Před 90 lety začalo pravidelné vysílání rozhlasu

Český rozhlas slaví v těchto dnech 90 let. Radio Praha proto připravilo půlhodinku věnovanou vysílání Českého a Československého rozhlasu. Náš pořad bude mít dvě části. Nejprve si poslechneme rozhovor s generálním ředitelem Českého rozhlasu a poté se ohlédneme za projektem s názvem Rádio Retro, který Český rozhlas nabídl do 18. května k poslechu na svých internetových stránkách www.rozhlas.cz.

Peter Duhan, foto: Filip Jandourek

S generálním ředitelem Českého rozhlasu Peterem Duhanem natočila rozhovor Milena Štráfeldová.

Pane řediteli, já si vzpomínám, jaký dojem na mne jako na dítě dělaly nedělní polední zvony. A samozřejmě pohádky nebo Hajaja. Jaký je váš první zážitek s rozhlasem?

"Já myslím, že úplně první zážitek s rozhlasem je asi z olympiády v roce 1952 v Helsinkách, to ale nevím přesně, kdy vyhrál Zátopek. Já jsem byl u rádia se svými rodiči, a když hlasatel oznámil, že maratón vyhrál Zátopek, můj táta se rozplakal. To je první vědomý zážitek z poslechu rozhlasu. A od té doby, a to zřejmě pod dojmem tohoto zážitku, si uvědomuji, že rozhlas je z valné části své produkce o emocích. Příjemných nebo nepříjemných emocích, o radosti i o smutku, o naději. A protože tyto pocity dokážeme zprostředkovat, tak tvrdím, že rozhlas je věčný."

Rozhlas byl u všech velkých historických okamžiků v posledních devadesáti letech. Stačí jen připomenout květen 1945, srpen 1968, svým způsobem i listopad 1989. On je vlastně spoluvytvářel. Jak se ale promítl do toho každodenního, všedního života obyčejných lidí?

"Já si myslím, že je důležité zdůraznit a podtrhnout to, co jste řekla, že rozhlas byl u těch velkých událostí. Tam někde je to jeho etické, morální podloží, tam je jeho étos. Já neříkám, že každý den, když vysíláme, musíme zprostředkovat právě tento étos. Ale myslím si, že ti, co pracují v rozhlase a mají rozhlas skutečně rádi, tak i tvorbu, která je takzvaně chlebová, pro každý den, vytvářejí s vědomím toho, na jakém podloží rozhlas vyrostl. Ať chceme, nebo nechceme, ten étos a vzepětí velkých okamžiků je obsaženo v každodenním vysílání. I když si to neuvědomujeme a neslyšíme to. To je prostě kontext, to je historie rozhlasu, na tom všechno stojí a z toho vlastně čerpáme, aniž bychom si to i jako tvůrci nějakým způsobem uvědomovali."

Rozhlas je samozřejmě taky kulturní a kulturotvorná instituce. Jak se třeba v tomto směru promítl v kultuře jazyka a ve svých specifických formách v umění?

