Plíživě k dvoupartajnímu systému

ODA, Foto: ČTK

Rozpadem čtyřkoalice se poměry na české politické scéně úplně změnily. A to pět měsíců před volbami. Jak uvádí Zdeněk Vališ, zánik seskupení schopného konkurovat dvěma nejsilnějším stranám jako by popřel smysl jeho dřívější existence.

ODA, Foto: ČTK
Horký favorit nadcházejících voleb zničil sám sebe. Jen málokdo ale může doopravdy věřit, že smrtící ránu zasadili čtyřkoalici finanční kostlivci, kteří vypadli ze skříně jednoho málo významného partnera. Vždyť o nich přece věděli všichni, jak celá čtyřkoalice, tak její političtí protivníci. Přesto tito kostlivci vůbec nebránili tomu, aby čtyřkoaliční uskupení kráčelo v posledních třech a půl letech vcelku úspěšně českou politikou. Vyhrálo s nimi senátní volby a v krajských volbách obsadilo druhé místo těsně za vítěznými občanskými demokraty. A teď by najednou měli tolik vadit? Kdepak, celá ta hlasitá mediální kampaň o nutnosti zvěrohodnění čtyřkoalice před voliči byla jen taktickým krokem v rámci strategie křesťanských demokratů. Ti si před veledůležitými volbami, které možná nasměrují českou společnost na příštích deset let, potřebovali uvolnit ruce pro jakékoliv povolební koalice. Pokračování spolupráce ideově a programově hodně vzdálených stran by jim zúžilo možnost manévrování.

Nejdříve se tedy pod tlakem lidovců podařilo rozpustit nicotnou Demokratickou unii v silnější Unii svobody a nyní byl další trpaslík - ODA ze seskupení přímo vyhozen. Krizi ale nemusí nakonec přežít ani zbylá dvoukalice lidovců a unionistů. Více budeme vědět po úterním mimořádném jednání republikového výboru Unie svobody. Ta se ocitla na rozdíl od lidovců v nezáviděníhodné situaci. Pokud zůstane v koalici, dají jí lidovci jasně najevo, kdo je v ní pánem. Pokud se rozhodne jít do voleb samostatně, riskuje, že se třeba do sněmovny vůbec nedostane. Nejen proto, že kromě Prahy se všude jinde pohybují její preference na hrozivé pětiprocentní hranici volitelnosti, ale i proto, že samotné straně hrozí rozkol.

Čtyřkoalice, Foto: ČTK
Zánik čtyřkoalice má ale jiné, širší a poněkud paradoxní vyznění. Seskupení vzniklo z pudu sebezáchovy jako reakce na spojenectví sociálních a občanských demokratů. Obě nejsilnější strany se netajily tím, že v zájmu politické stability chtějí dosáhnout změny Ústavy a volebního zákona. Výsledkem by pak mělo být po vzoru Velké Británie vytvoření dvoustranického systému, který by malé politické strany vyhnal ze scény, popřípadě by je nechal živořit na jejím okraji. Tento záměr se čtyřkoalici s pomocí Ústavního soudu podařilo zmařit.

V tom okamžiku se ovšem vytratil jediný tmel, který držel uskupení pohromadě a naplno začaly naopak působit odstředivé tendence dané už zmíněnou ideovou a programovou vzdáleností stran čtyřkoalice. Stále zřetelněji se také ozývá hlas srdce a rozumu, který křesťanským demokratům velí pohlížet se sympatiemi na sociální demokracii a unionistům zase na Klausovy občanské demokraty. Jako by lidovci a unionisté nakonec sami napomáhali plíživému vzniku systému dvou velkých stran, tedy přesně tomu, proti čemu čtyřkoalice vlastně vznikla.