Přehled tisku

r_2100x1400_radio_praha.png

Z českých deníku s datem 19.12.2000 vybírala Kateřina Brezovská.

Jak píší Hospodářské noviny, mnoho Čechů věří, že v zahraničí rychle a snadno zbohatne. Podle listu tento sen zlákal po sametové revoluci davy našich peněz-chtivých občanů. Ilegální práce přináší v očích toho, kdo ji vykonává, představu o závratném výdělku. Častokrát se však realita bolestně liší od vysněného a slíbeného příjmu. Navíc strach z odhalení a následného trestu se nedá žádnou finanční sumou vyčíslit. Přesto tuto frustrující peripetii podstupují desítky tisíc Čechů. Tresty, které jednotlivé země za práci načerno vyměřují, zjevně nejsou dostatečnými strašáky a ilegály neodradí, píší Hospodářské noviny.


Hřiště pro děti, stromy a zeleň, dostatek parkovacích míst nebo cyklistické stezky - s budováním a financováním podobného vybavení, které chybí většině českých panelových sídlišť, by měl od příštího roku obcím a městům pomoci stát. Mladá fronta Dnes připomíná, že vláda schválila program dotací na regeneraci panelových sídlišť a pro příští rok na něj přidělila 200 milionů korun. Na rozdíl od nedávno schválené podpory oprav panelových domů, která má pomoci majitelům paneláků s opravami jednotlivých domů a bytů, mají být tyto nové dotace poskytovány pouze obcím a budou určeny na zlepšení životního prostředí, dopravního spojení či vybavení pro volný čas na sídlištích. "První rok počítáme spíš s rozjezdem tohoto programu, většina obcí se na něj bude teprve připravovat, budou zpracovávat ankety mezi občany a stavební projekty. Další roky, až se úpravy sídlišť rozjedou naplno, se už na tyto dotace počítá s větším množstvím peněz," vysvětlila mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Dagmar Plachá. V letech 2006 až 2010 by do dotací na úpravy sídlišť mohly jít podle vlády až dvě miliardy ročně. "Když se srovná dvě stě milionů korun, které nabízí vláda pro všechna panelová sídliště v zemi, s tím, že úprava jediného malého sídliště na malém městě přijde takřka na stejné peníze, je jasné, že dotace nemohou stačit na všechno. Mohou obcím pomoci zaplatit zpracování projektů, zbytek si ale budou asi muset z velké části hradit samostatně," míní architektka Marie Tomíšková z Ústavu územního rozvoje v Brně.


Nákup na splátky je vějička, na kterou obchodníci lákají zákazníky. Ti si mnohdy neuvědomují, že konečná cena zboží je mnohem vyšší, než kdyby zaplatili v hotovosti. Za okamžitý nákup bez peněz zaplatí minimálně o deset procent více. Píší o tom Zemské noviny. Velmi rafinovaně působí na spotřebitele reklama typu "zaplaťte jen desetinu", která se v předvánočním období hojně objevuje. Na první pohled, který bývá v předvánočním ruchu často i posledním, se zdá, že po deseti měsících zákazník zaplatí cenu uvedenou na štítku. Spotřebitel si ovšem hned neuvědomí, že "jedenáctou", desetiprocentní splátku zaplatil hned v obchodu. Spotřebitelský úvěr nabízejí i banky. Zatímco úvěrové společnosti na obecné dotazy odpovídají jen velmi kuse, informační politika bank je ke spotřebiteli přívětivější. Příznivější jsou i "úrokové" sazby, výsledné navýšení ceny zboží není tak vysoké. V každém případě je však nákup na splátky mnohem dražší než za hotové peníze. I zde platí, že "rychlé" peníze jsou drahé. Pokud se pro nákup na splátky spotřebitel přece jenom rozhodne, měl by věnovat pozornost podmínkám, za jakých bude splácet, a výběru společnosti, od které si peníze půjčí. Tolik Zemské noviny.


