Olomouc: Prosperující kosmopolitní město s barokní historií
Se sto tisíci obyvateli šesté největší město v Česku láká na historické památky. Díky Univerzitě Palackého zároveň žije čilým studentským životem. Je i kosmopolitním centrem, za vzděláním se do hanácké metropole vydávají mladí lidé z celého světa.
Je chladné podzimní ráno. V okamžiku, kdy vlak vjíždí do stanice hanáckého metropole, už ale slunce jasným svitem nasvěcuje červené a žluté listí na stromech. Rychle dobíhám tramvaj mířící do historického centra. K mému překvapení se tramvaje v Olomouci pohybují neuvěřitelně pomalu, nesrovnatelně s tím, jak uhání moje pražská linka číslo 9. Ale v průběhu dne s tím, jak se potkávám ve městě s místními, uvědomuji si, že rychlost tramvaje odráží zdejší životní styl. V Olomouci se žije pomaleji, ne tak zběsile jako v hlavním městě.
Vystupuji z tramvaje a mířím za průvodkyní Martinou Zdražilovou, která laskavě souhlasila, že mě povede městem a přiblíží mi jeho historii.
„Horní náměstí je srdcem města a také regionu Haná – je to nejúrodnější region České republiky. Zemědělci byli v této oblasti velmi bohatí, protože to byl velmi úrodný kraj se spoustou polí. Traduje se, že zdejší farmáři měli na všechno čas, takže nebyl důvod spěchat.“
To vysvětluje rychlost tramvají!
Když procházíme náměstím, Martina ukazuje na budovu staré radnice, která tu stojí přes 600 let a je domovem druhého nejznámějšího a druhého nejstaršího orloje v českých zemích, jeho současná podoba se ale hodně liší od té původní.
Historie Olomouce sahá do římských dob. Traduje se dokonce legenda, že město založil Julius Caesar, jak mi Martina vysvětluje.
„Lidé v Olomouci jsou velmi hrdí na to, že její historie sahá až do římských dob a že ji údajně založil Caesar. Archeologové potvrdili, že zde byl římský tábor. Donedávna se věřilo, že nejsevernější část římské říše leží v Mušově, který je nedaleko Mikulova - na hranici mezi Českou republikou a Rakouskem. Ale nyní víme, že Římané skutečně došli do Olomouce, ale na druhou stranu myšlenka, že město založil Caesar, je pravděpodobně jen legendou.“
Bouřlivá historie města
„Olomouc bývala největším městem na Moravě a na své postavení byla velmi hrdá – vždy spojovala tři funkce. Bylo to královské město, sídlo biskupa a mělo velmi silnou armádu. Rozkvět však přerušila 30letá válka, která ochromila celou zemi i celou Evropu. Olomouc byla v roce 1642 poražena Švédy a byla okupována osm let a 24 dní. Město zkrachovalo, přišlo i o své postavení nejvýznamnějšího města Moravy. Hlavním městem Moravy se stalo Brno.”
Když se procházíme Horním náměstím, Martina mi ukazuje různé kašny, které jsou součástí série šesti barokních kašen rozmístěných po městě, inspirovaných postavami z antické mytologie. Zobrazují Neptuna, Herkula, Tritony, Caesara, Merkura a Jupitera.
Když obdivuji radnici, Martina mně upozorňuje na kašnu umístěnou přímo před ní. Je zdobena sochou… delfína? Není to zrovna zvíře typické pro Českou republiku, ale Martina vysvětluje historii a význam, který se za tím skrývá.
„Zpěvák a básník Arion zbohatl na Sicílii a v Itálii díky svému hudebnímu talentu. Když se vracel na lodi do Řecka, jeho spoluobčané se dozvěděli o jeho bohatství a donutili ho skočit z lodi do moře. Zachránil ho delfín a byl bezpečně přivezen domů, kde mohl všem říct, co se mu stalo. Město Olomouc mělo stejný příběh, mělo vysoké postavení, o které přišlo během 30leté války, a chtěli, aby se mocní jako byl císař, dozvěděli o této nespravedlnosti.“
Po seznámení s historií kašen se vydáme směrem k další slavné olomoucké památce, sloupu Nejsvětější Trojice, který je zapsán na seznamu UNESCO. Podle Martiny jsou tyto trojiční sloupy typické pro střední Evropu.
„Střední Evropa je oblastí, kde můžete najít morové sloupy, známé také jako sloupy Nejsvětější Trojice. Byly vztyčeny na konci morových epidemií z vděčnosti Bohu za ukončení hrozné nemoci a staly se velmi typickými pro celou dobu baroka. Tento sloup je vysoký 32 metrů a na vrcholu je ozdobený sochou Nejsvětější Trojice. Je zde 18 soch svatých, 12 světlonošů a šest apoštolů. Je to jediná stavba tohoto typu, která má vnitřní kapli.”
