Přehled tisku
Výběr z českých deníků s datem 28. června připravil Josef Kubeczka.
Tématem komentářů českých deníků je především odškodňování českých občanů, kteří byli za nacistické okupace nuceni k otrockým pracím nebo prošli koncentračními tábory. Komentují také skutečnost, že právní nárok na odškodnění má i bývalý vyšetřovatel komunistické Státní bezpečnosti Alois Grebeníček, který je stíhán za to, že v 50. letech mučil politické vězně.
Zemské noviny a České slovo soudí, že žádné peníze zcela nenahradí minulé útrapy a křivdy. Podle nich je odškodnění výrazem respektu k těm, kteří byli ochotni se postavit nacistickému režimu. Kdo žije v Čechách a na Moravě, musí si zvykat na paradoxy. Ciráty kolem odškodnění mají mnoho společného s průtahy, které provázejí skoro každý pokus odsoudit pachatele minulých zločinů. Někdejší vyšetřovatel Státní bezpečnosti Alois Grebeníček, kterého bývalí političtí vězni usvědčují z mučení, se dosud vyhýbá soudu... Zato jako bývalý vězeň z koncentračních táborů Osvětim a Buchenwald může počítat s tím, že za tuto část svého života dostane symbolickou náhradu, míní Zemské noviny a České slovo.
Mladá fronta Dnes poukazuje na to, že veřejnost se v souvislosti s odškodněním obětem otrockých a nucených prací za nacistické okupace dozvídá o druhé polovině života Gregeníčka. Oběť nacismu, vězeň koncentračního tábora je sám trýznitelem obětí komunismu. Jak mohl utrpení přinášet ten, kdo je sám zažil? - ptá se deník s tím, že dějiny komunismu jsou plné takových dvojmyslných postav. A co s Grebeníčkem? Přirozeně odškodnit podle zákona. Výnos odškodného může darovat synově komunistické straně. A přirozeně odsoudit. Podle zákona, míní Mladá fronta Dnes.
Podle deníku Právo historka o Grebeníčkovi nepostrádá dávku hořké ironie. Nárok na odškodnění by přitom měl, kdyby se dožil, i Antonín Zápotocký, který podepsal desítky rozsudků smrti. Spravedlnost totiž musí být slepá, jinak by ani nemohla být spravedlností, a z její slepoty ona hořkost nepochází. To leda z toho, že bývá také líná a pajdavá, píše deník Právo. Podle něj je to i případ vleklého procesu s Grebeníčkem, stíhaného za mučení politických vězňů. Deník zároveň konstatuje, že daleko těžší je odpovědět na otázku, kdo může za to, že se oběti nacismu dočkávají odškodnění až 50 let po válce. Poděkování si ale podle listu zaslouží české úřady, které neváhaly a hned, jak přišly peníze z Německa, začaly je rozdělovat konečným adresátům. To je jedna z mála jednoznačně dobrých zpráv mezi mnoha horšími, ale skrývá se v ní i výčitka. Vždyť se tu podivujeme čemusi, co by mělo být obvyklé, končí deník Právo.
Prodejem bank splnil socialistický kabinet program pravice, píšou Lidové noviny. Miloš Zeman má skutečně co prodávat. Vždyť kdo by si byl po volbách v roce 1998 pomyslil, že vysmívaní sociální inženýři nakonec udělají nejdůležitější privatizační krok české transformace a že budou v otázce prodeje bank liberálnější než sami liberálové, uvádí list. Sociálním demokratům se do privatizace příliš nechtělo, ale střet s krutou realitou a potřebou peněz ve státním rozpočtu je velmi rychle přiměly ke změně názoru. Miloši Zemanovi se zcela zřejmě povedl husarský kousek, když jako předseda levicové socialisticky zaměřené vlády splnil privatizační program liberálů, míní komentář Lidových novin. Nový předseda vládní sociální demokracie Vladimír Špidla dosud nijak nenaznačil, že by Zemanovu liberální stopu chtěl následovat. Český Tony Blair z Vladimíra Špidly už asi nevyroste. Prodej bank za Zemanova předsednictví bychom si proto měli pořádně užít. Podobné liberální uvolněnosti se od Špidly už stěží dočkáme, dodávají Lidové noviny.
