Po dvaceti letech zpět na mistrovství světa. Češi chtějí víc než jen účast
Poprvé po dvaceti letech a teprve podruhé od rozdělení Československa se česká fotbalová reprezentace chystá nastoupit do závěrečného turnaje mistrovství světa. Do soutěže vstoupí v pátek 12. června zápasem proti Jižní Koreji. S nohama pevně na zemi, ale zároveň s ambicí postoupit minimálně do vyřazovací fáze.
„Postupem na mistrovství rozhodně nemáme splněno. Skupina je velmi obtížná, zejména s ohledem na klimatické podmínky. Ale od prvního dne na kluky apeluji, že jsme se nepřijeli jen zúčastnit. Že si to nejdeme nějak užít, to je takové české slovo. To nedovolím. Úspěch by asi byl, kdybychom ze skupiny postoupili," řekl trenér Miroslav Koubek.
Ve svých 74 letech bude druhým nejstarším trenérem šampionátu. Starší, o čtyři roky, je pouze nizozemský veterán Dick Advocaat, který vede Curaçao.
Koubek převzal reprezentaci loni v prosinci po Ivanu Haškovi, jehož stála místo šokující porážka s Faerskými ostrovy (1:2). Zkušený kouč následně pomohl týmu k obratu a k postupu na poslední chvíli. Česko skončilo druhé ve skupině za Chorvatskem a bylo jednou z posledních reprezentací, které si zajistily letenku do Ameriky. Postup na světový šampionát čeští fotbalisté vybojovali až po březnových dramatických barážových zápasech v Praze, kde po penaltových rozstřelech vyřadili Irsko i Dánsko.
ČTĚTE TAKÉ
Dvacet let po „zlaté generaci“ Petra Čecha, Pavla Nedvěda, Karla Poborského, Tomáše Rosického, Jana Kollera či Milana Baroše si tak česká reprezentace znovu zahraje na světovém šampionátu. Patří přitom mezi země, které profitovaly z rozšíření turnaje na 48 účastníků. Češi zároveň věří, že si povedou lépe než na MS 2006 v Německu, kdy navzdory roli jednoho z favoritů vypadli už ve skupině po porážkách s Ghanou a Itálií.
V „exotické“ skupině A je možné všechno
Česko rozhodně nepatří mezi favority 23. mistrovství světa, do turnaje však vstupuje s chutí a ambicemi. První zápas odehraje proti Jižní Koreji v pátek 12. června v Guadalajaře, jen několik hodin po zahajovacím utkání mezi Mexikem a Jihoafrickou republikou. Právě tyto dva týmy budou dalšími soupeři českých fotbalistů ve skupině A, která je označována za „exotickou“, protože ji tvoří čtyři reprezentace ze čtyř různých kontinentů.
Jihoafričané, přezdívaní Bafana Bafana, se s Českem utkají ve čtvrtek 18. června v Atlantě a závěrečný zápas skupiny s domácím Mexikem se znovu odehraje ve vysokohorském prostředí v tamní metropoli – 25. června na legendárním stadionu Azteca v Mexico City.
Mezi 26 hráči nominovanými Miroslavem Koubkem nechybí žádná z největších českých hvězd posledních let. Od útočníků Patrika Schicka (Bayer Leverkusen) a Pavla Šulce, objevu uplynulé sezony ve francouzské Ligue 1 v dresu Lyonu, přes brankáře Matěje Kováře, hrdinu březnové baráže a čerstvého nizozemského šampiona s PSV Eindhoven, až po stopera a nového kapitána Ladislava Krejčího (Wolverhampton) či neúnavného defenzivního záložníka Tomáše Součka (West Ham).
Pozornost budí také návrat Adama Hložka (Hoffenheim) po dlouhém zranění. Někdejší velký talent evropského fotbalu se opět dostává do formy. Překvapením nominace je osmnáctiletý záložník Hugo Sochůrek, odchovanec Sparty Praha, který bude druhým nejmladším hráčem celého turnaje po Mexičanovi Gilbertu Morovi (17 let).
Zajímavostí je, že sedmnáct z šestadvaceti českých reprezentantů působí v domácí Chance Lize, z toho deset ve Slavii Praha, dvojnásobném úřadujícím mistrovi země. Méně legionářů mají pouze čtyři reprezentace – Katar, Saúdská Arábie, Anglie a Německo.
Slavia Praha je navíc společně s kluby jako Real Madrid, AC Milán či PSV Eindhoven čtrnáctým klubem s nejvyšším počtem hráčů na tomto mistrovství světa.
Tým schopný překvapit
Příprava na šampionát vyšla českému týmu podle představ. Na konci května porazil v Praze Kosovo 2:1 a následně v New Jersey zdolal Guatemalu 3:1. Od té doby se Češi usadili v Dallasu, kde si v texaském vedru zřídili svou základnu.
ČTĚTE TAKÉ
K případnému postupu budou Češi spoléhat na tradiční přednosti – kvalitní taktickou organizaci, především v obraně, nebezpečné standardní situace a také silného týmového ducha. Právě tyto faktory jim mají pomoci kompenzovat nedostatek hráčů schopných rozhodovat zápasy individuální akcí a obecně i určitou kreativní omezenost při tvorbě hry.
Česká reprezentace dokáže potrápit i výrazně silnější soupeře a porazit téměř kohokoli, zároveň ale stejně tak může překvapivě prohrát, jak ukázala kvalifikační porážka s Faerskými ostrovy. Přesto má podle mnohých dostatek kvality na to, aby skončila na jedné z postupových příček.
Pokud se jí podaří projít do play-off, může se stát cokoli. Jen málokdo si však dnes dokáže představit, že by zopakovala úspěchy Československa, které hrálo finále mistrovství světa v letech 1934 a 1962.
