Pořekadla a rčení

V dnešním díle cyklu Čeština, jak ji neznáte, se naše spolupracovnice z Belgie Michaela Swinkels - Nováková znovu vrací k příslovím a rčením.

Účelem přísloví je interpretace lidové filosofie způsobem snadno srozumitelným, často i zábavným. Mívají hlubší podtext, ponaučení či varování - a bývají vyjádřena souvětím, např. Kdo pije vodu, nemusí platit za víno, ale může to být jen jedna věta: I zajíc se odváží urážet mrtvého lva.

Bývají i národně zabarveny: Nouze naučila Dalibora housti. V jiných zemích sice neměli Dalibora, ale... baby! Ty se hodily nejen do pranostik, ale i do přísloví a vyskytují se například v holandském folklorním jazyce překvapivě často (a to nemusí jít ani o tchyně). Nouze (strach) naučila baby lítat (utíkat).

Avšak ani v africké Ugandě baby nešteří: Babská huba nemá nikdy prázdniny.

Výrazy pořekadlo a rčení se zdají být synonyma, ale nejsou. Pořekadlo je „neohebné", čili nedá se časovat či skloňovat: jaká matka, taková Katka, naproti tomu rčení jsou „ohebná" a do věty se vkládají: oddělit zrno od plev nebo holandské chytit úhoře za ocas. Bolivijské pořekadlo praví zítra stejně dobře jako dneska, což se, řekněme, poněkud liší od anglického tomorrow is another dayči našeho ráno moudřejší večera. Stručně řečeno, přísloví zrcadlí životní moudrosti, zatímco pořekadla a rčení interpretují lidovou tvořivost.

Specifickým typem rčení je přirovnání. To charakterizuje vlastnost předmětu srovnáním s typickou vlastností nějaké osoby, zvířete apod. Nejčastěji bývá tvořeno pomocí částice jako. Třeba zívá jako krokodýl (přirovnání známé v západní Africe), v Evropě vzhledem k podmínkám uměřenější, zívá jako ryba (na suchu).

Ale přirovnání bývají i záhadnější, například zírá na to jak klacek z bahna nebo kouká na to jako opice do flašinetu. Náš pan profesor dějepisu, původem z Moravy, nám při zkoušení říkával jde ti to jak psejkovi pastva... Ovšem tomu jsme rozuměli všichni, když se v žákovské knížce objevila pětka.

Hrdince jednoho amerického románu kdosi řekl, že vypadá jako pytel na chřestýše. Já bych se hned neurazila, ale rozebrala to významově. Vypadám jako pytel? Oblečením? Nebo obsahem? Byl by lepší pytel na brambory? Tak jsme se zasmáli a vraťme se k lidové moudrosti: Kráčej s dobou, ale občas se ohlédni...

---

"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.