Přehled tisku

r_2100x1400_radio_praha.png

Z českých deníků s datem úterý 31.10.2000 vybírala Evelina Himalová.

Nedělní útěk dvojnásobného vraha Jiřího Kájínka z přísně střežené věznice na Mírově a důsledky této události pro vězeňství jsou hlavním tématem komentářů úterních deníků.

Koho by neokouzlili prchající hrdinové z věznic, o kterých namyšlení projektanti a despotičtí ředitelé tvrdí, že právě zde je útěk nemožný? To se ale podle Hospodářských novin hluboce mýlí! A tak budoucí hrabě Monte Cristo unikl zašit do pytle vhozeného do moře, když se tvářil jako mrtvola spoluvězně, a jeho filmoví následovníci prchají s pomocí supertechniky a elitních komand. A co teprve David Copperfield? Tomu k úniku z Alcatrazu stačí široký úsměv, pár baletních gest a zástěna. Nu a teď ten Kájínek. Jeho útěk z naší nejpřísněji střežené věznice nese všechny znaky románu - přepilované mříže, šplh po lanu z prostěradel, překonání příkopu s útočnými psy, vysoká zeď s ostnatým drátem a zběsile, ovšem vedle střílející stráže. Takže další hrdina? ptají se Hospodářské noviny a vzápětí si odpovídají. Pozor na tu iluzi. Na útěku je nemilosrdný vrah, nikoli romantický hrdina. Není koho obdivovat.

Kde je nyní Jiří Kájínek? Jednu variantu nabízí deník Právo. Stejně jako ve filmech z prostředí zločinu, tak i ve zločinecké realitě zřejmě nejsou nejhorší osamělí vrazi. Je-li třeba se někoho obávat, jsou to především nenápadní a nepostižitelní podnikatelé, kteří mají vrahy v personálu. Víme-li navíc, že Kájínek možná vraždil z vlastní iniciativy, ale přinejmenším zastrašování měl doslova v popisu práce, pak musíme předpokládat, že v této chvíli nebloudí osamocen krajinou ve vězeňském mundůru, ale sedí v teple s plným žaludkem, možná i se sklenkou šampaňského, dobře vykoupaný, vyspalý a oblečený - a není sám.

Mírovské vězní se podle Mladé fronty Dnes holedbá tím, že je místem, odkud nelze uprchnout. Z historie víme, že utéci se dá vskutku odkudkoli. Kde nepomůže jed a dýka, je po ruce lest a úplatek. Dějiny útěků jsou dějinami překonaných nemožností. Mírovští strážníci udělali osudovou chybu, když nechali uprchnout člověka, který utekl už několikrát. Člověka, který sám svůj další útěk ohlásil. Osobu mimořádně nadanou pro zločin, lze-li o takovém talentu vůbec mluvit. Prohráli souboj. Zločinec se ukázal schopnějším a chytřejším než celý vězeňský systém. Takovou prohru lze pochopit, byť ne omluvit. Méně už lze pochopit to, že zjevně šokované vedení věznice nebylo schopno včas upozornit lidi z okolí. Lidi, kterým mohlo jít doslova o život. Jako by se snažili útěk ututlat, jako by doufali, že Kájínek se najde pod pryčnou, stáhl se ředitel a jeho spolupracovníci za hradbu mlčení. Důležité informace dostali ohrožení lidé v okolí Mírova s několikahodinovým zpožděním. Ukázalo se, že vězeňská správa nemá správné lidi na správných místech. Kájínek by se měl na Mírov vrátit - poslal ho tam soud. Mladá fronta Dnes dodává: Až se ocitne zpátky, neměli by ho hlídat stejní lidé.

Případ útěku doživotně odsouzeného nájemného vraha Jiřího Kájínka z jiného pohledu sledují Zemské noviny a České slovo. Kájínkův útěk dal silný argument těm, kteří volají po obnově trestu smrti. Jenže ani útěk nebezpečného zločince nevyvrací námitku, že po vykonání popravy už případný justiční omyl nikdo nenapraví. Navíc neexistují důkazy, že by trest smrti bezprostředně vedl k poklesu zločinnosti. Alternativou je doživotí. Pak ale musí mít veřejnost jistotu, že lidé jako Kájínek nebudou mít na útěk šanci. Tato jistota v neděli vzala za své. Někdo za to musí nést odpovědnost, domnívají se Zemské noviny a České slovo.


