Odjinud a přece spolu
Výstava, na kterou vás tentokrát pozveme, je z mnoha důvodů zajímavá a originální. Tak za prvé - výtěžek z ní jde na pomoc pražské zoologické zahradě, která se dodnes vzpamatovává z loňských povodní. Za druhé - obrázky namalovaly děti, které nemají rodinu a za třetí, děti se při kreslení těchto obrázků léčí.
Určitě víte, že umění může i léčit. Dalo by se říci, že v České republice je arteterapie v oblibě. Ve všech psychiatrických nebo psychologických zařízeních probíhají různé terapeutické projekty, které používají hudbu nebo malování jako léčebný prostředek. Arteterapie je pochopitelně nejoblíbenější u dětí, takže se hojně vyskytuje například v dětských domovech. Ovšem málokdo si uvědomuje, že obrázky od těchto opuštěných dětí jsou nejen zajímavou výpovědí o jejich světě, ale jsou mnohdy velmi pozoruhodnými uměleckými díly. Rozhodně to přesvědčivě dokazuje výstava s názvem "Odjinud a přece spolu" umístěná v klubu Jelení na Pražském hradě.
"Výstava vznikla v rámci projektu Odjinud a přece spolu, který začalo naše středisko před dvěma roky. Získali jsme peníze z programu Phare Evropské unie prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti, Nadace Tereza, Konta bariéry, Nadace Charty 77. Jsem velmi ráda, že se podařilo projekt uskutečnit. Díky němu se daří otevírat brány ústavů a přicházejí dobrovolníci, studenti středních škol, tedy jejich vrstevníci. Ti pomáhají jim ukázat normální sociální svět, ve kterém žijeme. Připravují se volno časové aktivity, arteterapie, muzikoterapie, dramatické, sportovní dílny. Efekt je dvojí. Děti z dětských domovů poznávají lidi za branou ústavů a zase ti středoškoláci poznávají své vrstevníky z dětských domovů."
Obrazy, které zde vystavujete, se mají prodávat. Za peníze, které získáte, se má pomáhat zoologické zahradě. Je to tak?
"Ano, obrázky vznikly po povodních a za jejich výtěžek chtějí děti pomáhat zvířátkům v pražské zoologické zahradě. Už jsme měli dvě takovéto výstavy. peníze z nich myslím potěšili zoologickou zahradu, na oplátku nás tuto sobotu pozvali 390 dětí z dětských domovů na prohlídku zoologické zahrady."
Tvrdí ředitelka střediska Náhradní rodinné péče Věduna Bublejová. Výstava nabízí desítky barevných akvarelů, které naivní dětskou formou zobrazují nejčastěji velbloudy, slony, nebo princezny, ale objeví se i abstraktní tvary. Takové obrázky často malují děti s mentálním nebo tělesným postižením.
"Děti k nám se dostanou takovou běžnou cestou. Máme pověření od ministerstva práce a sociálních věcí, abychom pomáhali s vyhledáváním žadatelů pro náhradní rodinou péči, pro děti, pro které se nedaří běžnou cestou najít rodinu."
Čím tedy prochází ty děti?
"Ten systém je zdlouhavý, a složitý. Každý kraj má v evidenci své děti, pro které hledá náhradní rodinu. Jsou to děti, které jsou rodinou opuštěny, jsou to děti, které mají předpoklad jít do nového náhradního prostředí."
Vystavené obrázky tedy pochází ze smutného prostředí dětských domovů. Ovšem kromě toho, že obrazy jsou na první pohled milé, tak děti se při malování vlastně léčí. Říká koordinátorka projektu Kateřina Malinová.
"Děti jsou hrozně vděčné, když vědí, že jejich výtvory se dostaly na nějakou výstavu. Moc rádi potom slyší, jak ta výstava dopadla."
Jak tedy dopadla. Jak se vám líbí tady tato výstava?
"Já jsem s tím spokojená, tak jak to vypadá. Je ale škoda, že nevešly všechny obrázky, které nám přišly. Těžko se z nich vybíralo, protože jsou všechny krásné."
Odkud obrázky pocházejí. Jsou sesbírány z celé České republiky?
"Většina je z domovů, které jsou zapojeny do našeho projektu Odjinud a přece spolu, jam dochází dobrovolníci, které jsme proškolili. Ti vlastně s dětmi tyto obrázky malují při svých aktivitách."
Co malují děti nejraděj?
"Tak zajímavé je, že děti se často drží tématu, které s nimi chceme malovat, ale mají své představy. Často malují pohádkové bytosti, nebo domy, prostě to co vidí ve svém okolí. Jejich velkým motivem je například sluníčko, něco, co znají z každodenního života."
Projevují se v nich sklony, že až budou dospělí, že z nich třeba budou výtvarníci?
"Mám s nimi takovou zkušenost, že si moc nevěří. Oni něco malují a nevěří, že to dobře dopadne, nevěří, že jsou šikovné. To je to, co jim naši dobrovolníci stále opakují, že je to dobré a povedené."
Říká Kateřina Malinová, koordinátorka projektu Odjinud a přece spolu.
