Opočno, perla českých zámků
Málokterý zámek v Čechách dosáhl takového věhlasu. Po silnici od Dobrušky se vám už z dálky otevře výhled na renesanční klenot se třemi křídly. Stejně působivý je pohled z nádvoří na jeho monumentální arkády.
Na místě dnešního zámku, vysoko nad údolím Zlatého potoka, stálo kdysi hradiště. Pak tu byl středověký hrad, jehož podobu neznáme. Ze starých kronik jenom víme, že ho v roce 1425 dobyli a vypálili husité. Pak se tu střídali majitelé, chvíli patřil Jiříkovi z Poděbrad a jeho synům. Až Opočno získali Trčkové z Lípy.
Italská renesance v Čechách
Způsobil to v polovině 16. století jeden z Trčků. Mladý Vilém se na své kavalírské cestě do Itálie podrobně seznámil s novým stavebním slohem a po návratu do Čech měl jasno. Z gotického hradu vystaví renesanční zámek. A bude to budova jako ty v Itálii. Vzdušná, otevřená a zdobná. Nejvýraznějším prvkem se staly arkádové lodžie. Velký rodový majetek Trčků umožnil vybudovat rozsáhlý areál s hlavní zámeckou budovou, s anglickým parkem s romantickými stavbami a hospodářskými budovami.
Ani po smrti posledního z rodu Trčků Jana Rudolfa Adama Erdmana, který byl v Chebu zavražděn s vévodou Albertem Valdštejnem, zvelebování zámku neustávalo. To ale už Opočno získali od císaře Ferdinanda II. Colloredové. Samotná přestavba se už nesla v barokním slohu. Stavitel, patrně Ital Nicola Rosi upravil do dnešní podoby fasády. Zámek se stal trojkřídlou, dvoupatrovou budovou arkádového typu. Druhou fázi přestavby, která upravila hlavní budovy ve stylu vrcholného baroka, navrhl a řídil Giovanni Battista Alliprandi začátkem osmnáctého století. Fasády získaly cihlový nátěr, díky němuž se zámku dlouho říkalo Červený Opočen.
V 19. století dali majitelé upravit zámecký park, v jeho horní části postavili skleníky a oranžerii. Naposledy z východní části nádvoří nechali odstranit starou zeď. Vytvořila se tak vyhlídková terasa, která je schodištěm propojena se zámeckým parkem. V této podobě zůstal zámek Opočno do dnešních dnů. Od roku 1995 patří na seznam národních kulturních památek České republiky.
Válečníci, sběratelé a hospodáři
Nejstarším známým předkem budoucího rodu Colloredů byl Albanus z Waldsee, který patřil k družině prvního německého císaře Oty I. Velikého v desátém století. O tři století později jeho následovník změnil rodové jméno podle hradu v severní Itálii na Colloredo a tak to už zůstalo. Colloredové byli válečníci a bojovali i ve třicetileté válce. To už přišli do Čech dva bratři Rudolf s Jeronýmem a od Habsburků získali majetek i postavení mezi pobělohorskou šlechtou. Jeroným bojoval po boku Valdštejna v bitvě u Lützenu. Zemřel v další bitvě přímo ve válečné vřavě roku 1638.
Rudolf se stal velkopřevorem maltézského řádu a zemským velitelem císařského vojska v Čechách. Do historie se zapsal jako obránce Prahy, když dokázal uhájit městské hradby před přesilou Švédu v posledních dnech třicetileté války. Colloredové ve válkách bojovali a také umírali. Posledním z nich byl Franz Ferdinand hrabě Colloredo-Mansfeld. Ve druhé světové válce byl stíhacím pilotem a velitelem 132. perutě královského letectva RAF. V roce 1944 byl jeho Spitfire sestřelen nad kanálem La Manche.
