„ Československá Amerika musí vytrvat!“ Výzva Československého rozhlasu k americkým krajanům po Mnichovské dohodě
V napjaté atmosféře roku 1938 byl rozhlas pravděpodobně nejvlivnějším sdělovacím prostředkem. Aktuální informace zprostředkovával posluchačům okamžitě. Rozhlasový archív skrývá unikátní projevy té doby.
Během září 1938 posluchači napjatě očekávali projev prezidenta Beneše i dalších vysokých politiků. Rozčarování po mnichovské zradě bylo obrovské. Zaznívá to i z projevu komentátora Jana Martínka. Jeho proslov směřoval k americkým krajanům, kteří tehdy díky krátkovlnnému vysílání mohli vysílání z Prahy poslouchat. Martínek se snažil získat u krajanů podporu na obranu jejich bývalé vlasti.
V úvodu projevu řečník vysvětloval vzniklou situaci a vyjadřoval zklamání nad přístupem spojenců. Současně do projevu vkládal optimismus a naději na obrat k pozitivnímu řešení situace: „Ještě v posledních chvílích, jak to bývá, v každé válce jsou možny obraty v náš prospěch“. V převážné části projevu Josef Martínek apeloval na krajany v Americe, aby podpořili obranu Československa: „Prosíme vás jen, abyste v ní vytrvali a počítali s tím, že tento zápas náš, nechť jakkoliv rozhodnou diplomatické zápolení, bude dlouhý a obtížný a bude vyžadovat krajního napětí všech sil našich i vašich“.
Celý projev si můžete poslechnout v originální audionahrávce:
Josef Martínek se narodil 23. března 1889 v Poděbradech. V roce 1909 odešel do USA. Od roku 1910 byl členem a funkcionářem české sekce Socialistické strany Ameriky, činovníkem krajanských spolků a cvičitelem Dělnických tělocvičných jednot. V letech 1916–34 působil jako šéfredaktor Amerických dělnických listů. Za 1. světové války byl jedním z organizátorů československého zahraničního odboje v USA, spolusignatářem Clevelandské (1915) a Pittsburské (1918) dohody. V roce 1917 spolupracoval s T. G. Masarykem v Rusku a v roce 1919 se stal vedoucím krajanské delegace z USA k československým legiím na Sibiři. Počátkem 20. let vystudoval sociologii na Western Reserve University v Clevelandu, pokračoval v žurnalistické činnosti a exponoval se v americkém družstevním hnutí. V roce 1925 založil českou družstevní obec Taborville v Ohiu. V letech 1934–39 působil v ČSR; v letech 1935– 38 byl šéfredaktorem Večerního Práva lidu a aktivním účastníkem zápasu na obranu republiky. V únoru 1939 se vrátil do USA. Za 2. světové války se pak jako tajemník Československé národní rady americké podílel na československém zahraničním odboji. V roce 1947 se přestěhoval do Arizony, ale nadále spolupracoval s krajanským tiskem a Hlasem Ameriky; věnoval se historii českého krajanského hnutí v USA. Zemřel 19. března 1980 v Tucsonu.