Přehled tisku

r_2100x1400_radio_praha.png

Výběr z českého tisku s datem 23. listopadu 2000 připravila Kateřina Brezovská.

Nejslavnější český atlet, fenomenální běžec, legendární Emil Zátopek - takové titulky zvolily české deníky na rozloučenou se čtyřnásobným olympijským vítězem, který zemřel v úterý večer ve střešovické nemocnici v Praze ve věku sedmdesáti osmi let. Jak píše Mladá fronta Dnes, Zátopkova smrt, která byla oznámena ve středu ráno, na chvíli zastavila dění ve sportovním světě. Juan Antonio Samaranch, předseda Mezinárodního olympijského výboru, poslal kondolenci Zátopkově manželce Daně a prohlásil, že udělá všechno pro svou účast na Zátopkově pohřbu. Český Olympionik století bude mít podle listu prvenství i při své poslední cestě - smuteční obřad na scéně Národního divadla. Na to mají Právo jen výjimečné osobnosti národa. Této pocty se 6. prosince dostane - jako prvnímu sportovci - právě Emilu Zátopkovi.

Česká a československá sportovní historie neregistruje slavnějšího sportovce, než je Emil Zátopek, píší Lidové noviny. Čtyřnásobný olympijský vítěz, který byl loni v červnu vyhlášen českým Olympionikem století, už o dva roky dříve vyhrál domácí anketu o nejlepšího atleta za stejné období. Když se v roce 1948 blížily olympijské hry v Londýně, byl už domácím rekordmanem, ale sloužil na vojně v Milovicích. Zaměstnání mu zabralo celý den a chodil trénovat až po večerce, když šli ostatní spát. Běhal ve vojenských bagančatech, vsadil na intervalový trénink a v Londýně pak vyhrál běh na 10 000 metrů. Na poloviční trati získal stříbrnou medaili. Stal se tehdy vůbec prvním československým atletickým vítězem na olympijských hrách a až do roku 1954 nebyl na desetikilometrové trati poražen. Zátopkova vytrvalecká bilance z olympijských her 1952, kde dostal od Finů přezdívku Satu Pekka, Pohádkový Péťa, nemá obdoby a vzhledem k narůstající specializaci ji může jen těžko někdo zopakovat. Jeho úspěchy se v letech 1949, 1951 a 1952 odrazily v prvenstvích v anketě o nejlepšího sportovce světa. Po operaci kýly ještě skončil šestý v maratonu na olympijských hrách v roce 1956 v Melbourne a o dva roky později se s atletikou rozloučil. Osmnáctinásobný světový a padesátinásobný československý rekordman si vyzkoušel, jaké je to být na vrcholu slávy, ale poznal také cestu dolů. Za své politické postoje byl po okupaci Československa vyloučen ze strany a propuštěn z armády. "Šest let jsem byl u lopaty a dělal na vrtech, ale nestěžoval jsem si. Dostal jsem se i do Jáchymova, fáral šest set metrů pod zem, a prošel také uranovým dolem Svornost, kde museli pracovat hokejoví reprezentanti odsouzení v roce 1950. Ale měli jsme dobrou partu, vydělal jsem si víc než jako plukovník na oddělení pro tělesnou přípravu vojsk ministerstva obrany," usmíval se slavný atlet. Zbožňovaný, obdivovaný, uctívaný. Ale zároveň zakazovaný, po roce 1969 se jeho jméno smělo oslavovat v domácích médiích jen poskrovnu. Byl to paradox, neboť svět si Emila Zátopka vážil stále a novináři z mnoha zemí nacházeli cestu do rodinného domku v Praze - Troji pořád. Před olympijskými hrami 1972 chtěli Zátopka v Mnichově jako čestného hosta her. "Vrtmistr se rozčiloval, že nemá zastoupení. Protože však sílily obavy, že by se ve světě psalo, že Československo Zátopka nepustilo, přišel příkaz a do Mnichova jsem odjel," vzpomínal. Všechno mělo diplomatický podtext, neboť před podepsáním smlouvy s Německou spolkovou republikou se čekala návštěva kancléře Willyho Brandta. "Komunističtí pohlaváři neměli odvahu moje pozvání nepovolit," glosoval Zátopek, přičemž situace se opakovala o rok později, kdy ve Finsku předával ceny Paava Nurmiho, a v roce 1975, kdy v Paříži převzal Cenu fair play. Jako každá slavná osobnost v republice však byl pod velkým tlakem režimu. V padesátých letech figuroval jeho podpis na "schvalovací" listině v procesu s Miladou Horákovou, o dvacet roků později odvolal svůj podpis pod manifestem 2000 slov. "Ale až pod nátlakem. Když přišel domů a řekl mi to, dostal co proto," vzpomíná Dana Zátopková.


