Přehled tisku

Výběr článků z českých deníků s datem 13. listopadu připravila Milena Štráfeldová.

Jak píší Lidové noviny, pondělní vydání deníku The New York Times se v článku Pražská spojka vrací k prohlášení premiéra Miloše Zemana pro televizi CNN. Zeman při své návštěvě Spojených států poskytl CNN ve Washingtonu rozhovor, v němž řekl, že Muhammad Atta, podezřelý z teroristického útoku z 11. září, se v Praze sešel s iráckým agentem Ahmedem al-Aním nikoli proto, aby plánoval útok na Světové obchodní centrum, ale aby připravil zničení budovy Rádia Svobodná Evropa v Praze. ˝Skutečně? Jak to český předseda vlády ví, o čem irácký superšpion s Attou diskutoval?˝ tázal se deník a vysvětlil, že by Zeman mohl mít takové informace pouze v případě, že byl rozhovor mezi sebevražedným únoscem a špionem Ahmedem al-Aním odposloucháván, anebo v případě, že al-Aní vypovídal ještě před tím, než byl vyhoštěn z Prahy. Redaktoři newyorského deníku již nesledovali další výpovědi Miloše Zemana, z nichž vyplývá, že si informace o Attovi a Svobodné Evropě premiér sám odvodil z dostupných informací. The New York Times dále popisuje kontakty Atty s později vyhoštěným iráckým diplomatem, který zřejmě věnoval velkou námahu na to, aby zahladil podezření na Attovo spojení s Irákem. Ihned poté, co se Atta vrátil z ˝bleskového˝ výletu do Prahy otevřel účet u floridské Sun Banky a obdržel 100 tisíc dolarů. ˝Pražská spojka dokládá styky mezi Saddámem a bin Ládinem na úrovni agentů,˝ vyvodily nakonec The New York Times. Kromě zpráv o ˝pražské spojce˝ navíc deník přináší dosud nepublikovanou zprávu o zvláštním druhu spolupráce mezi bin Ládinem a Irákem: V polovině května přijeli dva Saddámovi agenti do bagdádské kliniky Muhammada Chajála, iráckého specialisty na léčbu ledvin. Lékař si okamžitě sbalil věci a nastoupil do vládní limuzíny. Vrátil se o tři dny později. To už celá nemocnice věděla o tom, že byl Chajál v Afghánistánu a léčil Usámu bin Ládina.


Mladá fronta Dnes poukazuje na podvádění s modrými knížkami, které mladé muže zbavují vojenské povinnosti. Jedná se o dlouholetý problém, tentokrát však lékařku a pracovnici vojenské správy, které v Pardubicích modré knížky prodávaly brancům za třicet až padesát tisíc korun, prozradila chyba. Peníze totiž požadovaly i po mladíkovi, který měl na modrou knížku nárok kvůli skutečným zdravotním potížím. Mladík jejich počínání oznámil policii. Kriminalisté zatím odmítají zveřejňovat podrobnosti. Lékařka i pracovnice vojenské správy jsou od středy ve vazbě, kde absolvovaly několik výslechů. Kromě žen vyšetřuje policie i sedm mladíků ve věku od dvaceti do jedenadvaceti let, kteří si modré knížky koupili a čelí nyní obvinění z trestného činu uplácení a vyhýbání se branné povinnosti. Pokud se prokáže, že modré knížky získali neprávem, musí počítat až s tříletým vězením a podstoupí i nový přezkum zdravotního stavu. Mladíci jsou podezřelí i z toho, že pomáhali zprostředkovat kontakt na další zájemce o modrou knížku. Podle vedoucí referátu zdravotnictví okresního úřadu Evy Rainbergové šlo o propracovaný systém. "Šokuje mě to," řekla Rainbergová, která je ve funkci od června letošního roku. Její předchůdce Jozef Balík, který nyní vede odbor sociálních věcí a zdravotnictví na krajském úřadu, se k případu odmítl vyjádřit. "S novináři se po telefonu nebavím. Pokud něco potřebujete, přijďte na konci týdne," řekl, než zvěsil.


