Přehled tisku

r_2100x1400_radio_praha.png

Výběr z tisku s datem 5.6. 2001 připravila Kateřina Brezovská.

Aféra s neoprávněně vydávanými negativními lustračními osvědčeními je hlavním tématem úterních deníků. /Ministerstvo vnitra na počátku 90. let neoprávněně vydalo negativní osvědčení více než stovce agentů vojenské kontrarozvědky. Na ministerstvu obrany jich dosud pracuje osm./

Hospodářské noviny upozorňují v této souvislosti na nevyzrálost české demokracie. Každá demokratická země, která prošla totalitou, podle nich čelí snaze zástupců a spolupracovníků minulého režimu opět získat aspoň určitý podíl na moci. Ministr vnitra Stanislav Gross samozřejmě neměl informaci o agentech tajit, měl ji však ucelenou prezentovat spolu s ministrem obrany Jaroslavem Tvrdíkem a měl dopředu znát reakce bývalých ministrů, míní Hospodářské noviny s tím, že ministr Gross tak mohl lépe čelit obavám, že aféra poškodí pověst republiky u spojenců v NATO. Aliance již dlouho žasne nad tempem, jímž Česko prověřuje osoby, které mají přicházet do styku s jejími tajnými materiály, uzavírá deník.


Zemské noviny a České slovo soudí, že aféra lustračních osvědčení jen poukázala na vady zákona, který má zajistit ochranu státních a veřejných úřadů. Přitom vzniklá debata není nová a stále se opakuje. Deníky připomínají, že proti lustračnímu zákonu vystupují i ti, kteří si myslí, že nedává prostor pro posouzení individuální viny a pro odvolání. Přitom je mnoho těch, kteří byli označeni za spolupracovníky Státní bezpečnosti, vyhrálo své procesy a dnes se vykazují čistým štítem, uvádí listy. Podle nich není ani málo případů, kdy si vysocí ústavní činitelé ponechávají u sebe poradce, kteří by lustračním sítem neprošli. Jsou proto na místech, na která zákon nedosáhne. Smyslem lustračního zákona je vyloučit možnost, aby ve státních úřadech působili lidé, kteří by kvůli svým minulých kontaktům byli vydíratelní, a proto nespolehliví. "Svého smyslu pozbude ve chvíli, kdy se společnost bude schopna vyrovnat se svou nedávnou minulostí. Že je k tomu ještě daleko, je vidět na vlekoucích se procesech, kde by bylo možno prokázat vinu jednotlivců," konstatují deníky.


Lidové noviny se věnují připravovanému zákonu o spotřebitelských úvěrech. Tento zákon umožní také České obchodní inspekci nahlížet do bankovních účtů občanů i firem. Důvodem je údajná potřeba dohledu na dodržováním práv klientů splátkových firem. Obecně pak vláda rozpad bankovního tajemství vysvětluje potřebou boje s hospodářskou kriminalitou - od praní špinavých peněz po daňové úniky, píše list. Skutečnost je však podle něj jiná, protože stát měl i dřív dostatek prostředků, a přesto nedohledal peníze z tunelů, které jeho i občany připravily o peníze. List připomíná loňskou zprávu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj o tom, že kontrola finančních toků by neměla vést k neomezenému přístupu k bankovním operacím. Dodržení tohoto principu je obzvláště důležité v zemi, kde stát zatím nejodvážněji postupuje při kontrole prostých občanů," zdůrazňují Lidové noviny.


Sociálně demokratická vláda schválila svoji představu státního rozpočtu a snažila se dodržet všechna omezení, která jí uložila opoziční smlouva. Pro předsedu ODS Václava Klause je přesto rozpočet nepřijatelný. Podle Mladé fronty Dnes nejde totiž jen o rozpočet, ale o osud opoziční smlouvy. Václav Klaus argumentuje tím, že celé hospodaření státu bude v příštím roce v hlubokém mínusu. Schodek rozpočtu je formálně velmi malý, o to víc vadí, že mnohonásobek utratí stát skrze další instituce. Na ty se však opoziční smlouva nevztahoval, říká vláda. Alespoň loni to tak platilo. Letos ne. Vysvětlení pro tento obrat může být podle listu jen jedno. Blíží se volby a ODS potřebuje svým zviklaným voličům dokázat, že nezapomněla na předvolební ideály. Pro ODS bude s blížícími volbami stále těžší její politiku obhájit. Možná podle listu počítala s tím, že rozpočet bude neopakovatelnou záminkou pro rozvod tohoto sňatku z rozumu. Nestalo se a sociální demokraté se vešli do stanovených omezení. Když se vytratil důvod pro odmítnutí rozpočtu, je potřeba držet při životě alespoň záminku. K tomu se kritika celého hospodaření vlády docela hodí. ODS by tím sice porušila své závazky vůči koaličnímu partnerovi, ale před volbami je lépe ztratit důvěru politiků ČSSD než voliče, dodává Mladá fronta Dnes.