Foto: archiv Radia Praha

"Víte, pokud jde o kulturu jazyka, musím přiznat - i když to nerad říkám, protože jsem se narodil na Slovensku- za těch třiadvacet let jsem se ale naučil češtinu vnímat velice citlivě a možná není většího kritika špatné češtiny, než jsem já. Nerad to dělám, ale musím protože tak to cítím. Naštěstí se to ale týká spíš každodenních věcí, jako jsou lehké moderace, tzv. proudové vysílání, tam čeština skutečně občas dostane na frak. Myslím si ale, že v těm oblastech, které jsou naší chloubou a které mají nadčasovou hodnotu, to znamená rozhlasová dramata, publicistika, zejména kulturní publicistika, jak je produkována na Vltavě nebo teď v Českém rozhlasu Plus, také v dokumentech, ve čtení, tam samozřejmě jazyk kultivujeme. A nemáme se za co stydět. Proč vynikající čeští herci k nám rádi chodí interpretovat literaturu nebo jsou obsazováni do dramatických textů? Protože vědí, že rozhlas stále dbá na kulturu jazyka, jako na ni dbá třeba divadlo. Takže já si myslím, že jsme kulturotvorní, jsme normotvorní, i pokud jde o jazyk, ale samozřejmě nejen o něj. Jsme normotvorní, i pokud jde o etiku, morálku, etické přístupy k současnosti a tak dále. A toto je právě doménou těch stanic, které se zabývají náročnějším programem nebo náročnějšími formáty. Když se na to podívám z hlediska 90 let, tak 20. léta a přelom 20. 30. let jsou charakteristické ve vývoji rozhlasu tím, že v tomto období vlastně vznikly všechny základní rozhlasové formy. Na těch základech my stavíme. A kdybych měl říct, čím žije nebo čím je výjimečný rozhlas dnes, tak je to v tom, že tu je rozmach vysílacích platforem. Už to není jenom rádio, my už můžeme poslouchat rozhlas i přes televizi. Jenom někteří posluchači to ale využívají. Já jsem si myslel, že budu poslouchat jenom rádio, a naopak teď mám skvělý digitální příjem přes televizi. Jsou to ale taky telefony, internet. A to zpětně také dopadá na žánry a formy, které se ukazovaly jako stabilní a neporušitelné. A podívejte se, co jsme dokázali třeba udělat s formátem minutových her. Teď budeme vysílat minutové detektivky, budeme vysílat patnáctiminutové hry. Ten formát se uchytil, byť před dvaceti lety by nikdo neřekl, že může vzniknout minidrama na půdorysu devadesáti vteřin. Je to možné a posluchači to uvítali. A myslím, že to je také důkaz, že se rozhlas nevyvíjí jenom technologicky, ale i formálně, pokud jde o jednotlivé žánry a formy."

Dlouho bylo nositelem informace slovo, ať už tištěné, mluvené, nebo třeba zpívané. Dnes je to především obraz. Čím může rozhlas konkurovat, když mu chybí právě ten obraz?

Foto: archiv Radia Praha

"Právě tím, že mu chybí obraz! Protože tu pomyslnou obrazovku máme každý v hlavě. A prostřednictvím rozhlasu, zvuků z rozhlasu, slova, hudby, ticha nebo pauzy si vytváříme vlastní obraz. Není to bez obrazu, jen se u každého tvoří velice individuálně, ve fantazii, v jeho hlavě. To je doména rozhlasu a v tom je jeho intimita. Televize nedokáže být tak intimní, jako to dokáže rozhlas prostřednictvím, slova, hudby, i prostřednictvím písničky."

Český rozhlas v minulých měsících prošel a stále ještě prochází opravdu velkou proměnou, jaká tady nebyla řadu let. Neobešlo se to dokonce bez protestů. Jak jste spokojen se stavem, v jakém dnes rozhlas je, a kam bude směřovat?

"Kdybych řekl, že jsem spokojen, určitě bych lhal. Já si myslím, že to podstatné jsme udělali. Rozhlas skutečně prošel proměnou, která je nebývalá. Taková obrovská proměna tu nebyla posledních ne dvacet let, ale padesát let. Já si myslím, že změnou struktury, změnou řídících procesů, tvůrčích procesů, jak jsou teď nastaveny, jsme se přiblížili k takovým rozhlasům, jako je německý ARD anebo BBC. Nebo severským rozhlasům, kde jsem čerpal jistou inspiraci. Ptal jsem se na problémy, které mne čekají, čili mne nepřekvapily ani ty protesty. Kdyby ty protesty nebyly, tak bych si sám řekl, jestli jsme to udělali správně. Ty protesty vznikají proto, že lidé, zvyklí na jisté stereotypy, které tady léta přežívají, se celkem logicky obávají změn. Ale já si myslím, že nastaveno je to dobře. Teď musíme pouze vychytat jakési detaily, doladit je. Takže já jsem spokojen s výhradami, řekl bych. A na ty výhrady máme ještě dva roky, abychom to napravili."

