Přehled tisku

Výběr z českých deníků s datem 20. června připravil Josef Kubeczka.

Především začínajícího odškodnění českých obětí nacismu si všímají komentátoři českých deníků. Listy ale píší například i o postoji českých politických stran k Evropské unii či o řediteli Bezpečnostní informační služby.

Fakt, že první část odškodného pro deset tisíc otroků nacistického Německa je na cestě, je podle Zemských novin a Českého slova dobrá zpráva. Lidé poškození a perzekvovaní nacistickým režimem mohou jen doufat, že pošta doručí poukázky včas, že bude rychlejší než jistý poštovní úřad v americkém New Jersey. Tomu trvalo doručení tiketu s miliónovou výhrou bezmála rok, poznamenávají listy. Právě rychlost je podle podle nich v tomto případě důležitá neboť těm, pro něž je finanční satisfakce od německých podniků určena, je nyní okolo osmdesáti let. Nynější odškodňování má značné, politováníhodné zpoždění. Nerovnost v německém přístupu k obětem nacistů nezahladí a staré křivdy už neodčiní, pouze zmírní, končí Zemské noviny a České slovo.

Výplatu odškodnění, kterou teď začaly distribuovat pošty, nelze totiž považovat za nic jiného než za opožděnou výplatu nuceně nasazeným, poznamenávají Lidové noviny. Za to, že naši prarodiče dostanou "své" peníze od naší generace, si rozhodně žádnou nálepku "spravedliví" nezasloužíme, pokračuje list. Podle něj totiž příjemci odškodného stejně získané peníze v naprosté většině věnují vnoučatům. A kdybychom náhodou měli sklony k eufemismům a generační sebechvále, pohleďme k jihu a spočítejme nové masové hroby. Přesto: díky těm, kdo se o to gesto v dobré víře zasloužili, uzavírají Lidové noviny.

Výši odškodnění, tedy 85 tisíc korun, pokládají za symbolickou "mzdu" i Hospodářské noviny. Německá strana však promrhala morální obsah, který v sobě toto odškodnění nese. Vina za to padá nejen na oddalování výplat a handrkování o naplnění podmínek pro jejich start, píše list. Podstatnou roli ale podle Hospodářských novin sehrála i zjevná neochota části německého průmyslu nést spoluzodpovědnost za historii vlastní země. A tak ještě po šedesáti letech od doby jejich nuceného nasazení někteří z příjemců odškodnění nahlas vyjadřují pocit, že Německo doufá, že zemřou dříve, než k výplatě dojde, připomínají Hospodářské noviny. Podle listu je to smutný konec akce, která měla přispět k usmiřování evropských národů.


Ministerstvo financí a Fond národního majetku (FNM) neoficiálně snížily své odhady pro letošní příjmy z prodejů firem v rukou státu ze 170 na 100 miliard korun. Jak informuje Mladá fronta Dnes, státu se ještě letos podaří dokončit privatizaci nejvíce čtyř strategických společností, a to telekomunikací, Komerční banky a Becherovky. Cena firem se snižuje kvůli poklesu hodnoty telekomunikací na světových burzách, ale i vlivem neochoty investorů zaplatit za české podniky tolik, jak si vláda představovala, uvádí list. Podle listu jde zejména o Komerční banku a České Radiokomunikace, tedy firmy, jejichž prodej z rukou státu je ze všech privatizací nejdále. Za banku totiž trojlístek investorů nabízí částky v rozmezí 22 až 30 miliard Kč, stát přitom čekal 40 miliard Kč, uvádí list. V případě Českých Radiokomunikací se zřejmě nenaplní ani již snížené představy o výnosu přes dvacet miliard Kč. Jak Mladé frontě Dnes sdělil vysoce postavený vládní zdroj, Deutsche Bank a Tele Danmark nyní nabízejí částku těsně nad devět miliard Kč. Největší ránu pro letošní příjmy FNM znamená snížení výnosu z prodeje telekomunikačních firem. Cena sto miliard Kč za Telecom je již kvůli stagnaci telekomunikačních trhů pasé, nyní to vypadá na 60 až 70 miliard Kč. Celkem stát očekává za privatizaci strategických firem 330 miliard Kč, tedy o 170 miliard Kč méně, než byl loňský odhad premiéra Miloše Zemana, uvádí Mladá fronta Dnes.


