Před šedesáti lety začala Akce K, připravovala se ale už delší dobu

Želiv, Broumov, Králíky - to jsou některé z míst, kde po staletí stávaly významné kláštery, v roce 1950 ale načas přestaly sloužit jako místa modliteb či centra vzdělanosti, komunisté je proměnili na centralizační kláštery, v nichž uvěznili příslušníky mužských řádů. Šlo o součást Akce K, zaměřené na likvidaci klášterů a církevních řádů.

Klášter v Broumově, foto: Daniel Baránek, commons.wikimedia.org

"No, když přišli, tak já jsem ležel, to bylo tak k půlnoci, a najednou nade mnou stál s automatem. Oni šli po těch ložnicích a všichni museli stát. Sebrali nás všechny," vzpomínal v České televizi řádový bratr Jan Rychlý.

Akce K se dotkla také církevních škol, připomněl pamětník Vladislav Ehrlich, který v roce 1950 studoval Biskupské gymnázium v Bohosudově:

"Studenti museli nastoupit, sbalit si svoje věci a byli odvezeni do Děčína, kde bylo jezuitské filosofické učiliště, a tam byli soustředění. Nikdo nevěděl, co se bude dít, protože tam byli milicionáři, esenbáci a takoví, kór my, my jsme byli děti. Z Děčína jsme pak odjížděli domů ke svým rodičům a nastupovali a pak nastupovali různě do škol."

Akce K začala v noci na 14. dubna, kdy StB, SNB i příslušníci Lidových milicí obsadili kláštery nejpočetnějších řádů. Připravovala se ale dlouho předtím, uvádí historik Jaroslav Cuhra z Ústavu pro soudobé dějiny AV.

Jaroslav Cuhra, foto: www.cuni.cz

"Ta Akce K byla plánována delší dobu, v podstatě už od léta 1949, kdy se objevují první úvahy, že s řeholníky je třeba něco dělat, protože jsou velikým problémem z hlediska realizované komunistické politiky vůči církvím. V tomto kontextu je důležité říct, že ta akce nebyla izolovanou věcí, ten plán počítal s více věcmi, kompromitací řeholních řádů, která se měla realizovat jednak v případu faráře Toufara, v případu číhošťského zázraku, a jednak v tom velkém procesu z března 1950, kdy byli souzeni představitelé řeholních řádů, a tam jsou řeholní řády vykresleny jako semeniště zločinu, úkladů proti republice atd. Čili není to izolovaná akce, ten plán není jen plánem internace a rozbití řeholního života, ale i celkové diskreditace církve."

Kolik řeholníků akce zasáhla?

"V Československu bylo v řeholích asi 2 500 řeholníků a něco kolem 12 tisíc řeholnic. V případě řeholníků šlo ve dvou vlnách o úplnou internaci s výjimkou několika jedinců, kterým se podařilo uprchnout, to znamená přibližně těch 2 500 řeholníků, kteří byli internováni na různých místech. U řeholnic ten obdobný zásah byl trochu menší, převezeno do internačních míst bylo asi 4 500 řeholnic. Tato akce se ovšem odehrála v létě roku 1950."

Jaké byly další osudy řeholníků?

"Ty osudy jsou velmi různorodé. Jsou tam případy, kdy řeholníci byli přímo z internace odvezeni státní bezpečností do vězení. Pak řada těch mladších řeholníků byla odeslána na vojenskou službu k pomocným technickým praporům. Celá řada hlavně zase těch mladších řeholníků pracovala na různých stavbách, klasickým případem je stavba přehrady Klíčava. Pokud jde o ty vytipované odbojné řeholníky, tak ti jsou internováni nejdéle, až do roku 1960. Jinak většina z nich postupně přechází do civilního života, kde nesmí vystupovat jako řeholníci. Málokdo z nich nastoupí do duchovní správy, většina musí vést civilní život."

Do opuštěných klášterů se na mnoho let nastěhovala armáda, instituce státní správy nebo např. léčebny. Důsledkem akce byly i obrovské škody na majetku - ničeny byly například hodnotné klášterní knihovny.