Osudy rozhlasu za okupace

Minule se Historické obzory zabývaly situací uprchlíků, kteří hledali před nacismem útočiště v Československu. Tentokrát se z období první a druhé republiky přeneseme přímo do Protektorátu Čechy a Morava, od jehož zřízení zanedlouho uplyne 70 let. Zaměříme se na vysílání rozhlasu, vyprávět o něm bude František Hrdlička, který se právě této nelehké kapitole rozhlasové historie věnoval v knize Od mikrofonu k posluchačům.

Po zřízení protektorátu se rozhlas vrátil k názvu Radiojournal, v dubnu roku 1940 se stal součástí Reichs-Rundfunks Geselschaft jako Sendergruppe Böhmen und Mähren. Po 15. březnu posluchačů rozhlasu mírně přibylo, nicméně došlo také k odhlašování koncesí a Židům byla koncese odňata. Co tedy tehdy ti, kteří chtěli a mohli, poslouchali? Jaká byla programová skladba vysílání?

"Ta skladba byla víceméně prakticky stejná. Byly to často věci, které se snažily tak trochu posilovat národního ducha. Ze začátku to bylo, dá se říci, jednodušší. A to z toho důvodu, že nacisté ještě nestačili vše plně kontrolovat. Později, zvláště po příchodu Heydricha, začala přísná kontrola. I když zde byli někteří, kteří podlézali nacistům, byla zde řada redaktorů, kteří s nasazením vlastního života, protože hrozil koncentrák, se snažili podporovat v lidech naději."

František Kocourek během nacistické vojenské přehlídky v Praze: 'Dovolte, abych se zmínil o podrobnosti čistě nevojenské. Odkudsi zdaleka přiletěla nad Prahu také velká černá vrána, která se spustila a plachtila od Muzea nad letícími světlomety a odposlouchávacími přístroji německé armády dolů k Můstku.'

Lidé si tedy mohli poslechnout třeba hudbu, zprávy, reportáže, fungovalo i vysílání pro školy. Lidé se naučili „poslouchat mezi řádky", což se jim zanedlouho po válce mělo opět velice hodit.

"V těch vzpomínkách najdeme, že nejhorší bylo, když docházely pochvalné dopisy, jak to hezky řekl ten redaktor, protože pokud se tento dopis dostal do rukou donašečů, tak to byla velké nebezpečí, pro toho kterého redaktora. Mezi těmi nacisty, kteří se pohybovali okolo rozhlasu snad by se dalo říct, že byli ´nejnebezpečnější´ sudetští Němci, kteří se dali do služeb nacistů a uměli perfektně česky. Oni byli schopni odhalovat ty různé podtexty a nuance a bohužel se to občas i stalo."

Vlasta Burian, foto: ČTK

Tak jako jiní, i pracovníci rozhlasu by se dali rozdělit na ty, kteří s nacisty kolaborovali, na tzv. mlčící většinu a pak na ty, kteří proti panujícímu režimu aktivně vystoupili a často za to zaplatili. V rozhlase byly také odbojové skupiny, což se plně ukázalo v květnu 1945.

Za okupace bylo mnoho rozhlasových pracovníků vězněno v koncentračních táborech a několik jich bylo popraveno, propuštěni byli zaměstnanci "neárijského původu."

Rozhlas začal za okupace vysílat pronacistické skeče, které měly za úkol zesměšnit protivníka. Asi nejslavnější je výstup Hvězdy nad Baltimore. Z nahrávky se ale dochoval jen fragment.

Ve skeči byl nucen účinkovat i oblíbený herec Vlasta Burian, což mu po válce bylo při soudním procesu tvrdě vyčítáno.

"Ono s tím Burianem a nejen s ním, je to trochu problematické, protože lidé, kteří mlčeli a obávali se příliš vystupovat, tak najednou, kdy už nebylo co ztratit, tak nabyli velkou odvahu a šlo i o vyřizování osobních účtů."

Ale vraťme se na začátek, do březnových dní roku 1939. O tom, že Němci obsazují okleštěné území tzv. druhé republiky, rozhlas své posluchače informoval, byla také vysílána výzva vojenským jednotkám, aby složily zbraně a obyvatelé se měli v klidu vydat za prací. V prvních dnech okupace vznikla německá reportáž zachycující pohyb německých vojsk po Praze. Je v ní jasně zmíněno nejen místo natáčení u Národního muzea, ale i datum: 15. března 1939.

Někteří autoři publikací zabývající se historií rozhlasu se domnívají, že reportáž autenticky zachycuje právě zmíněný 15. březen, první den okupace. František Hrdlička je ale jiného názoru.

"Archivní materiály, dobové dokumenty se nezmiňují o nějaké reportáži a její text, vysílaný pražským rozhlasem údajně patnáctého najdeme otištěn v Proměnách rozhlasové publicistiky, pak je to v knize autorů ježka Šebánka a možná i jinde. Když si vezmeme ten přesný překlad, tak tam je podstatný pohyb toho vojska. Jestliže 15. března obsazoval wehrmacht víceméně rozhlas, tak najdeme jak na fotografiích, tak na zvukových reportážích jejich cestu přes Příkopy nahoru k Muzeu. V této reportáži je ale popisován pohyb shora dolů. Tam ta slova, že vstoupili na Václavské náměstí 15. března, tam se přímo říká: ´Vojsko Adolfa Hitlera dorazilo 15. března 1939 na Václavské náměstí do srdce města.´ Já jsem o této větě dlouho mluvil s germanisty a nakonec jsme se dohodli, že tato věta netvrdí, že právě vojsko dorazilo, ale že historický okamžik nastal 15. března."

Také v berlínském rozhlase je tato reportáž uložena pod datem 19. března, na autenticitě a výpovědní hodnotě jí to však nijak neubírá.

K osudům rozhlasu v době války se v Historických obzorech někdy určitě vrátíme, ty příští budou opět věnovány životu za Protektorátu. Obdobím nacistické okupace se bude zabývat také projekt, který se na stránkách Radia Praha objeví v půli března.