Kontroverzní novele zákona o České národní bance, která se už potřetí dostane do Poslanecké sněmovny, protože ji v pondělí odmítl podepsat prezident, věnují pozornost Hospodářské noviny. Připomínají, že právě ze sněmovny vzešlo znění diskutabilní normy, obsahující mnoho bodů, které jsou nejen v rozporu s legislativou EU, ale dokonce i s ústavou. "Na to vše nepoukazují nejen právníci, ale byl to také hlavní důvod, proč Senát novelu vrátil dolní komoře s mnoha doporučeními i ostrými odsudky. Při druhém schvalovacím kole se ve sněmovně těmito výtkami nikdo příliš nezabýval a novela v původní podobě, kterou 'upekly' a odhlasovaly ČSSD a ODS, se dostala až k prezidentovi," píše list. Upozorňuje ale, že norma, kterou senátor Falbr označil za vůli vládnoucí většiny, však vzbuzuje pochybnosti i mimo naše hranice. Představitelé Mezinárodního měnového fondu se v pondělí vyjádřili víc než diplomaticky, nicméně naprosto jasně - mnoho bodů v novele dělá této nadnárodní instituci starosti. "Ty však patrně netíží hlavy disciplinovaných poslanců ČSSD a ODS. Ruku v ruce půjdou neohroženě proti všem," uvádějí Hospodářské noviny.


Podle Mladé fronty Dnes slovenské úřady na žádost českých kolegů v pátek vyslechly představitele jedné z místních firem, se kterou spolupracovali v mělnickém podniku Liberta bývalý ministr financí Ivo Svoboda a jeho poradkyně Barbora Snopková. Jeden z jejich advokátů Richard Maleček je přesvědčen, že právě toto svědectví dokazuje, že se Svoboda se Snopkovou nedopustili zpronevěry 6,5 miliónu korun při správě podniku. Vedle zpronevěry jsou Svoboda a Snopková v souvislosti s krachem Liberty stíháni i za poškozování věřitele a Snopková také za porušení povinnosti v řízení o konkursu a vyrovnání. Do představenstva továrny na výrobu dětských kočárků přišli v dubnu 1996. Na jaře roku 1997 se Liberta dostala do obtížné finanční situace. Výdělečná část byla prodána firmě Zora Euro, kterou vlastnili rovným dílem Snopková se Svobodou. Na zbytek Liberty vyhlásil soud koncem roku 1997 konkurs a jeho likvidací byla pověřena Snopková. Potvrdila se naše verze, která spočívá v tom, že peníze z Liberty nešly jinam, než měly. Absolutně žádná zpronevěra se nekonala," řekl Mladé frontě Dnes Maleček. S nejmenovanou firmou uzavřeli Svoboda a Snopková dohodu o spolupráci. "Ve smlouvě bylo uvedeno, že pokud nedojde k dalšímu naplnění, peníze, které byly pro tuto firmu složeny, propadnou. K naplnění nedošlo a to je všechno. Peníze skončily v této firmě, jsou na to originály dokumentů," tvrdí advokát.


Již od začátku listopadu má podle Mladé fronty Dnes zahájit činnost nová vládní agentura na podporu průmyslu Czechindustry, jejíž start byl zakladatelským ministerstvem průmyslu a obchodu původně ohlášen na přelom srpna a září. Řídit ji zřejmě bude dosavadní ředitel odboru Investiční a Poštovní banky Petr Kolář. "Pan Kolář je nyní jediný kandidát na místo šéfa agentury, v pondělí jej již přijal ministr Grégr a v úterý by měl být jmenován," cituje deník zdroj z MPO. Kolář, který měl v IPB na starosti postupně například obchody s cennými papíry a kontrolu v oblasti kapitálových trhů, listu bez bez bližších potvrdil, že se s Grégrem setkal a nabídku na šéfování agentury přijal. Jak Mladá fronta Dnes připomíná, agentura měla podle původních záměrů doplňovat vládní projekt revitalizace podniků, nakonec se však její program liší. Podle deníku bude postup pomoci následující: Podnik si za své peníze zpracuje restrukturalizační projekt a předloží ho agentuře. Ta ho posoudí, a pokud jej schválí, poskytne podniku dotaci, jež bude tvořit asi deset procent nákladů na projekt. Czechindustry má mít asi deset zaměstnanců a využívat peníze z fondů EU, dodává list.


V cizině by od příštího roku měla pokračovat výroba felicií z produkce automobilky Škoda Auto. Jak vyplývá z rozhovoru předsedy představenstva společnosti Vratislava Kulhánka pro deník Právo, důvodem jsou kromě hospodárnosti výroby i normy Euro 3, které nově od příštího roku vstupují v platnost. Felicie jim nevyhovují. "Pro výrobu felicií v České republice je maximální možný horizont konec příštího roku. Výroba však musí být hospodárná, a tak to vidíme spíše do poloviny roku 2001, možná do desátého měsíce 2001. Neradi bychom však nechali typ Felicia úplně odejít ze scény. Uvažujeme, zda by se nenašla továrna, která by mohla ve výrobě felicií pokračovat, pokud by o ně zákazníci měli zájem. Problémem jsou normy Euro 3, kterým felicie nevyhovují. Tyto požadavky vstoupí v platnost v Evropské unii od 1. ledna 2001 a o rok později v řadě dalších států, jako je Česká republika, Slovensko a Polsko. Naše úvahy s tedy musejí zaměřovat na země, kde tyto normy neplatí," řekl Právu Kulhánek. V úvahu tak podle něj kromě Ruska připadá například celá bývalá Jugoslávie, případně samotná současná Jugoslávie. Kulhánek v rozhovoru pro Právo zároveň uvedl, že nosnými modely mladoboleslavské automobilky nadále zůstávají fabia s octavií. Nevyloučil přitom, že už v příštím roce by všechny sériové motory Škoda vycházející ještě z modelu Š-1000 MB, který byl zkonstruován koncem 50. let, mohly být vybaveny zcela novými motory.