Na jiném místě Zemské noviny píší: Ve společnosti figurek z lipového dřeva tráví předvánoční čas už pětadvacet let Pavel Nenkovský z Mohelnice. Vezme si týden dovolené a na celé dny se zavře v kapli kostela svatého Tomáše. Pod jeho rukama znovu ožívá známý betlém, který pro místní kostel vytvořil řezbář Josef Nedomlel z Bruntálska. Do složité stavby Pavla Nenkovského už jako malého kluka zasvětil místní farář, po jeho smrti v roce 1975 vzal úkol na sebe. "Za ty roky znám plán betléma zpaměti. Občas mi někdo pomáhá, ale žádného následovníka, který by štafetu jednou převzal, zatím nemám. Ovšem tak jako mají letadla černou skříňku, máme my červenou knihu s podrobným popisem. Kdyby mě přejelo auto, někdo by podle ní betlém určitě sestavil," říká s nadsázkou Pavel Nenkovský. Pódium s betlémem na ploše šest krát sedm metrů zabírá celou kapli. Od oltářů ho dělí stěna ze smrčků a borovic. Řada postaviček se pohybuje, takže zapojit správně mechaniku není nic jednoduchého. Betlém vznikal postupně dvacet let a jeho součástí jsou vedle pětasedmdesáti figurek i makety staveb - například Bouzova nebo Karlštejna. Poslední figurka se z lipového dřeva vyloupla v roce 1988, dva roky před smrtí svého tvůrce. Týden dovolené má Pavel Nenkovský za sebou, až do Vánoc teď bude do kaple mířit už jen odpoledne po práci. "Jak stavba pokračuje, dostávám tu správnou vánoční náladu. I po těch letech mě to pořád baví, i když mám kolena otlačená a ruce popíchané od jehličí a černé od smůly," svěřuje se betlémář a přidává dobrou zprávu: Jeden ze tří synů Josefa Nedomlela, který zdědil otcův talent, slíbil, že v díle svého otce bude pokračovat.


Z přibližně osmnácti tisíc tun kaprů, které se v České republice ročně vyloví, je zhruba pětina určena na vánoční stůl. Jak píše Mladá fronta Dnes, v posledních letech však přibývá lidí, kteří si kapra koupí jen proto, aby mu darovali svobodu. Ten zvyk není tak úplně nový - zrodil se přibližně před půldruhým stoletím. Je to dobrý skutek? Mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben si to rozhodně nemyslí. A dovedeno do důsledku by "dárce svobody" mohl být žalován pro týrání němé tváře - šanci přežít opětovné vypuštění má jen pětina ryb. "Během celé cesty ke konzumentovi kapři nezažijí takový šok, jakým pro ně může být rodinné opečovávání ve vaně, nebo dokonce puštění zpět do přírody," vysvětluje Josef Duben. "I když to zní tvrdě, tyto ryby jsou brány od samého počátku, tedy od výlovu, jako jídlo na vánoční stůl," říká Duben. Pravděpodobnost, že ryby vypuštěné zpět do volné vody přežijí, odhaduje tak na dvacet procent. "Je to doložitelné i na případech, kdy prodejci neprodané ryby tajně naházeli zpět do rybníka v naivní představě, že tam jim bude nejlépe. Na jaře, když roztál led, vyplavaly většinou na povrch leklé."


V omšelém kabátu, s flašinetem, slepeckou holí a brýlemi postává senátor za čtyřkoalici a dosavadní starosta Lokte nad Ohří Jan Hadrava na nádvoří hradu Loket. Žebrá zde již třetím rokem - vždy před Vánoci. Píší o tom Lidové noviny. Vydělanou almužnu si nenechává. Předává ji každý rok na provoz hradu Loket. Lidé se seběhli, jen co se objevil na hradním nádvoří. Do žebrácké misky padaly pětikoruny, desetikoruny, dvacetikoruny, někdy i celá stokoruna. "Tady v západních Čechách bereme při žebrání i euro," vykřikuje Hadrava a nepřetržitě točí klikou u flašinetu. Děti se předháněly, kdo bude smět zatočit klikou. Těm nejšikovnějším Hadrava dal malý podíl z almužny. "Žebrání mě moc baví," říká Hadrava. "V kanceláři na radnici mi dlouho ležel tento krásný flašinet. Nechal jsem ho opravit. Když jsem pak slyšel, jak pěkně hraje, napadlo mne, že by se dal využít při žebrání," vypráví senátor Hadrava. Hrad Loket se potýká s neustálým nedostatkem peněz na svůj provoz. "Každá vyžebraná koruna se hodí. Prvním rokem jsem vyžebral dva tisíce korun. Loni to už byly tři tisíce," říká Hadrava. Letos chtěl před hradem Loket Hadrava vyžebrat ještě více. Na "práci" mezi návštěvníky vánočních trhů si původně vyčlenil celý víkend. Stejně jako loni. Nakonec ale musel ze svých plánů slevit. V sobotu se zúčastnil jednání republikového výboru Unie svobody. A navíc ho "sklátila" chřipka. Na žebrání tak zůstalo senátorovi jen nedělní odpoledne.