Ve druhé polovině 18. století si kníže František de Paula Gundakar I. vzal Marii Izabelu, hraběnku Mansfeldovou. S její rukou získal panství Dobříš, Obořiště a později ještě zdědil Nepomuk a Zelenou Horu. On i jeho potomci výnosem císaře Josefa II. mohli užívat rodové jméno Colloredo-Mansfeld. Nastal zlatý věk tohoto šlechtického rodu. Stali se po Schwarzenbercích druhými největšími majiteli půdy v Českém království. Colloredové dobře hospodařili a také hodně cestovali. Díky tomu jsou na zámku unikátní sbírky umění, knih a zbraní. Právě díky nim je dnes Opočno hotovou pokladnicí. Zatímco jiná šlechtická sídla během doby pustla a cenné sbírky se rozkradly nebo rozprodaly, v Opočně se všechno podařilo zachovat v neuvěřitelné celistvosti. Zdejší sbírky obsahují 17 tisíc předmětů. Většinu z nich mají možnost shlédnout návštěvníci během prohlídkových okruhů.
Kníže dobrodruh a bonviván
Prohlídka prvního patra nabízí návštěvníkům bohaté africké sbírky z cest tehdejšího majitele zámku, knížete Josefa II. Colloredo-Mansfelda. Na většinu cest se vypravil začátkem dvacátého století. Původně je pojal jako lovecké výpravy. Tehdy to byly cesty s vysokým komfortem, na místě si kníže pronajímal desítky domorodých sluhů. Trofeje se množily a tak k nim přidával i další exponáty. Většinu z nich zakoupil na tržištích v povodí Nilu.
Se svou první manželkou Lucy absolvoval další náročnou cestu do Severní Ameriky. Navštívil i tak odlehlá místa jako Aljaška nebo Wyoming. Právě jeho sňatek s Lucy se stal skandální událostí. Počátkem 20. století nebyl morganatický sňatek něčím běžným. A to v případě knížete Colloreda-Mansfeld prokazatelně byl. Příslušník nejvyšší šlechty se oženil, jak se později ukázalo, s neurozenou ženou. Vzal si Francouzku s anglickými kořeny Lucy Sophie Yvonne Jonquetovou, vdovu po obchodníkovi Johnu Grahamovi. Svědek, tehdejší vyslanec v Paříži Karel Kinský se mylně domníval, že patří k starobylému skotskému rodu Grahamů. Ale majetek i původ nevěstě chyběly, jak se později dopátral Kinský. Bulvárně laděné články o novomanželce se objevily v novinách Österreichische Volks-Zeitung a Prager Tagblatt. Psaly i o pochybné pověsti Lucy, která se údajně v Londýně po smrti prvního manžela nechala vydržovat několika muži. Ale kníže, i když v první chvíli uvažoval o anulování sňatku, se nakonec manželky zastal a odvezl ji na Opočno, kde její komnatu můžete vidět v jednom z prohlídkových okruhů.
S Lucy se po letech rozvedl a oženil se po druhé. Henrie Jacques De Smit, které se říkalo Marta, byla z bohaté belgické rodiny. Většinou spolu žili na Riviéře a v Paříži. Kníže se už o panství v Čechách nestaral. Jako bezdětný z dynastických důvodů adoptoval syny svého bratra Jeronýma, který mu musel do konce života vyplácet vysokou rentu.
Restituce a spory o Opočno
Po třiceti letech právních sporů už před časem rozhodl Ústavní soud, že šlechtické rodině Colloredo-Mansfeldů se zámek vracet nebude. Ve sporu o část mobiliáře v odhadované hodnotě půl miliardy ale soudy rozhodly opačně ve prospěch Kristiny Colloredo-Mansfeldové a jejího bratrance Jeronýma Colloredo-Mansfeld. Mobiliář totiž nikdy nepatřil otci Kristiny, kvůli jehož sporné minulosti prohrála spor o zámek, nýbrž jejímu prastrýci Josefu Colloredo-Mansfeldovi staršímu. Na jeho potomky a příbuzné se vztahuje dědické právo. Prastrýc Kristiny nebyl nikdy obviněn z kontaktu s nacisty, naopak patřil k signatářům provolání české šlechty na podporu Československa před nacistickou okupací. Jeho mobiliář byl vyvlastněný státem až po únoru1948. Desítky obrazů z bohaté zámecké sbírky na Opočně ale zůstávají, díky nové dohodě.
Související
-
Poznejte kraje Česka
Praha je nejznámější a nejatraktivnější město Česka. Ale Česko zdaleka není jen Praha.
-
