Povídky Ivany Buttry a vzpomínka na Jiřího Schelingera
Vážení posluchači, u dalšího vydání našeho nedělního kulturního magazínu Vás vítá Milena Štráfeldová. A protože je to sotva pár dní, co jsme oslavili vánoční svátky, vrátíme se i k dárkům pod stromečkem.
Jedním z nich mohla být i útlá knížka Pěti vánočních povídek Ivany Buttry, kterou vydalo pražské Svatošovo nakladatelství. Více Vám ji přiblíží Zdeňka Kuchyňová.
Malá knížečka s vánočními povídkami je první literární dílo Ivany Buttry, která zároveň studuje poslední ročník architektury, japonštinu a ještě stíhá pracovat u maminky v nakladatelství. Knížečku s pěti povídkami zdobí i vkusné ilustrace, které doplnil její bratr Jan Svatoš. A jak dává tento rozdíl jmen tušit, Ivana Buttry je pseudonym.
"Ten pseudonym vznikl z jednoduchého a docela prostého důvodu, protože otec už je poměrně známý a to jméno už je lidem povědomé, takže jsem nechtěla, aby to znělo protekčně, aby se neříkalo "jo, to je dcera Ivana Svatoše, no jó to je jednoduchý a tak", takže jsem chtěla nést na trh vlastní kůži, což se mi tady tím pseudonymem podařilo. Jinak ten pseudonym, to je dívčí jméno mé babičky z maminčiný strany. Vlastně ta rodina pochází i z Francie, je to trošku kosmopolitní rodina a to jméno Buttry není příliš časté. V českých zemích vůbec skoro se nevyskytuje, takže proto ta volba."
Jak už dává tušit název Pět vánočních povídek, knížečka je samozřejmě o době vánoční.
"Jsou to vlastně takové příhody z naší rodiny, které se samozřejmě mohly stát v kterékoliv jiné rodině. Já jsem se snažila ukázat rodinu malíře i z jiné strany. Jako úplně obyčejnou rodinu, kde samozřejmě dochází k mnoha krizovým i komickým situacím, prostě jako v každé jiné rodině."
Povídky Ivany Buttry vyšly také na kazetě. Projevil o ně zájem přední český herec Radovan Lukavský.
"Pro mě to je samozřejmě veliká čest, protože co jiného, co lepšího by si začínající autor mohl přát, než že se jeho díla ujme takový mistr slova, jakým Radovan Lukavský bezpochyby je. Já pana Lukavského i jeho rodinu znám už poměrně dlouho, my se navštěvujeme na chalupě. A to, že se toho díla ujal, je pro mě strašně důležité, protože ten jeho přednes vždycky o třídu zvedne jakékoliv dílo. Pro mě to je veliká čest."
A my vám teď v podání Radovana Lukavského nabídneme úryvek z povídky Umění darovat.
"Dárky jsou přece především o překvapení a radosti. O radosti z obdarování a radost z dávání."
Dospěláci často a rádi pokouší děti větami typu:
"Jestlipak jsi byl hodný?"
nebo
"Budeš mít vůbec něco pod stromečkem?"
A děti většinou toto škádlení neberou vážně. Většinou, ale jsou i výjimky. Bráška Martin si jeden rok vzal tyto otázky k srdci. Asi měl pádný důvod obávat se, že pod vánočním stromečkem skutečně nic mít nebude. Tuto trapnou možnost vyloučil tím, že si k nemalému údivu rodiny nadělil dáreček sám. Plyšového medvídka pečlivě zabalil a na cedulku napsal "Hodný Martínek". Tvářil se přitom nadmíru udiveně, když si své vlastní překvapení rozbaloval.
Jednou z našich rodinných vánočních tradic je, že si dáváme i dárky vlastnoručně vyrobené. Táta - byť se po celý rok kuchyni vyhýbá obloukem - o vánocích vaří. Ne snad, že by smažil kapra nebo pekl cukroví. Ale vaří, a sice vaječný kaňak. Airkoňak připravuje podle starého rodinného receptu s důležitostí šéfkuchaře Alcronu. Každý rok se těšíme na naplněné lahve opatřené krásnými barevnými etiketami. Jeden rok táta bojoval s časem a vaječný koňak připravoval až 24. prosince. Ráno si natáhl budíka už na pátou hodinu, aby všechno zvládl podle svých představ. Když jsme se kolem sedmé vzbudili, třpytily se nejen vánoční ozdoby na stromečku. Ale i oči našeho táty. Vždycky všechno totiž dělá na sto procent. I tu degustaci. Těch vyrobených dárků si cením ze všech nejvíce. Vím, že mi mí blízcí věnovali nejen půvabný dáreček, ale i svůj čas, práci a lásku.
Advent a vánoční svátky bývají i časem mnoha koncertů a výstav s vánoční tematikou. Předvánoční výstavu svých textilních prací uspořádala v kapli chrámu Panny Marie Sněžné v Praze i textilní výtvarnice a pedagožka Jana Křepelová. Zúčastnila se již desítek skupinových výstav v České republice i v zahraničí, o letošních vánocích však připravila samostatnou výstavu své celoroční tvorby. Po vernisáži jsem se Jany Křepelové zeptala: Tolik tedy uvedla textilní výtvarnice Jana Křepelová o své výtvarné i pedagogické práci. Již nyní plánuje další výstavu svých tapiserií, výšivek a krajek, která by se o příštích vánocích měla znovu uskutečnit v pražském chrámu Panny Marie Sněžné.
A teď něco pro rockové fanoušky - především pro ty, kteří mají rádi nezapomenutelné písničky Jiřího Schelingera. Ty totiž vyšly před nedávnem u příležitosti dvacátého výročí jeho úmrtí na kompaktním disku s názvem "Zemětřesení". Podílela se na něm čtveřice rockerů - Aleš Brichta, Miloš Dodo Doležal, Vlasta Henych a Štěpán Smetáček za pomoci dvou hostů Anny K a bratra zesnulého zpěváka - Milana Schelingera. Aleše Brichtu, který je mimochodem také "hlavou" skupiny Arakain, pozvala krátce po slavnostním křtu CD k mikrofonu Evelina Himalová: Tolik Aleš Brichta z kapely Arakain o svých projektech a CD věnovaném Jiřímu Schelingerovi. Křtu disku se zúčastnil i Milan Schelinger. Ani toho se Evelina Himalová nezapomněla zeptat na našeho stálého posluchače Karla Besucha:
