Přehled tisku

r_2100x1400_radio_praha.png

Výběr z českých deníků s datem 5. října připravil Josef Kubeczka.

Téma vrcholících příprav Spojených států amerických a vojsk NATO na odvetný úder proti militantnímu hnutí Talibán je hlavní náplní komentářů českého tisku.

Mladá fronta Dnes se zamýšlí nad tím, zda je česká společnost ochotna převzít svůj díl odpovědnosti za chystaný odvetný úder proti teroristickým základnám v Afghánistánu. Uvažuje i o tom, je-li česká armáda na tuto "válku" dostatečně připravena. "Není na světě zřejmě národ, který by si s takovým gustem dělal legraci z neschopnosti bránit sebe sama," píše list. Jen na základě nevydařeného přesunu bojových vozidel z Moravy před pražskou budovu Rádia Svobodná Evropa však podle něj nelze hodnotit kvalitu české armády jako celku. "Výsadkáři z Prostějova, specialisté z protichemické jednotky a polní nemocnice umějí být stejně dobrými vojáky jako Američané či Britové," soudí deník. Čeští vojáci to podle něj v minulosti dokázali například při válce v Perském zálivu v roce 1991 či v misích na Balkáně. Český národ se ocitá v nové roli. Zvykl si sledovat dění ve světě nezúčastněně, cynicky, a hlavně zdálky jako v kině, tentokrát by však měl jít přímo na plátno, míní Mladá fronta Dnes.

Komentátor Práva se domnívá, že nasazení českých jednotek v Bosně či Kosovu není srovnatelné s nynějším tažením proti islámským fanatikům kolem Usámy bin Ládina. Shodně s autorem poznámky v Mladé frontě Dnes pochybuje o tom, zda jsou na válečný konflikt morálně připraveni i řadoví občané. "Nejde jen o to vzít do ruky samopal a umět na cvičáku dostat nepřítele na kolena... Je třeba v první řadě umět umírat a se smrtí se vyrovnat... Obávám se, že i přes nepochybná tvrzení, že útok na USA je útokem i na nás, mnozí občané nebudou možná při první české krvi rázem vnímat válku v Afghánistánu jako svou," konstatuje autor komentáře deníku Právo. Podotýká, že dnešní generace zná "válku" většinou jen z počítačových her. O reálné bolesti a válečných jizvách na těle a na duši však podle komentátora neví nic.


Zpátky na Hrad? To je dárek, který by si prezident Havel mohl dát už k jedněm z příštích narozenin. Tento pátek slavil pětašedesáté, po nichž se naopak s Hradem začne loučit, píší Lidové noviny a pokračují: Letošní narozeniny Václava Havla sice zahájily jeho poslední rok na Pražském hradě, teoreticky by se ale dosud jediný český polistopadový prezident nemusel loučit s rolí hlavy státu navždy. Naopak, pokud by mu to zdraví dovolilo, mohl by i podle názoru některých politologů ještě velmi výrazně zasáhnout do mocenských soubojů v zemi, či dokonce odvrátit politický pat, soudí list. Alespoň česká ústava Havlovi dveře k případnému dalšímu prezidentství otevírá. V článku 57 totiž ústava jasně uvádí dvě podmínky pro toho, kdo se může stát hlavou českého státu. Podmínka první: "Prezidentem republiky může být zvolen občan, který je volitelný do Senátu," tedy "každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let". Druhá podmínka pak zní: "Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou." Rozhodující jsou ona slůvka "za sebou". Politik, který byl po dvě funkční období prezidentem, se může do úřadu po delší či kratší pauze vrátit. "Václav Havel by této možnosti v žádném případě nevyužil. Vůbec o tom neuvažuje, je to absolutně vyloučené," odmítl pro Lidové noviny tuto teoretickou možnost jeho mluvčí Ladislav Špaček. Politologové a politici jsou ale v hodnocení pravděpodobnosti této varianty opatrnější.

