Nutno hledat širší konsensus

r_2100x1400_radio_praha.png

Prezident Václav Havel trvá na svém a jmenuje do čela Nejvyššího soudu Ivu Brožovou. Zvrátit jeho rozhodnutí se v pátek ministru spravedlnosti nepodařilo. Jak uvádí Zdeněk Vališ, prezident dal opět najevo, že zbývajících jedenáct měsíců ve funkci využije k posílení těch institucí, které mu umožní zachovat si jistý vliv i v době, kdy na Hradě už bude sedět někdo jiný.

Prezident Václav Havel trvá na svém a jmenuje do čela Nejvyššího soudu Ivu Brožovou. Zvrátit jeho rozhodnutí se v pátek ministru spravedlnosti nepodařilo. Jak uvádí Zdeněk Vališ, prezident dal opět najevo, že zbývajících jedenáct měsíců ve funkci využije k posílení těch institucí, které mu umožní zachovat si jistý vliv i v době, kdy na Hradě už bude sedět někdo jiný.

Další spor mezi Hradem a vládou, potažmo Klausovou ODS vznikl v polovině února, kdy Havel oznámil, že navrhne současnou předsedkyni Nejvyššího soudu Elišku Wagnerovou do funkce ústavní soudkyně. Podle místopředsedy vlády Pavla Rychetského by ani v moderní monarchii nebylo možné, aby se tak zásadní rozhodnutí dozvídali nejvyšší ústavní činitelé ze zpráv ČTK. V podobném duchu se vyjádřili i představitelé ODS. Havel ale stejný postup zopakoval v okamžiku, kdy sdělil, že Wagnerovou nahradí v čele Nejvyššího soudu Iva Brožová. To už prskala skoro celá vláda. Ministr financí si navíc ještě postěžoval, že prezident s ním neprojednal záměr znovujmenovat do funkce viceguvernéra České národní banky Luďka Niedermayera. Havlova reakce na kritiku byla ostrá: nebudu se řídit principy opoziční smlouvy, vzkázal sociálním a občanským demokratům. Svůj postup ve zmíněných případech pak vysvětlil tím, že pouze chrání nezávislost některých institucí.

Pozorovatelé si to většinou vysvětlili tak, že Havel se prostě bude snažit v příštích měsících využít ještě svých pravomocí k posílení těch sil, které mu v pomohly a pomáhají zejména v jeho sporech s nemilovanými politickými stranami. Dá se tedy očekávat, že vzduch na politické scéně ještě zhoustne, protože například z patnácti soudců Ústavního soudu je jich dvanáct, jimž příští rok vyprší mandát. Stejně jako Havlovi, který je do funkce jmenoval. A jak zaznívá především z řad ODS, používal jejich ústavní moci jako jakési třetí parlamentní komory, jednající v intencích Hradu a jemu spřízněných politiků. Stačí tedy, aby před vypršením svého mandátu jeden soudce po druhém odstoupili a prezident tak bude mít možnost jmenovat na dalších deset let osoby, které mu vyhovují. Představa, že odcházející Havel bude ještě jako soukromník zprostředkovaně přes jiné osoby ve významné instituci tahat za nitky na politické scéně samozřejmě mnohé znechucuje.

Jiní jsou zase naopak znechuceni celým tímto sporem, který se jim jeví jako nepřípustné politizování práva, navíc toho nejposvátnějšího, ústavního. Tak trochu to všechno připomíná situaci před rokem se jmenováním bankovní rady České národní banky a jejího guvernéra. Také tehdy si prezident od odstupujícího guvernéra Tošovského vysloužil kritiku, že kdyby totéž udělal král, tak mu lid zruší monarchii. Připomeňme si, že vláda si na postup prezidenta stěžovala u Ústavního soudu a - prohrála. Mimochodem postup bankovní rady v posledních měsících, zejména v souvislosti s problémy se silnou korunou, už několikrát hodně znechutil odborníky a někteří už dokonce označili loňský Havlův výběr členů rady za vyloženě nešťastný. Zřejmě asi mají pravdu ti pozorovatelé, kteří za příčinu tehdejšího i současného sporu považují naprosto špatné jmenovací procedury. Vždyť třeba jmenování členů bankovní rady v jednom z mocenských pilířů země, soustředěné do rukou jednoho člověka, je evropská rarita. Chtělo by to zkrátka najít nový konsensus ohledně navrhování a jmenování do důležitých ústavních funkcí ve státě.