Praha sčítala bezdomovce
3096 osob, to je výsledek historicky prvního sčítání bezdomovců, které proběhlo letos v únoru na území Prahy. K dispozici je tedy první konkrétní a prokazatelný údaj, až dosud se o počtech lidí bez přístřeší v Praze jen spekulovalo.
Setkali jsme se s nimi určitě všichni, posedávají na lavičkách a v parcích, na nádražích. I když zde byli vždycky, na první pohled se může zdát, že fenomén bezdomovectví přinesla až doba po roce 1989. Kolik lidí v Praze je denně bez přístřeší? Až dosud se o jejich počtu spekulovalo, odhady se pohybovaly od několika stovek až do desítek tisíc. Teď je tedy alespoň v počtech jasno. 19. února mezi osmou a desátou hodinou večer proběhlo první sčítání bezdomovců v Praze. A výsledek? 3096 osob. Více jeden z organizátorů projektu Ilja Hradecký ze sdružení Naděje.
"Zjistili jsme, že 14% bylo žen a 86 % mužů, muži byli nejčastěji ve věku od 25 do 60 let. Z jiných údajů máme zjištěno, že jedním vrcholem věkové křivky je věk kolem 50 let a druhý kolem 30, což je novinka."
Jak se vůbec lidé stávají bezdomovci? Lidé, kteří mají s touto skupinou osob tvrdí: je to velmi jednoduché. Více Stanislav Fiala z Arcidiecézní charity Praha.
"Obvykle je to komplex několika důvodů a příčin. Může k tomu vézt rozpad rodinných vztahů, ztráta zaměstnání, výstup z vězení nebo dětského domova, psychické poruchy. Často se tyto příčiny spojují."
A zde je několik konkrétních příkladů mladých mužů, kteří se ocitli na ulici, bez střechy nad hlavou.
"Byl jsem blbej, utratil jsem všechny peníze ze sociální podpory na automatech a zbytek jsem propil a projedl. Chtěl bych pracovat jako skladník nebo mýt nádobí někde na horách."
"Moje máma si našla přítele, se kterým jsem si nerozuměl. Dělali jsme si různé naschvály. Vyvrcholilo to před čtyřmi roky o vánocích, když mě máma vyhodila na ulici."
Samotné sčítání bezdomovců zorganizovali a provedli dobrovolníci a lidé pracující v sociální oblasti. Během únorového večera obešli zastávky městské hromadné dopravy, nádraží a místa známá jako nocležiště. Počty doplnili o lidi ve vězení, ústavech a azylových domech. V místech, kam se nedostali, do nejrůznějších skrýší v kanálech a parovodech, proběhlo sčítání ve spolupráci se samotnými bezdomovci. Víme, že bez přístřeší jsou asi tři tisícovky lidí, kolik z nich má šanci na alespoň provizorní ubytování? To je otázka pro Ilju Hradeckého z Naděje.
"V noci, kdy proběhlo sčítání bylo k dispozici celkem asi 700 lůžek a 100 osob bylo na lůžcích v nemocnicích nebo ve vězeních. Ten poměr mezi počtem lidí na ulici a počtem lůžek pro ně je asi 3:1".
Jaký by byl podle vás optimální poměr?
"Optimální by bylo, kdyby bezdomovci nemuseli spát na volných prostranstvích a nemuseli nocovat v tramvajích. Jako občanovi Prahy mně to vadí, zároveň je mně líto těch lidí, kteří musí celou noc jezdit tramvají, aby nezmrzli."
Stanislav Fiala z Arcidiecézní charity Praha k tomu dodává.
Myslím si, že řešení problému bezdomovectví je dlouhodobé. Teď víme, kolik jich je a další zkušenosti ukážou, co dál."
Jak vůbec, z vašich zkušeností, vnímá česká společnost bezdomovce?
"Domnívám se, že vztah k nim se mění. Pohled lidí se liberalizuje a neházejí je do jednoho pytle. Jinak je to velmi individuální. Potkáte lidi, kteří bezdomovce zcela odsoudí a na druhé straně je spousta lidí, kteří jsou připraveni tomu člověku pomoci."