Deník Právo píše, že na české politické scéně pokračuje diskuse především mezi Občanskou demokratickou stranou a vládní Českou stranou sociálně demokratickou o podmínkách členství v Evropské unii (EU) a o postavení země poté, co se v ní ocitne. Občanovi České republiky, který - jak ujišťují všechny politické strany - získá možnost rozhodnout o vstupu do EU v referendu, se předkládají jasné perspektivy, co by ho čekalo při obou variantách odpovědi. Když budeme chtít být členy EU, musíme počítat s realitou druhořadého členství alespoň v prvních letech po vstupu, tedy s přehlížením na úrovni vlád a nevraživostí ze strany nově nabytých evropských spoluobčanů, kteří v nás mohou zprvu vidět levné gastarbeitry toužící po podpoře, které se předtím těšili oni, píše list a ptá se, zda je tedy lepší včas říct, že v takové Evropě nemá Česká republika co pohledávat. Ovšem s vědomím toho, že za nějaký čas spadneme do silového pole už ne evropského, ale amerického, končí deník Právo.


Ostuda ředitele Bezpečnostní informační služby (BIS) Jiřího Růžka přináší podle Mladé fronty Dnes zajímavou otázku. Má se lhát v zájmu státu? Špionážní odborník Jan Šula říká, že ano - ale musí se prověřit, zda je ta lež nezbytná a zda státu prospěla. Shodněme se raději na odpovědi opačné: otázka je to nesmyslná, píše list. Takový stát, který má zájem "vyfutrovaný" lžemi, by totiž podle deníku asi nechtěl ani odborník Šula. Je obtížné zdůvodnit občanům poučku lži pro blaho státu, a přesto se s tím omlouváním lží zcela veřejně pracuje jako s něčím, co je opodstatněné a co je mravné. Pro jistotu se říká: je to tajné!, píše list a končí konstatováním, že šéf BIS lhal. Naložte s ním jako se lhářem. Zájem státu nechte bájím a pověstem, uzavírá Mladá fronta Dnes.


Rozhodnutí Ústavního soudu o tom, že Karel Des Fours Walderode byl českým občanem, nevypovídá podle ministra kultury Pavla Dostála nic o tom, zda bude jeho rod restituovat nebo ne. Uvedl to v rozhovoru pro deník Právo. "Platnost dekretů prezidenta Beneše nikdo do této doby nezrušil a jak jsem věc mohl prověřit, plně se na jeho osobu vztahují," řekl Dostál. Ústavní soud dal před několika dny Walderodeho potomkům naději na možné získání rozsáhlého majetku jejich předka. Vrácení majetku totiž bránily i pochybnosti o Walderodeho československém občanství. Rozhodnutí tak přineslo opětovné otevření restitučního sporu. Restituční žádost však musí opět projednat Okresní pozemkový úřad v Jablonci nad Nisou, který ji v minulosti zamítl. Ministr Dostál v rozhovoru pro deník Právo poznamenal, že si nedovede představit, aby se člověku, který svými činy v době protektorátu plně odpovídal podmínkám dekretů, mělo cokoli vracet.


Snížení rozpočtu pro ministerstvo obrany ze 2,2 procenta hrubého domácího produktu na 1,86 procenta, jak zatím navrhuje ministerstvo financí, by donutilo ministra obrany Jaroslava Tvrdíka, aby vážně zvažoval svou rezignaci. Uvedl to v rozhovoru pro deník Super. "Ta čísla skutečně existují. Jsou obsažena v prvním předběžném návrhu rozpočtu, který jsme od ministerstva financí dostali," potvrdil ministr úvahu o snížení výdajů. Věří však, že se mu podaří vládní kolegy přesvědčit o tom, že Česká republika musí plnit své zahraniční závazky. Ministr Tvrdík v rozhovoru poznamenal, že s ministrem financí Jiřím Rusnokem jsou přátelé a rozumí si s ním nejlépe z celé vlády. "Myslím, že se při jednáních budu moci opřít o podporu jak předsedy vlády Zemana, tak předsedy strany Vladimíra Špidly," řekl deníku Super Tvrdík. Doplnil že jeho protivníky ale budou všichni ministři, protože většinu resortů čekají škrty v rozpočtech. Ministr upozornil, že ačkoli respektuje priority vlády, jejímž je členem, ztotožňuje se zároveň s názorem generálního tajemníka NATO George Robertsona. Ten při své nedávné návštěvě Prahy prohlásil, že Česká republika před vstupem do Evropské unie musí splnit závazky plynoucí ze členství v alianci, píše deník Super.