Stavba sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci začala v roce 1716 a byla dokončena v roce 1754. Nápad vzešel od místního kameníka Václava Rendera. Protože neměl děti, věnoval všechny své peníze do stavby sloupu, ale jeho dokončení se bohužel nikdy nedožil; zemřel v roce 1733. Jak mi Martina říká, sloup však odolal i těm nejbrutálnějším nájezdům.
„Pouhé čtyři roky po dokončení sloupu byla Olomouc obléhána pruskou armádou. Hřídel sloupu byla zasažena a město vyslalo delegaci k veliteli Prusů a požádalo je, aby nemířili na sloup. Velitel byl tak překvapen, že skutečně poslechl a otočil děla jiným směrem.“
Olomouc je skutečně jedním z těch měst, kde doslova na každém rohu vyčnívá nějaká historická dominanta – včetně socialistického orloje.
„Orloj dnes vypadá velmi moderně a připomíná nám komunistickou éru 50. let. Byl poškozen na konci druhé světové války. Po válce se rozhodlo, že jeho vzhled bude změněn tak, aby byly odstraněny všechny odkazy na kostel. Bylo to zjednodušené a nyní můžeme říci, že je to součást historie, i když to byla historie, která nebyla moc hezká ani radostná.“
Esteticky působí úplně jinak než orloj v Praze. Martina mi vysvětluje design.
„Mozaiku navrhl Karel Svolinský, který se narodil v Olomouci. Po stranách můžete vidět typické aktivity v různých měsících roku. Horní stranu zdobí lidové motivy a jsou zde krásné místní kroje, které odrážejí skutečnost, že Olomouc byl bohatý kraj.“
Právě když si orloj prohlížíme, začnou hodiny odbíjet poledne, Trvá to zhruba deset minut. Nezvyklé je, že místo andělů tu pochodují dělníci.
Socialistické hodiny jsou jedním z pozůstatků komunistické éry. Martina mi líčí, jak za dob komunismu mnoho historických budov v Olomouci zchátralo. Od té doby se časy změnily, a to včetně demografického složení města. V Olomouci sídlí Univerzita Palackého, nejstarší vysoká škola na Moravě a druhá nejstarší v celém Česku. Každoročně přiláká tisíce zahraničních studentů.
Téměř čtvrtina z 23 000 studentů univerzity pochází ze zahraničí. Se dvěma z nich se setkávám v rušné kavárně u Mlýnského Potoka. 24letý Omkarem Karvekar je doktorand z Indie, a 23 letý Egypťan je studentem bakalářského studia.“ Studium v Olomouci je dobrou zkušeností. Mohu zde pracovat na doktorandském studiu, posouvat svou kariéru, ale zároveň si užít spoustu zábavy. Díky mezinárodnímu centru na univerzitě jsem potkal spoustu lidí a udělal si opravdu dobré přátele. Je tu úžasná atmosféra, ve srovnání s jinými městy v České republice skvělá. Vzdělání a kultura tady v Olomouci na mě opravdu zapůsobily.“
Pro Omkara není jeho láska k Olomouci pomíjivá, pokud to půjde, plánuje tu zůstat i po dokončení doktorátu.
"Pokusím se svůj zdejší pobyt prodloužit, protože mám moc rád město, architekturu a všechno."
Na dosavadní zkušenosti se ptám take Ahmeda. „Život v Olomouci je zajímavý, to je to nejmenší, co můžu říct. Bydlel jsem zde na dvou různých kolejích a v obou bylo mnoho zahraničních studentů. Na kolejích je vždy živo a opravdu si nemůžete naplánovat svůj den, nikdy nevíte, co se stane zítra nebo dokonce za dvě hodiny. Téměř každý, koho jsem z mezinárodní komunity potkal, byl úžasný.“
Zbytek odpoledne trávím s Omkarem a Ahmedem. Procházíme se Rudolfovým parkem, jejich oblíbeným místem, kde mi vyprávějí o svém životě tady v Olomouci. Jak se náš čas chýlí ke konci, zajímá mne, jaký by byl asi život v Olomouci bez zahraničních strudentů a co se od nich naučili.
„Myslel jsem si, že vím něco o různých zemích, ale teď vím mnohem víc o různých kulturách, a to vše díky mezinárodní komunitě přímo tady v Olomouci”, říká Ahmed. “ Potkávám tu lidi z Turecka i Latinské Ameriky. Bez zahraničních studentů by život v Olomouci nebyl tak živý, pestrý. Zdejší studenti jsou srdcem města.“
Související
-
Olomoucký kraj
Univerzitní město Olomouc, pohádkový kraj Bouzov, lázně Jeseník se znamenitými procedurami ve studené vodě a světoznámými priessnitzovými obklady.
-
Poznejte kraje Česka
Praha je nejznámější a nejatraktivnější město Česka. Ale Česko zdaleka není jen Praha.