Budova policejního prezidia v Praze na Letné není podle deníku Právo dostatečně bezpečnostně zajištěna. Příchozím do budovy většinou pracovníci nekontrolují obsah osobních zavazadel, jak tomu bývá v podobných objektech zvláštního významu. "Jednou se tu dokonce objevil návštěvník, který, když v kanceláři otevřel kufřík, aby vyndal nějaké papíry, měl v něm také pistoli," řekla Právu jedna ze zaměstnankyň prezídia. U vchodu do budovy není detekční rám, který odhalí kovové předměty, ani rentgen na kontrolu zavazadel. Milan Kříž z tiskového oddělení ministerstva vnitra listu řekl, že toto zařízení za zhruba 800.000 korun je již pro prezídium objednáno a v budově má být nainstalováno do konce roku. Podobné zařízení se používá například v budovách parlamentu a vlády či na vybraných ambasádách.


Ke končící výstavě Expo 2000 a zejména k české účasti se vracejí Lidové noviny. Architektonické řešení českého pavilonu sice přineslo čistý styl, ale svou konvenčností sotva oslnilo. Také v propojení expozice a pavilonu se dal jen stěží vidět jednotný koncept. Sama instalace - spojení gotiky se současností - byla banální. Nabízela jakési uměle vytvořené muzeum, které sázelo na ověřené jistoty. České EXPO bylo podle listu od počátku v rukou jen průměrných lidí a podle toho vypadal výběr projektů i tvůrců. Ten, kdo tuší, že jeho význam spočívá pouze ve funkci, obklopí se sobě rovnými a pečlivě hlídá, aby ho někdo nepřerostl. Anebo věci nerozumí, a přesto nabízený post přijme. Nejhorší je, když se obě možnosti, tedy neznalost a neschopnost, spojí. To byl podle Lidových novin i příběh české účasti v německém Hannoveru.


Zemské noviny a České slovo připomínají zesnulou legendu českého filmu 30. a 40.let Lídu Baarovou. Prožila velké lásky, ale zemřela v samotě, uvádějí oba listy, které současně přinášejí i osobní vzpomínku herce Svatopluka Beneše, jenž si s Baarovou zahrál svou první velkou roli ve filmu "Ohnivé léto". Zbyl jako jeden z posledních, kteří s ní ve filmu hráli, z mužských partnerů určitě jediný. "To, co se stalo dál v jejím životě, mám na mysli aféru s Goebbelsem, bylo pro ni i pro českou kulturu tragické," říká v interview Svatopluk Beneš. Dost podrobně se prý o to zajímal, a všechno, co zjistil, napsal ve své knize. Nechce o tom proto už víc hovořit.


Pouze bulvární deník BLESK si vzpomněl, že před 20 lety, 31.října 1980, zemřel Jan Werich, herec, dramatik, spisovatel, autor písňových textů, překladatel, který do povědomí vstoupil ve dvojici s Jiřím Voskovcem a založením Osvobozeného divadla. Kromě nezapomenutelných výkonů v titulech "Osel a stín" či "Vest Pocket Revue" hrál i v mnoha filmech - "Hej, rup!", "Kočár Nejsvětější svátosti", "Uspořená libra", "Císařův pekař a Pekařův císař", "Sůl nad zlato" nebo "Až přijde kocour", "Pan Tau" a jiných. Werich byl ale také vynikajícím vypravěčem a spisovatelem; BLESK připomíná alespoň jeho knihu "Fimfárum".


A ještě pohled na sportovní stránku Mladé fronty Dnes: Deník se obrací na fotbalové trenéry. Kvalita rozhodně nezdobí fotbalovou ligu, a přesto si leckdo chová hráče jako v bavlnce. Spíš pochválí než kritizuje. Hlavně trenéři chodí kolem svých svěřenců jako po špičkách. Jen si je, proboha nerozházet. Sparťanský trenér Hašek hráče velebí, že na Arsenalu zachovali chladnou hlavu, ačkoli brzy prohrávali o dva góly. Slávista Cipro nemůže nikomu nic vytknout, když jeho tým nezvítězí proti zoufale se bránícímu Jablonci. Stačí, když se hráči snaží, a všechno je v pořádku. A když ta snaha nikam nevede? V tom se nepitvejme, říkají trenéři alibisticky. Jako z jiného světa pak znějí slova trenéra Petržely, který si kvůli svým hráčům nebere servítky: Naše hra neměla s fotbalem nic společného - kritizoval před časem. Je k nepochopení, když ti nejpovolanější se bojí říci pravdu. Stačí přece jen popsat, co viděli fanoušci.