Lidové noviny se zamýšlejí nad budoucností veřejnoprávní televize. Nový generální ředitel České televize Jiří Balvín je podle listu v zásadě spokojen s tím, co Česká televize produkuje, jenom by její pořady rád zkvalitnil. Program má být zábavný, avšak nikoli podbízivý. Pokud jde o zpravodajství, to by mělo být podle něho více ˝dynamické˝. Jednotlivé vstupy budou tedy ještě kratší a od Novy se bude veřejnotelevizní zpravodajství lišit tím, že si bude více všímat zahraničí. Tohle samozřejmě není výmysl Jiřího Balvína, uvádějí Lidové noviny. Jako druhou variantu známe jiný - ne zcela jasně formulovaný - projekt veřejnoprávní televize: měla by mít jen jeden kanál, ten současný druhý by se měl privatizovat. Veřejnoprávní kanál by měl sestávat z ˝vyváženého zpravodajství˝ a ušlechtilých vzdělávacích a servisních pořadů, bez zábavy, bez reklamy a samozřejmě také bez tváře, bez názoru a bez pohlaví. Představa je to děsivá a má jedinou přednost: je děsivá natolik, že si soudný člověk učiní představu, jakou veřejnoprávní televizi nechce. Z toho plyne, že veřejnoprávní televize by měla být i nadále v rozumné míře zábavná, avšak nikoli podbízivá - asi tak, jak si to přeje Jiří Balvín. Kruh se zavírá a za daného stavu okolností se asi sotva komu podaří ho přetnout. Skutečný problém je však v televizním zpravodajství, které zde představuje stát ve státě. Je to mimo jiné vidět i v tom, že má vlastní budovu s vlastním studiem. její zpravodajství je přitom bezobsažné a publicistika často manipulační. Stav je bohužel čím dál horší a Balvínova vize ˝dynamického zpravodajství˝ nenaznačuje, že by mělo dojít k obratu k lepšímu. Dynamické zpravodajství znamená v skutečnosti zpravodajství ještě kratší, ještě více útržkovité. Místo informací chytlavé obrazy a zapamatovatelné slogany a půlvěty. Veřejnost je zřejmě k tomuto stavu lhostejná, už proto, že cizí televizi nezná a nemá srovnání. A hlavně - po informacích nijak zvlášť neprahne. A politici? Ti chtějí, aby jim televize pochlebovala, ne aby občany informovala. Tlak by mohl přijít jen ze strany odborné veřejnosti. Ta by měla vyžadovat důkladné, tedy informačně hodnotné zpravodajství a nezaujatou a nepoplatnou publicistiku. Nově potvrzený definitivní ředitel Jiří Balvín nevypadá na to, že by měl mít vůči rozumným návrhům a podnětům zacpané uši.


Jak píše Pražské Slovo, lidé, kteří si za totality odpykali tresty za opuštění republiky nebo za to, že odmítli kvůli víře nastoupit povinnou vojenskou službu, mohou stále žádat soud o rehabilitaci a finanční odškodnění. Například advokát Lubomír Müller, který se specializuje na rehabilitační kauzy, řekl, že tito lidé mohou požadovat kromě rehabilitace i 2 500 korun za každý měsíc strávený ve vězení. Bývalí komunističtí vězni mají podle Müllera tři možnosti. Mohou požádat ministra spravedlnosti, aby podal stížnost pro porušení zákona, dále by mohli požádat soud o obnovu řízení. O soudní rehabilitaci mohou usilovat také s odvoláním na zákon o protiprávnosti komunistického režimu. Většina trestných činů, za něž byli lidé za komunismu souzeni, již v trestním zákoně není. Patří mezi ně například sdružování proti státu, pobuřování proti republice, neoprávněné opuštění republiky nebo pletichy proti zestátnění.


