Pozůstatek monarchie

r_2100x1400_radio_praha.png

Prezident Václav Havel udělil minulý týden dalších deset milostí a podle mínění řady pozorovatelů si u některých z nich připíše na seznam tzv. sporných další čárku. Jak uvádí Zdeněk Vališ, právě tato prezidentská výsada bývá často terčem kritiky.

Václav Havel udělil mimo jiné milost muži-vyděrači údajně kvůli jeho spolupráci se spravedlností. Policie však tvrdí, že omilostněný vůbec žádné zásluhy nemá a všechny prostě vodí za nos. Proti udělení milosti byl i ministr spravedlnosti, který má ovšem jen hlas takříkajíc poradní. Je to prostě už dlouholetý seriál. Prezident dává milosti a veřejnost, odborníci a politici nad některými kroutí udiveně hlavou a občas se i pohoršují.

Před několika lety to bylo třeba v případě známého cyklisty Radomíra Šimůnka odsouzeného za zabití při dopravní nehodě, kterou zavinil. S nelibostí také nesla veřejnost udělení milosti pro Martina Odložila, který v hádce způsobil smrt svému otci, bývalému úspěšnému československému olympionikovi Josefu Odložilovi, a jehož matka - rovněž známá sportovkyně Věra Čáslavská - pracovala v prezidentské kanceláři. Předloni pro změnu k prezidentské milosti přišel dvojnásobný brutální vrah odsouzený na 17 let. Jindy zase drogový dealer, který drogy prodával dětem, což odborníci považovali za nebezpečný signál pro veřejnost. Rozruch vyvolal Václav Havel také udílením milosti, když ještě ani nebyl vynesen rozsudek soudu.

Odborníci se v názorech na institut milosti rozcházejí. Nikdo vcelku nepochybuje o tom, že patří mezi standardní prvky právního systému. Diskuse se vede o podmínkách, za jakých by ji měl prezident udělovat. Zastánci dosavadního znění Ústavy soudí, že prezidentská milost neřeší zásadní problémy spojené s justicí, ale může upozornit na určitou okolnost, kterou soud při svém rozhodování nebral dostatečně v úvahu, nebo na kterou paragrafy zkrátka vůbec nepamatují. Bývalý šéf politického odboru prezidentské kanceláře Jiří Pehe šel ještě dál, když před časem v České televizi prohlásil, že soudy jsou omylné a je třeba napravovat jejich rozhodnutí. Pak je na místě položit si otázku, zda prezidentská kancelář je odbornější, než řada vyšetřovatelů, žalobců, advokátů a celá soudní hierarchie a zda tedy má Hrad suplovat jejich práci.

Zásahy do rozhodnutí nezávislých soudů považují mnozí lidé za anachronismus, který má původ hluboko ve středověku. V dobách, kdy panovník soustřeďoval ve svých rukou moc zákonodárnou, výkonnou i soudní. Československo při svém vzniku v podstatě převzalo tradici rakouské monarchie. Proto také prezident za udílení milosti nenese odpovědnost. Pak se ovšem stává, že veřejnost může některé milosti chápat jako projev protekce či svérázné libovůle. Někteří právníci dokonce v této souvislosti hovoří o ohrožení demokratického republikánského zřízení. Česká republika je prý v tomto ohledu evropskou raritou. Všude jinde totiž hlava státu může udělovat individuální milost jen se souhlasem toho, kdo nese odpovědnost, čili vlády nebo ministra spravedlnosti. Každopádně vladařské právo udělovat milost, jinými slovy přitlačit sem tam zákon k zemi, bude vždycky vyvolávat kladné i záporné emoce. Poněkud kuriózně ale zní obhajoba prezidentských milostí z úst jedné právničky z prezidentské kanceláře, která před časem uvedla, že Václav Havel uděluje přece mnohem méně milostí než například Gustáv Husák.