Jak píše deník Právo, ministerstvo průmyslu a obchodu v tichosti chystá tvrdá ochranná opatření proti dovozu čínského spotřebního zboží. Ministr Miroslav Grégr o jejich zavedení pravděpodobně rozhodne podle toho, jak dopadne účast českých firem při budování čínské tepelné elektrárny Šen-tchou. Do září letošního roku vznikl v obchodu s Čínou schodek asi 15 miliard korun. Z Číny se do českých tržnic i obchodů valí především tuny textilu a obuvi. Domácí výrobci asijskou konkurenci proklínají, pro mnohé lidi však toto zboží představuje nejdostupnější možnost, jak se levně obléknout a obout. To by se však mohlo brzy dramaticky změnit. Jak řekl Právu obvykle dobře informovaný zdroj, záležet bude na tom, zda česká strana začne narovnávat obchodní bilanci s Čínou dodávkami pro elektrárnu. Kdyby tento velký obchod padl, Česko se s největší pravděpodobností začne bránit záplavě levných čínských tenisek a triček například dovozními kvótami, jako to činí mnohé jiné země. Kontrakt na Šen-tchou byl po mnohaletém vyjednávání podepsán během loňské návštěvy premiéra Miloše Zemana v Pekingu. Výstavbě brání to, že Číňané nedokončili všechny posudky. Ani české firmy ovšem zatím nejsou plně připraveny. Jednotliví dodavatelé se ještě musejí dohodnout na cenách a krytí rizik. Dodavatelské firmy přesto věří, že Šen-tchou nakonec bude. Představuje pro ně možnost postavit elektrárnu na zelené louce, šance, kterou již dlouho neměly - v ČR nic podobného nepřichází v úvahu. Kdyby však z kontraktu sešlo, české podniky navždy ztratí know-how pro tak rozsáhlou investiční akci. Tolik deník Právo.


Lidové noviny připomínají středeční rozhodnutí vlády schválit zvýšení minimální mzdy ze čtyř a půl tisíce na pět tisíc korun. Poprvé tak tato v podstatě fiktivní kategorie překročí i po zdanění hranici životního minima ne o směšných třináct korun, ale o více než pětistovku. Pro koho je tahle zpráva důvodem k jásotu?, ptá se list a odpovídá: pro špatně placené zaměstnance asi ne - většina z nich si dávno spočítala, že takhle malé peníze "od státu" stejně dostat musí, a oněch pět set korun jim jako motivace stačit nebude. Pro pracovní úřady také ne, a to ze stejného důvodu. Těch, kterým se nechtělo dělat za čtyři a půl tisíce hrubého, se stejně nezbaví. A podniky? Možná "vyrobí" ze dvou míst uklízeček dva poloviční úvazky - důchodkyně s kyblíky budou v práci za tytéž peníze stejně krátkou dobu jako dnes. Minimální mzda je zvláštní kategorie: vypovídací hodnotu by měla pouze v případě, kdyby životní minimum přesahovala alespoň dvojnásobně. Pak by si každý rozmyslel, zda sedět doma za pět, či chodit do práce za deset tisíc. Zatím si může hodit korunou: tři tisíce osm set od státu, nebo čtyři tisíce dvě stě v práci, píší Lidové noviny.


Předseda Ústavního soudu Zdeněk Kessler řekl deníku Právo, že obecné obviňování z korupce soudců považuje za přehnané. U Ústavního soudu navíc ani není podle něj příležitost, protože o zásadních věcech se rozhoduje v plénu patnácti lidí. Soudci jsou natolik důslední, že nikdo z nich nesmí osobně jednat s účastníky sporů. K návrhu bývalého ministra spravedlnosti Otakara Motejla na omezení věku soudců, Zdeněk Kessler zaujal souhlasný postoj. Považuje to za rozumné a plně legitimní. Navrhovaná je horní hranice 65 let a u ústavních soudců 70 let. Možná by to i podle něj mohlo být sjednoceno. Dá se tak příležitost mladším, kteří nepochybně mají větší dymaniku rozhodování. Kessler uvádí v rozhovoru pro deník Právo i zahraniční příklady - ve většině evropských států je hranice 68 let, v Rakousku 70 let.


Deník České slovo zdůrazňuje, že domácnosti se monopolu Českého Telecomu ještě příští rok nezbaví. Slib daný Evropské unii, že od 1. ledna příštího roku se otevře telekomunikační trh, Česká republika splní jen napůl. Podle nového telekomunikačního zákona totiž Český Telecom až do července 2002 nemusí pustit konkurenci do své sítě. Noví operátoři by proto museli do každé domácnosti natáhnout své vlastní dráty, což by stálo minimálně 10 tisíc za jednu linku. Možnost změnit operátora tak budou mít jen větší podniky. Drahé je i připojení domácností pomocí bezdrátových pevných linek nebo kabelové televize. Běžní uživatelé se tedy nižších telekomunikačních poplatků zatím nedočkají. Naopak -- Český Telecom od ledna ohlásil další zdražování místních hovorů - a to o 4 procenta.


A ještě jedna zajímavost z Mladé fronty Dnes: O vltavíny se ještě před pár lety zajímali jen nadšenci, dnes se staly předmětem lukrativního černého obchodu. Vltavíny těží jednak nelegální kopáči, jednak velké těžařské společnosti. Na všech významných světových burzách se s nimi čile obchoduje a za každý gram se platí dvacet až třicet dolarů. Česká republika z toho nemá ani korunu. "Přestože oficiální těžba v této chvíli nebyla povolena nikomu, objevují se vltavíny na burzách drahých kamenů u nás i ve světě v takovém množství, že klesla podstatně jejich cena, a to až o padesát procent," zaznělo nedávno v publicistickém pořadu ČT Klekánice. Kolik vltavínů ze země tedy dosud zmizelo? Z ministerstva životního prostředí před časem prosákla informace, že v posledních letech jich bylo oficiálně vytěženo dvaadvacet kilogramů. Odborníci zasvěcení do problematiky však shodně uvádějí, že jde o tuny, nikoliv o kilogramy, jak se prý naivně domnívají státní úředníci. Z těchto tun se neplatí ani daně, ani náklady na průzkum. Kopáči za sebou nechávají zdevastovanou zemi s desítkami jam, které obyvatelé některých jihočeských vesniček zavážejí odpadem. List také připomíná původ Vltavínů. Píše, že jsou záhadné jednak svým vznikem, jednak místem původu. Odborníci spekulují, jestli jsou vyvrženinami měsíčních kráterů, nebo vznikly při dopadu velkých meteoritů na zemský povrch, či zda pocházejí ještě ze vzdálenějšího prostoru vesmíru. Nejpravděpodobnější je však verze, že vltavíny vznikly při pádu obrovského meteoritu do oblasti Reis na území dnešního Německa na konci třetihor. Dopadem tohoto meteoritu se uvolnilo ohromné množství tepelné energie. Vltavíny se pak přetavily z nejsvrchnější vrstvy hornin zemského povrchu na sklo a vzdušnými víry a proudy plynů byly rozmetány do velkých vzdáleností. Soudí se, že všechny spadlé vltavíny měly dohromady hmotnost asi 3000 tun. Obdobou českých vltavínů jsou australity (nalezeny v Austrálii) nebo jevanity a filipínity z jihovýchodní Asie.