Český rozhlas samozřejmě nevysílá jen pro Českou republiku, vysílá i do světa. Jaký by podle vás měl být vzkaz o nás do zahraničí prostřednictvím Českého rozhlasu?

"Zaprvé si tu musím postesknout, že ne vinou Českého rozhlasu, ale vinou finanční situace v našem státě jsme přišli o pozemské vysílače. Je to obrovská chyba. Nevím, zdali ten proces je ještě vratný. Já bych skutečně byl rád, aby Český rozhlas opět vysílal do zahraničí terestricky, na krátkých vlnách. A ten vzkaz? To je velice jednoduché. Tento národ je velice ambiciózní, velice dělný, miluje pravdu. A myslím si, že pokud zaznamenáme tato pozitiva, tak to bude ten nejvěrnější obrázek naší současnosti. Stýskání nad tím, jak je nám špatně a jak to tu nestojí za nic, neustálé stížnosti, to není pravý obrázek českého člověka a české země."

Počátky vysílání

První pokusy o vysílání na území Československa začaly po 1. světové válce. Regulérní rozhlasové vysílání bylo zahájeno 18. května 1923 ve 20.15 z vojenského stanu v Praze-Kbelích. Součástí vysílání bylo krátké ohlášení a koncert. Československo se tak stalo po Velké Británii druhou evropskou zemí s pravidelným rozhlasovým vysíláním. K 90. výročí připravil Český rozhlas zajímavý projekt. Pod názvem Rádio Retro vysílá do 18. května. Na to, jak internetové rádio z rozhlasových archivních nahrávek vzniklo, jsme se zeptali dramaturga Tomáše Černého:

"Když odmyslím od toho, že já sám takovou myšlenkou na nějakou rozhlasovou stanici, která by vysílala archivní rozhlasové pořady, nosím v hlavě už dejme tomu tři nebo čtyři roky, tak poprvé nahlas to vyslovil šéf centra vysílání Českého rozhlasu Ondřej Nováček. Ten zavolal mne, kolegu Roberta Tamchynu a také Evu Ješutovou, která je vedoucí archivních fondů Českého rozhlasu. Pozval si nás k sobě do kanceláře a pravil: chtěl bych udělat něco na způsob Teleautomatu, tak jak to mají na Kavčích horách k šedesátinám televize, ale ne tak, že by se lidé vybírali, ale něco takového, aby mohli zkrátka poslouchat jakousi rozhlasovou stanici, která by se projevovala podobně, jako se projevovaly rozhlasové stanice v minulosti. Tak jsme sedli a začali jsme s kolegou Tamchynou a Evou Ješutovou vybírat věci, zhruba tak od 60. až do 90. let."

V roce 1961 posluchači poprvé uslyšeli znělku jednoho z nejznámějších pořadů rozhlasu, který zajímal především děti. Šlo o legendární pohádku o Hajajovi. Hlas Hajajovi propůjčil proslulý herec Vlastimil Brodský. Z téže doby pochází i popularizační pořad Meteor, který Český rozhlas Dvojka vysílá dodnes. Pořady v Rádiu Retro byly zařazovány až od 60. let. Proč tomu tak bylo, na to odpovídá Tomáš Černý.