Petr Rýgr podal do Rudého Práva v říjnu 1989 inzerát, v němž blahopřál Ferdinandu Vaňkovi k narozeninám, připomíná Mladá fronta Dnes. Inzerát tehdy vyvolal pozdvižení, na fotografii byl disident Václav Havel a jméno Vaněk pocházelo z jeho divadelní hry. Rýgr dnes žije ve vesničce Přibyslav u Náchoda. Pár let pracoval v Novém Městě nad Metují jako poštovní doručovatel, pak začal z olova a cínu odlévat Krakonoše, postavy k betlému a další figurky. Inzerát, kde Rýgr "Vaňkovi" děkuje za "namáhavou práci, kterou v životě vykonal a vykoná" a "do dalších let hodně zdraví přeje", si živě pamatuje. "Stále mám schovanou složenku od zaplacení inzerátu, musel bych ji sice hledat, ale mám ji," řekl deníku. Nápad podat inzerát byl Rýgrův. "S manželkou jsme pak jen vypilovali ten text." Fotografii dodal člověk, který působil na Havlově chalupě Hrádečku jako správce. Pro Havla měl být inzerát překvapením. Několik měsíců nato se stal prezidentem a Rýgr se s ním od té doby už nikdy nesetkal. Ani neví, jak na inzerát reagoval. "Pro mne to ale mělo takovou smutnou dohru. Když se o inzerátu dozvěděl ještě jeden člověk, jel na Hrádeček a Havlovi řekl, že to byl jeho nápad," dodal Rýgr pro Mladou frontu Dnes.


Neuvěřitelný případ se podle deníku Pražské slovo přihodil ve středu v Centru odborné přípravy ve středočeském Nymburku. Jeden z učňů si přinesl do učiliště ruční pěchotní granátomet a prodal ho kamarádovi. Celá obchodní transakce naštěstí neunikla pozornosti mistra odborné přípravy. Ten nelenil, zvedl telefon a zavolal policisty. Muži zákona ke svému údivu zjistili, že nejde jen tak o ledajakou zbraň. Byla to bazuka, naštěstí bez munice, vyrobená v roce 1983. Jak se ale vlastně taková nebezpečná zbraň mezi učně dostala? "Koupil jsem ji od nějakého známého svého kamaráda za tři stovky. Chtěl jsem ji pověsit jako dekoraci na zeď svého pokoje," vysvětlil listu pohnutky koupě zbraně sedmnáctiletý učeň Jan Vrána. "Rodičům se to ale moc nelíbilo, a tak jsem ji chtěl dát pryč. Kámoš mi říkal, že by o ni měl zájem, tak jsem mu ji přinesl do školy a prodal," řekl Honza Pražskému slovu. Co ho teď čeká, netuší. Počítá však, že jen tak lehce nevyvázne. "Co si vzpomínám, tak takový případ jsme ještě ve škole neměli. Snad tak nějaký nůž. To bylo ale za hluboké totality," řekl zástupce ředitele nymburského učiliště, také shodou okolností Jan Vrána. Potrestání učně nevylučuje. "Budeme to samozřejmě s učněm řešit. Stále si však kladu jednu otázku: Jak se vůbec někomu mohlo podařit takovou zbraň sehnat?


Letošní úroda hub v českých a moravských lesích vyvolává podle deníku Právo nadšení milovníků hub, ale lesníkům a ekologům přináší přemnožení houbařů starosti a často i zlost. Lidé se totiž v lese chovají stejně, jako v životě. K tomu, co není jejich, jsou často bezohlední. Po návštěvě takových houbařů vypadají lesy jako smetiště. Nejvíce správcům a majitelům lesů vadí houbaři, kteří bezohledně vjíždějí hluboko do lesů auty, při sběru vnikají do lesních školek a boří jejich oplocení. Po nich se tam totiž zpravidla dostane i zvěř, která napáchá velké škody a může úplně zlikvidovat celý roční přírůstek. Případné postihy za porušování předpisů jsou problematické. "Lesní zákon říká, že každý občan má právo vstupovat do lesa a sbírat tam lesní plody pro vlastní potřebu. Tato potřeba však není nikde blíže definována. Sběrač hub by tedy neměl houby prodávat, není-li vlastník lesa," řekl Právuředitel odboru státní správy lesů a myslivosti František Morávek. Porušení tohoto ustanovení je podle něj přestupkem, avšak kontrolou se v Česku zřejmě nikdo systematicky nezabývá, uvádí deník Právo.