Vždy zkraje prázdnin ale hosté odjedou, vozy zarezervovat ani nejde, a celá stanice ožije desítkami brigádníků. Řežou a štípají dřevo pro topení v kamnech na zimu, obnovují nátěr vagonů, opravují lavičky i exponáty budoucího malého muzea, po večerech si promítají filmy se železniční tematikou, popíjejí pivo a cpou se gulášem. Prostě další skupina lidí, které Kovářská uchvátila.
„Vozy i budovy pořád potřebují údržbu a opravy,“ vysvětluje Pavel Polák. „Jsme hodně vysoko v horách, takže hlavně dřevěné části trpí deštěm, sněhem, mrazy. Je tedy potřeba nejen všechno neustále udržovat, ale také zkrášlovat, aby Kovářská byla atraktivní i na pohled.“
Ve dne obláčky, v noci hvězdy. Přímo z postele
Dalším manželským párem, na který to nepochybně zabralo, jsou Alena a Petr Karfíkovi. Sedmdesátníci z Kladna měli k pobytu ve vagonech ještě silnější motivaci než Pražané Brožkovi. „Železnice je můj život,“ říká pyšně pan Karfík. „Pracoval jsem jako strojvedoucí v Praze na Masaryčce, jezdil jsem na elektrických lokomotivách.“
I v tomto případě byla rekreace na Kovářské dárkem, a to k narozeninám. „Po dlouhé době opravdu nádherná dovolená, řvali tam jenom ptáci, krásné prostředí. A také jsme tím vlastně podpořili smysluplnou práci,“ zamýšlí se pan Karfík.
„Měli jsme vagón se střešním oknem. To tak po obědě z postele koukáte na obláčky. v noci zase na hvězdy…“
Co všechno se nedá zažít během Léta na kolejích!