"Má to svůj smysl. Není to jenom otázka toho, že ty pořady známe a že je máme dávno naposlouchané a víme, že ty pořady jsou opravdu dobré. Ono je totiž tak: ve 30. letech už sice vznikaly nějaké nahrávky, ale v podstatě dodneška se dochovaly víceméně fragmenty na zvukových fóliích. Jsou to tří- nebo čtyřminutové kousky. Máloco je ucelená nahrávka, ucelená relace. I kdyby se našla - pár jich existuje - tak by to hodně šumělo a praskalo a nevím, jestli by to někdo vydržel třeba půl hodiny poslouchat. Pak tu máte 40. léta. To je technického hlediska podobné a vlastně máloco uceleného se dochovalo. Pak jsou to padesátá léta. Tam upřímně říkám, že najít nějaký rozhlasový pořad, který by se dal vzít a pustit tak, aby to nebyla jakási řekněme obskurnost z rozhlasového archivu. Jistěže takových bychom našli spoustu, ale když jsme hledali něco opravdu "top" pěkného, tak tam musíte do konce padesátých let, tak ten rok 58, 59. Z tohoto důvodu jsme sáhli hlavně do let šedesátých. Ze 70. let jsme nabídli pár zajímavých momentů. Jsou tam třeba zastoupena jedním dílem z velice slavného seriálu, který se vysílal kdysi dopoledne na stanici Praha "Jak se máte, Vondrovi."

V rozhlasovém archivu se samozřejmě dochovala řada různých žánrů - rozhlasové hry, publicistika, reportáže nebo rozhovory.

"Je tam i takové interview lehčího ražení, jako je například Host do domu, kde si Jana Špačková povídala v 90. letech s věhlasným rozhlasovým režisérem Jiřím Horčičkou. Také se tam opakuje pořad Setkávání, což byl svého času odpolední pořad na stanici Vltava. Je tam reportáž, v tomto případě z roku 1967. To je moje oblíbená záležitost, kdy se redaktorka nechá svést kominíkem k tomu, aby spolu s ním vlezla do komína. Aby spolu s ním šla prozkoumávat, jak to v tom komíně vypadá. Ona tehdy skutečně do toho komína vlezla a je zajímavé poslechnout, jak chuděra dopadla."

Československý rozhlas byl také proslulý svými sportovními přenosy. Stanislav Sigmund na Rádiu Retro okomentoval zápas mistrovství světa v hokeji v roce 1959. Československo tehdy hrálo na pražské Štvanici s Kanadou. Ve vysílání zazněl i hlas jedné ze zásadních osobností českých a československých dějin - bývalého prezidenta a dramatika Václava Havla. To už se skokově dostáváme do 90. let dvacátého století.

"Sáhli jsme po snímku hned z roku 1990. Po roce 1989 tehdejší tiskový mluvčí Havla Michael Žantovský zvedl telefon a zavolal do rozhlasu, protože nechtěl, aby se o Havlovi informovalo prostřednictvím zaběhnutého a vlastně normalizačního rozhlasového zpravodajství. Jedním z telefonů, které vytočil byl Ota Nutz, druhý byl Jiří Vejvoda. Oba tito publicisté se potom střídali v Hovorech z Lán. Vybrali jsme část toho úplně prvního vydání z ledna roku 1990. Bylo to ještě bez znělky. Ota Nutz tehdy otevíral s Václavem Havlem novou tradici."

Pokud byste si chtěli připomenout některé nahrávky nebo pořady z archivu a z Rádia Retro, Český rozhlas je i v budoucnosti nabídne.

"Počítali jsme s tím, že o některé tituly z Rádia Retro by mohl být zájem v tom smyslu, aby si je posluchači mohli stáhnout a poslechnout kdykoli. Rádio Retro funguje jako smyčka, která hraje stále dokolečka, takže se můžete k tomu, co jste jeden den propásli, druhý den zase vrátit. Ale musíte si počkat na tu správnou chvíli a na tu denní dobu, kdy je ten pořad zařazen do vysílání. I v tom je kousek retra, protože rozhlas takto fungoval - chtěli jste slyšet nějaký pořad, tak jste v 18.30 museli být u přijímače. Je velmi pravděpodobné, že až skončí vysílání Rádia Retro 18. května, tak se některé vybrané pořady, které nejsou zatížené autorskými právy, objeví ve streamu. Sice nepůjdou stáhnout do mp3, ale bude možná kdykoliv podle vlastní potřeby si je poslechnout na internetu."