Premiér Miloš Zeman si nechal vypracovat podrobnou analýzu činnosti Bezpečnostní informační služby (BIS) a jejího ředitele Jiřího Růžka. Uvádí to deník Právo s odvoláním na dobře informovaný zdroj. Média totiž již delší dobu spekulují o sporech mezi BIS a Národním bezpečnostním úřadem (NBÚ). Dosud se v tisku psalo hlavně o tom, že v NBÚ působil člověk, který údajně vynášel informace do civilní kontrarozvědky. "...faktem je, že v posledních dnech ho (Zemana) situace donutila ke schůzce s Růžkem, k níž došlo v pondělí" řekl deníku jeden z politiků. Ředitel NBÚ Tomáš Kadlec ale popírá "válku" mezi úřadem a BIS. Protestuje proti skandalizaci své osoby, popírá, že se zaměstnanci snažili obcházet zákony a připomíná, že NBÚ je ústředním správním úřadem, a tak podle něho nemůže být předmětem zpravodajské hry. V této souvislosti se podle informovaného zdroje Práva hovoří i o odvolání Kadlece, který připustil, že spekulace o svém odvolání již slyšel. "Nevím ale, z jakého důvodu bych měl být odvolán," řekl Právu.
Korupce v České republice vzkvétá. Země skončila na 47. místě z 91 států, v nichž experti míru korupce zkoumali. Z deseti bodů, které znamenají prostředí bez uplácení a zneužívání moci k vlastnímu prospěchu, získala pouze 3,9 bodu. Jak uvádějí Lidové noviny, umístila se tak za Polskem, Maďarskem či Litvou a předstihly ji i Namibie a Peru. "Hodnocení je z dosavadních výzkumů, v nichž byla Česká republika klasifikována, nejhorší. Důvodem je, že se o korupci hodně mluví, ale je málo konkrétních výsledků v jejím potírání," řekl jeden z autorů studie Michal Burian. Hodnocení provádí každý rok protikorupční organizace Transparency International se sídlem v Berlíně. Vychází ze sociologického průzkumu mezi obyvateli hodnocených zemí. Loni skončila Česká republika na 42. místě s indexem 4,3 a v roce 1999 na 37. místě s indexem 4,7. Ze zemí usilujících o vstup do Evropské unie skončila Česká republika nejhůře.
Ze zemí patnáctky se přiblížila Řecku, které skončilo 42. s 4,2 bodu. "Itálie, která dlouho byla v žebříčku naším souputníkem, nás nyní předstihla o 18 míst," všiml si Burian."Nejčistšími státy" z hlediska korupce jsou podle průzkumu Finsko, Dánsko a Nový Zéland. Nejvíce korupce bují v Bangladéši, která byla oceněna 0,4 bodu, velké problémy s sou sw ní podle výzkumu také v Nigérii, Ugandě, Indonésii, Keni, ale i na Ukrajině a v Rusku. Poprvé se mezinárodní studie korupce uskutečnila v roce 1995. Letos se zaměřila na to, jak podplácení a zneužívání moci vnímají podnikatelé a investoři, uvádějí Lidové noviny.
Ministr dopravy a spojů Jaromír Schling se podle Zemských novin a Českého slova těžko může pochlubit něčím, co se mu skutečně povedlo. Zato malérů má víc než dost. Dokázal proti sobě postavit řidiče z povolání, učitele autoškol, pracovníky správy a údržby silnic i s odbory, vypočítávají deníky. Také Schlingova personální politika stojí za pozornost. Jediný člověk, kterého si přivedl na ministerstvo dopravy, už ve funkci není. Ukázalo se, že bývalý náměstek pro silniční dopravu Pavel Františkevič Braha se prokazoval zfalšovaným vysokoškolským diplomem z Kyjevské univerzity, uvádí komentář. Druhým nejmocnějším mužem na Ředitelství silnic a dálnic se stal Schlingův mluvčí Michal Hala. Jediným předpokladem pro výkon funkce je jeho stranická legitimace, když nepočítáme nedostudovanou hudební konzervatoř, tvrdí listy. Schlingův předchůdce Antonín Peltrám vypracoval 25 zákonů. Schlingovi legislativci připravili jediný zákon, který má transformovat České dráhy. Osud zákona ve sněmovně je nejistý. Pokud ho poslanci hodí předkladatelům na hlavu, neměl by ministr dopravy na další maléry čekat, ale odejít, doporučují Zemské noviny a České slovo.