Doba, kdy po letech hromadění zmizí z Kácova na Kutnohorsku hory vyřazených ledniček, se podle Mladé fronty Dnes opět o něco přiblížila. V pondělí totiž skončila uzávěrka přihlášek o lukrativní státní zakázku v hodnotě devíti a půl milionu korun určených na jejich likvidaci. Nyní začnou členové komise otevírat obálky s nabídkami. Ještě tento týden z nich vyberou firmu, která se likvidace téměř dvou desítek tisíc ledniček ujme. Své návrhy zaslalo dvanáct firem. Vítězná firma má začít lednice likvidovat již začátkem příštího roku. Firma musí zbavit Posázaví lednic nejpozději do jednoho roku od zahájení práce. Vítězná společnost by to měla zvládnout za tři až čtyři měsíce.


Jak píše Mladá fronta Dnes, mladoboleslavská automobilka Škoda se v tuzemsku potýká s menším zájmem o osobní auta. Prodeje Škodovky poklesly v říjnu zhruba o šest procent. Zatímco loni automobilka touto dobou v Česku prodala 6299 vozů, letos to bylo o 368 méně. Škodovka zároveň ztrácí svůj podíl na českém trhu ve prospěch zahraničních vozů. Nižší odbyt má podle zástupců Škodovky na svědomí zejména silný kurz koruny, který zlevňuje dovozy. Kromě domácího odbytu klesá kvůli nastupujícímu hospodářskému ochlazení i zahraniční poptávka po autech. Škoda proto již byla nucena omezit výrobu celkem o 5600 vozů. Problémy Škodovky, největšího českého vývozce, s odbytem se promítají i do výsledků průmyslu a zahraničního obchodu. V září se výroba aut celkem propadla o více než deset procent.


Jak uvádí deník Právo, pět set let starý stříbrný poklad, nalezený minulý týden v Táboře, by měl zůstat ve sbírkách táborského husitského muzea. Podle šéfa zdejších archeologů Rudolfa Krajíce budou mít návštěvníci možnost poklad vidět alespoň na speciální krátkodobé výstavě. Nejcennější objev mincí na jihu Čech od konce druhé světové války učinili táborští archeologové při rekonstrukci měšťanského domu v centru města. Na většině z bezmála čtyř tisíc stříbrných grošů z přelomu 15. a 16. století je podobizna tehdejšího krále Ladislava Jagellonského. Cena pokladu je podle archeologů nevyčíslitelná.


Na víc než deset hodin vyprávění se podle Mladé fronty Dnes proměnilo necelých tři sta stránek knihy Harry Potter a Kámen mudrců. Komplet osmi kazet, který první část potterovského cyklu o dobrodružstvích malého čaroděje zaznamenal, se na tuzemském trhu objevil zároveň s knižním vydáním dílu čtvrtého. Přeměnu románu do zvukové podoby svěřilo nakladatelství Albatros trojici, jež má k hrdinům Joanne K. Rowlingové blízko: hlasovému kouzelníkovi Jiřímu Lábusovi, skladateli Zdeňkovi Zdeňkovi a režisérskému alchymistovi Janu Jiráňovi. Po půl roce práce ve studiu se zrodil záznam, jenž příhody Harryho Pottera a jeho přátel z kouzelnické školy v Bradavicích zprostředkovává atraktivním způsobem těm, kdo ještě nejsou obeznámeni s existencí říše čar, draků a jednorožců, v níž sovy nosí poštu a skřeti spravují banku; říše, která existuje v současné Anglii paralelně s moderní civilizací. Zároveň zvuková podoba knihy potěší i potterovské fandy, jimž možná odkryje nové nuance již důvěrně známého příběhu. Jiří Lábus míchá ve vypravěčském kotlíku všechny ingredience, jimiž Rowlingová román okořenila: humor, napětí, laskavost, moudrost, hravost, podivínství, statečnost, drobná padoušství i esenci absolutního Zla. S vyprávěním se proplétá důmyslně vybudovaná partitura hudby a zvuků.Česká audioverze románu Harry Potter a Kámen mudrců ve zpracování Jiráňova týmu je vystavěna s neobyčejnou precizností a nabita takovým množstvím nápadů, jako by snad ani nešlo o četbu jedné knížky, nýbrž o podívanou pořízenou ve výpravném hollywoodském stylu.