Nečekaný obrat nastal podle Lidových novin pro české námořníky, když Zemanova vláda vyjednala v rámci deblokace ruského dluhu dodávku třiceti velkých dopravních lodí Valdaj z Petrohradu. Když Viktor Kožený před třemi lety rozprodal lodě české námořní plavby, vypadalo to na definitivní konec druhé největší "suchozemské" flotily v Evropě, připomíná deník. Námořníci však podle něj nyní mají opět šanci pracovat v oboru. Na děkovné dopisy Miloši Zemanovi je však ještě příliš brzy, soudí list s tím, že je otázkou, zda se obnovená česká námořní flotila dokáže uživit a získat nové zakázky. Jisté podle Lidových novin není ani to, zda "Zemanova námořní plavba" zůstane navždy česká. Většina flotil totiž využívá tzv. levných vlajek, aby nemusela platit vysoké daně, uvádějí Lidové noviny.


V Česku žádaná uzenářská pochutka táborníků - špekáčky - budou i nadále na pultech k mání v hovězích střívkách, píše deník Právo a pokračuje: Jejich výrobci nechtějí dopustit, aby kvůli zákazu používat hovězí střeva v potravinářské výrobě v České republice byli lidé o tyto oblíbené uzeniny ochuzeni. "Konzumenti nemusejí mít obavy, že by o své špekáčky přišli. Uděláme vše, co je v našich silách, aby nemusely být baleny do kolagenu či celofánu. Zatím jsou tu určité zásoby z domácí výroby a z dovozu ze zemí, kde BSE není. Ty bude možné pod dozorem veterinářů dočerpat. Kromě toho lze i nadále do ČR dovážet tuto surovinu ze zámořských států, jako jsou Nový Zéland, Argentina či USA," řekl Právu předseda Českého svazu zpracovatelů masa Ladislav Steinhauser. Jde o státy, zařazené experty Evropské unie do první skupiny, tedy o země, kde se BSE zatím neobjevila. Šéf českých veterinářů Josef Holejšovský právě v těchto dnech jedná v Bruselu i o tom, zda bude možné hovězí střeva dovážet i ze zemí řazených do druhé skupiny podle stupně rizika BSE. "Až se ústřední ředitel z těchto jednání vrátí, bude jasno, odkud se hovězí střeva můžou vozit a odkud ne," dodal Steinhauser pro deník Právo.


Deset let uplyne ve čtvrtek ode dne, kdy z území tehdejšího Československa odjel poslední vlak se sovětskými vojáky a technikou. Poslední muž znenáviděné armády, generál Eduard Vorobjov, opustil republiku o týden později, připomínají Lidové noviny. Koncem června 1991 tak definitivně skončil třiadvacetiletý "dočasný" pobyt "spřátelené" armády v Československu. Po listopadu 1989 žádala veřejnost co nejrychlejší odchod sovětského vojska. V té době bylo na našem území téměř 140 tisíc vojáků. Již 3. prosince 1989 označila vláda okupaci vojsk Varšavské smlouvy ze srpna 1968 za porušení norem vztahů mezi suverénními státy. Po několika kolech vyjednávání podepsali v únoru 1990 ministři zahraničí Jiří Dientsbier a Eduard Ševarnadze v Moskvě dohodu o definitivním odchodu vojsk. Odsun začal v únoru 1990. Nejvýraznější postavou, která se v odsunu angažovala, byl poslanec Federálního shromáždění Michael Kocáb, uvádějí Lidové noviny.