Obchod mezi ČR a Ruskem komentují Zemské noviny. Dostat se na ruský trh je snem všech výrobců. Jeho potřeby jsou nezměrné. Problémem je však platební schopnost tamních dovozců, píše list. Čeští dodavatelé nemohou financovat dlouhodobější zakázky a ruští dovozci mají problémy s placením. Ideální by bylo, kdyby Rusko ČR platilo ropou a zemním plynem. Těmito surovinami by nám mohlo například Rusko zaplatit dluh ve výši 3,7 miliardy dolarů, ale nemá se k tomu, píše list. Masivní průnik na ruský trh nelze podle něj očekávat. Jistou možností jsou barterové obchody, které ovšem komplikuje fakt, že je třeba nalézt zboží, které obě strany potřebují, a to si vymění. Vracíme se tak vlastně na počátek dějin obchodování, k naturální směně," uzavírají Zemské noviny.


Jak píší Lidové noviny, téměř padesátkrát za odpoledne musela pracovnice jedné česko-německé firmy zvednout mobilní telefon a stále dokola opakovat: "Ne, skutečně žádné auto neprodávám. To je asi omyl." O omyl skutečně šlo, ale jen o zdánlivý. Aniž by o tom totiž věděla, kdosi podal do inzertních novin Annonce inzerát s textem: "Prodám bílou Škodu Favorit, rok 1993. Za 25 tisíc. Bylo to hrozné. Vůbec netuším, kdo a hlavně proč to udělal. A hlavně nevím, co s tím teď dělat. Ty telefony jsou příšerně otravné. A mobil si kvůli práci vypnout nemůžu, řekla listu pracovnice. Podle šéfa inzertních novin Annonce Josefa Kudláčka jsou takové "žerty" českou specialitou. Není jich moc - tak dva až tři z 90 tisíc inzerátů týdně. Ale často jsou velmi nepříjemné. Je v tom směs legrace, krutosti, závisti a pomstychtivosti, řekl listu. Nic takového se neděje nikde v západních státech, kde noviny s inzercí zadarmo vycházejí, dodává Kudláček. Podle tajemníka vydavatelství Annonce Zdeňka Lébla se podobné "žerty" v Česku dějí od chvíle, kdy neplacené inzertní noviny vycházejí. "Naštěstí jsme zaznamenali pokles. V začátcích 90. let to bylo i dvacet takových inzerátů týdně. Bohužel, čím dál víc převažují kruté věci scílem ublížit," řekl Lidovým novinám Lébl.


Deník Právo píše, že americký klavírista Tzimor Barto, který vyvolal největší skandál letošního ročníku hudebního festivalu Pražské jaro tím, že bez vysvětlení zrušil svoje sobotní vystoupení, se dosud organizátorům festivalu neozval a nikomu se zatím nepodařilo s ním spojit. Na festivalu, který v neděli skončil, se doslova přes noc povedlo sehnat náhradu a koncert tak s úspěchem proběhl. "Nakonec jsme rádi, že už je Barto pryč, takové chování jsem během svého působení na Pražském jaru nezažil, i když potíže s hvězdnými sólisty známe. Ale tohle nepamatuji," řekl Právu programový šéf festivalu Antonín Matzner. List připomíná, že Barto měl vystoupit na koncertu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK s dirigentem Liborem Peškem v Rachmaninově klavírním koncertu. Během páteční zkoušky ve Smetanově síni však beze slova vysvětlení odešel a nikdo ho už neviděl. Právu se podařilo zjistit, že po odchodu z Obecního domu zamířil klavírista do posilovny v nedalekém hotelu. Podle Matznera mu ze strany festivalu nebude vyplacen honorář ani cestovné za letenky.


Zemské noviny píší, že kronikář obce Příbraz na Jindřichohradecku Pavel Novák chce oživit již více než půl století staré vzpomínky na třináct francouzských vojáků - válečných zajatců, kteří byli nacistickými úřady za války nasazeni do Příbrazi na práce v rámci tábora Stalag 31. Reportáž o úsilí kronikáře z jihočeské obce poblíž rakouské hranice zveřejnila francouzská agentura AFP. Od konce války uběhlo již padesát šest let a pamětníci z Příbrazi by přece jen rádi chtěli vědět, jaký byl další osud "jejich" Francouzů po návratu domů. Pavel Novák objevil nedávno v obecní knihovně knížku Nos arbres dans la nature (Naše stromy v přírodě) od Henriho Correvona, vydanou švýcarským nakladatelstvím ATAR. Pod dedikací "škole v Příbrazi v upomínku na francouzské zajatce" bylo třináct podpisů, z nichž je ale jen šest čitelných. Sám kronikář, kterému je dnes 66 let, si pamatuje tyto muže ubytované ve školní budově, kteří mu jako dítěti tenkrát dali francouzskou čokoládu. Francouzští zajatci hráli v době volna fotbalové zápasy s místními Čechy, někdy i se svými sudetoněmeckými strážci. Postupně se vytvořila pouta solidarity mezi zajatci a asi pěti sty obyvateli obce. V celé Příbrazi tehdy bylo pět radiopřijímačů a Francouzi i Češi tajně poslouchali zahraniční vysílání, nehledíce na hrozící vysoké tresty. Během drsné zimy uspořádali obyvatelé sbírku teplého ošacení pro "své" zajatce, kteří měli jen prošoupané letní uniformy. Rudá armáda dorazila do Příbrazi až 9. května 1945. O týden později se pro zajatce dostavil polopásák americké výroby, patřící pancéřovým jednotkám generála Leclerka, a odvezl je domů. Obyvatelé Příbrazi doufají, že díky publicitě ve francouzských médiích se jim podaří navázat kontakt aspoň s některými z bývalých francouzských zajatců.