Vaše nemoc je nevyléčitelná, máte před sebou pár měsíců života - i na takovou informaci nyní bude mít pacient zákonný nárok, bude-li o ni stát, píše Mladá fronta Dnes a pokračuje: Poslanecká sněmovna v úterý večer schválila novelu zákona, která vůbec poprvé přesně říká, co je to zdravotní dokumentace a kdo má právo znát její citlivý obsah. Kromě pacientů to však budou nejen lékaři a sestry, ale též třeba studenti zdravotních škol, archivářky, statistici, dohromady lidé téměř z dvacítky různých oblastí. Stačí, aby měli konkrétní důvod, proč potřebují nahlédnout do spisku o konkrétním pacientovi. Pacient - třeba s pohlavní chorobou - bude muset dát svůj souhlas jen tehdy, když půjde o studenta. A bude-li třeba zrovna v bezvědomí, pak ani v tomto případě ne, uvádí list. Obhájci zákona tvrdí: oproti dnešní praxi se toho moc nezmění, navíc všichni budou muset o citlivých osobních údajích mlčet, jinak se vystavují trestnímu postihu. "Novela posouvá celou věc vpřed, protože dnes to nebylo upraveno nijak a do dokumentace mohl s výjimkou pacienta kdekdo," říká senátorka Zuzana Roithová. Kritici, mezi nimi i lékaři, oponují: Proč to v takové šíři posvěcovat zákonem? Poslanec Milan Cabrnoch uvedl: "Pokud existovalo něco jako lékařské tajemství, tímto jsme je rozbořili." Nejkontroverznější reakce vyvolal návrh, který do novely prosadili senátoři: že do dokumentace mohou nahlížet studenti medicíny a zdravotních škol a dále státní úředníci, kteří shromažďují data pro statistiku o zdravotním stavu obyvatelstva. Senátor Karel Barták tvrdí, že studenti to velmi potřebují ke studijním účelům. A pokud jde o pracovníky statistiky, ti zase mají ulehčit práci lékařům a sestrám v jejich věčném papírování. Ovšem: "Pokud se budu chtít seznámit s intimními zdravotními údaji kteréhokoliv člověka v České republice, nejsnazší cestou k tomu je stát se pracovníkem Ústavu zdravotnických informací a statistiky," soudí Cabrnoch. A oni studenti - to jsou podle poslance desetitisíce žáků zdravotních škol, účastníci kurzů připravující se na práci sanitářů či zřízenců. Ti si nyní budou moci číst v dokumentaci o věcech, které, jak uvedl Cabrnoch Mladé frontě Dnes, mnohdy nevědí třeba ani nejbližší příbuzní nemocných.
Ve 24 případech odběru lidských orgánů v ostravském transplantačním centru není doloženo, kdo byl jejich příjemcem. Podle deníku Právo to konstatuje zpráva sněmovní vyšetřovací komise, která se kauzou tohoto centra zabývala. Informovaný zdroj listu řekl, že nikdo neví, kam se orgány poděly, protože o tom není žádný záznam. Nemůže se tak vyloučil, že se s nimi obchodovalo. Poslanci ustavili vyšetřovací komisi před dvěma lety poté, co se v médiích objevily informace o machinacích s lidskými orgány v ostravském transplantačním centru. Na konci loňského roku sněmovní komise ve své zprávě uvedla, že transplantační centrum fakultní nemocnice v Ostravě mělo v letech 1993 až 1999 ve své činnosti "velmi závažné nedostatky". Chyby se podle poslanců týkaly například stanovení smrti mozku dárců orgánů, vedení evidence dárců orgánů, druhu a počtu orgánů a jejich použití, uvádí deník Právo.
Od července začnou české úřady vydávat nové registrační poznávací značky automobilů. Od dřívějších státních poznávacích značek se budou lišit tím, že budou obsahovat označení krajů a nikoli okresů. Informují o tom Lidové noviny. Značky budou mít nadále sedm znaků, podíl číslic a písmen ale nebude omezen. Nově zřízené úřady spravující evidenci vozidel tedy budou moci vytvářet na značkách libovolné kombinace číslic a písmen. Pouze první písmeno zleva na značce bude muset označovat kraj, ve kterém je evidováno. Zavádění značek bude postupné a začnou je dostávat pouze nově zakoupená vozidla, nebo vozidla, která změní majitele, informuje deník. Povinnou výměnu všech dosud platných značek ministerstvo dopravy zatím neplánuje. S novým systémem také zmizí dřívější modrožluté značky pro cizince. Užitná vozidla už nebudou mít žlutočerné značky, ale pro všechna vozidla budou platit značky s černými znaky na bílém podkladu. Černožluté značky zůstanou pouze pro pracovní stroje a modrožluté pouze pro diplomaty, informují Lidové noviny.
