Ostravské divadelní publikum vyzrává
V Ostravě v druhé polovině minulého týdne probíhala divadelní přehlídka Ostravar. Svoji produkci za poslední rok tu představily čtyři ostravské divadelní scény. S některými tvůrci hovořil Vilém Faltýnek.
"Náš festival Ostravar vznikl před osmi lety jako reakce na to, že Ostrava a Praha jsou města tak daleko od sebe v téhle malé zemi, že kritici neměli čas dorazit. Někdy si dokonce stěžovali na to, že redakce nemají peníze na to, aby je vysílali na takovou dalekou čtyřhodinovou cestu, až za hranice všedních dní. My jsme měli šanci se buď urazit nebo hledat jinou formu komunikace. Rozhodli jsme se pro druhou možnost, obešli jsme několik známých lidí od divadli a zeptali jsme se, jak by reagovali, kdybychom soustředili celou naši roční práci soustředili do tří čtyř dnů. Všichni reagovali velice kladně, povedlo se a to, a funguje to už osmým rokem,"říká umělecký šéf Národního divadla moravskoslezského v Ostravě Juraj Deák. Na přehlídku jezdí kolem 250 hostů. Zájem by byl i dvojnásobný, ale kapacity nestačí. Většina hostů je takříkajíc od fochu: studenti divadelních škol, divadelníci a kritici. "Jakýsi věčný antagonismus mezi kritikem a tvůrcem se tu ostává do nové roviny. Teoretik, který na semináři přednese kritiku, je vystaven konfrontaci s ostatními kolegy, kteří mají třeba zcela jiný názor. Najednou se dostává do situaci, že nemá absolutní pravdu, kdežto doma při psaní nad papírem může propadnout vlastním názorům," vysvětluje Deák.
Některými tituly dramaturgie vychází vstříc mladému divákovi, takový je například lehce publicistický Trainspotting v Divadle Petra Bezruče, jindy oslovuje publikum, které očekává velká témata dnešní i klasické dramatiky. Dramaturg Národního divadla Marek Pivovar:
"Mám dojem, že ostravský divák postupem let vyzrává a že je schopen přijímat neustále náročnější inscenace, poměřovat se s nimi a taky na ně hodně chodit. Před deseti lety končil divácký propad, pakj se lidé do divadla vrátili a teď mám pocit, že lidé chodí i na náročnější tituly, o kterých bychom před několika lety bychom vůbec neuvažovali. Teď na ně lidé hodně chodí. Ale to je taky hodně zásluha našeho obchodního oddělení, které našlo způsob, jak ta představení k lidem dostat."
Jaké jsou ty tituly, které byste před několika lety nenasadil?
"Není například zvykem, aby divadlo našeho typu mělo několik českých premiér v sezóně. My je máme, a není to jen ve studiu, ale na velkém jevišti. Za poslední dobu můžu říct argentinskou hru současného autora Eduarda Rovnera Vrátila se jednou v noci nebo norskou hru Elling a Kjell. Obě jsou české premiéry, pro diváka naprosto neznámí autoři, a zatím se zdá, že to nebude divácký propadák."
Má to zviditelnění ostravského divadla i nějaký negativní dopad? Odcházejí vám třeba herci a režiséři?
"Herci odcházeli vždycky a budou odcházet. Naopak pozitivní je, že se sem hlásí pořád víc herců a režisérů, kteří tady chtějí pracovat. Takže když herci odcházejí, máme je kým nahradit. I když se to neříká lehko, s nikým se samozřejmě neloučíme snadno, zvlášť, když tady byl dlouho, ale když někdo odejde, neocitáme se v panice, kým ho nahradit, protože dopisů zájemců o angažmá je dost."
Ostravar můžeme shrnout přirovnáním: Místní obyvatelé vnímají velmi citlivě rozhodnutí vlády, kterým se odkládá výstavba dálnice do Ostravy. Ostravané do ní vkládali naděje na jisté zrovnoprávnění s ostatními regiony a někteří teď mluví o pocitu zrady. Před osmi lety - bez ohledu na stav vozovek - vybudovali ostravští divadelníci dálnici vlastní - Ostravar. Vozí po ní divadelníky z Prahy, Brna, Olomouce, dovážejí kritické zhodnocení a naopak do celé republiky vyvážejí hrdost na to, že v Ostravě se divadlu daří.
