Přehled tisku

13.6.2001

Výběr článků z deníku s datem 13. června připravila Milena Štráfeldová:

V souvislosti s právě probíhající aférou s neoprávněně vydanými lustračními osvědčeními pro bývalé agenty Státní bezpečnosti publikovala Mladá fronta Dnes názor Pavla Tigrida na platnost lustračního zákona. Když se loni v říjnu v horní komoře parlamentu projednávalo další prodloužení platnosti lustračního zákona, jeden sociálnědemokratický senátor soudil, že ten zákon je nemravný, a jeho obhájce označil za "primitivní bolševiky", uvádí Pavel Trigrid. Hlásím se do jejich řad bez mrknutí oka. Patřil jsem k nim ostatně od počátku. Jako člen Klausovy první české vlády jsem hlasoval pro jeho prodloužení. Zákon s odřenýma ušima prezidentského veta nakonec prošel. Myslím si stále, že je výrazem srozumitelné snahy omezit pronikání "starých struktur" a jejich agentů - mnoha z nich navíc upsaných cizí špionážní službě - alespoň do těch vyšších a nejvyšších státních funkcí.

Ukázalo se, že zákon byl a je vcelku dobře aplikován. Ostatně kdo se cítil neprávem postižen, mohl se odvolat k soudu. Mnozí z těch, kteří byli proti pravdě označeni za spolupracovníky komunistické tajné policie, svůj spor vyhráli. Až v těchto dnech, vcelku náhodou, přišel ministr vnitra Gross v souhře s ministrem obrany Tvrdíkem na to, že 114 bývalých agentů StB, z celkového počtu 150 tisíc činných na počátku devadesátých let ve vojenské rozvědce, má dodnes v rukou podloudně získaná negativní lustrační osvědčení. A vyhlásili, že to jen tak nenechají. Stůj co stůj! První, co napadne, je, že hora porodila myš: stovka falešných potvrzení ze sto padesáti tisíc vydaných není vlastně tak špatné skóre. Dokonce až nápadně dobré. Proto se ministerstvo vnitra rozhodlo přezkoumat celý ten stopadesátitisícový soubor, starý devět let. Inu, proč ne, pokud to přispěje k dávno splatnému pročištění našich zpravodajských služeb. Je to však rozhodnutí úměrné odhalenému nešvaru? Nějaký zvlášť pozitivní výsledek celé akce je už teď na ministerstvu vnitra zpochybňován. Bude pro tu práci třeba vyčlenit hodně úředníků, revize potrvá půl roku, osobní údaje sto padesáti tisíc lidí, a ti lidé sami se budou těžko shánět, výsledný dopad je sporný.

Zato nesporný a velký je mediální rozruch tím ministerským objevem vyvolaný. Máme zase o jednu aféru víc. První stránky novin a televizní žurnály vyhlásily prvotřídní "lustrační skandál", jeho aktéři, tehdejší příslušní resortní ministři, se vzájemně obviňují, který z nich za to všechno může. A ti dva současní říkají: My chceme jen spravit, co bylo pokaženo. A jednohlasně slibují, že hon na agenty bude pokračovat. Stůj co stůj! Sama o sobě je to chvályhodná horlivost - jen mi připadá krapánek podezřelá. Co zaráží, je způsob, časování a prezentace případu. Ten je očividně okrajový: těch několik desítek estébáckých rozvědčíků ještě dnes činných ve státní správě, které možná jednou dvojice Gross/Tvrdík odhalí jako podvodníky, neohrožuje stabilitu státu ani jeho vnitřní či vnější bezpečnost. Rozruch vyvolaný rozhodnutím obou ministrů je neúměrný rozsahu celé očistné akce, jež je příliš průhledně stranicky propagačně motivována (čisté ruce také v rozvědkách!) a od počátku zpolitizována.

Napadne, že ti údajně provinilí ministři patří bez výjimky k jiným politickým stranám než k té, z níž se rekrutují ti dnešní. A volby jsou na obzoru! Není tomu dokonce tak, že odpůrci lustračního zákona, situující se výlučně na sociálnědemokratické a komunistické levici, by tuto - podle Petra Uhla - "skvrnu na našem polistopadovém právním řádu" rádi zamazali a zašlapali dřív, než vyprší - nadto dosti neurčitá - platnost zákona? Jisté je, že v posledních několika dnech přešli tito lidé do útoku a tvrdí, že ODS, lidovci, ale i někteří sociální demokraté si "lustrák" pochvalují a prosazují ho jako součást připravovaného zákona o státní službě. Pak by se s tím už těžko dalo hýbat.

Soudím, že lustrační zákon je nezbytný v zemi, v níž komunistický režim byl vyhlášen za zločinný, a tím to také skončilo. Že požadavky na jistý stupeň občanské a politické bezúhonnosti lidí, kteří chtějí vstoupit do vyšších a nejvyšších státních funkcí, jsou tím minimem, na němž je třeba trvat. Lze je dokonce pokládat, jak tomu je v řadě jiných zemí bývalého sovětského - rozuměj: kágébáckého - impéria, za část politické kultury. Nedejme se proto příliš zmást nafouklou aférou s podloudnými lustračními osvědčeními z počátku devadesátých let. Nejde o ně, jde o lustrační zákon, a ten potřebujeme jak pes drbání.

O jednom z největších pašeráckých podvodů posledních deseti let píše deník Právo. Policejní vyšetřovatel, který se případem zabývá od února, uvedl, že za pouhých šest měsíců převezla skupina pašeráků do země bez povšimnutí celníků bezmála sto padesát cisteren plně naložených pohonnými hmotami. Státní pokladnu tím pašeráci připravili o stovky miliónů korun. Policisté začali případ rozplétat poté, kdy se jim ve spolupráci s celníky podařilo odhalit organizovaný gang pašeráků benzínu z jihozápadních Čech. Cisterny projížděly do České republiky přes hraniční přechody Strážný, Pomezí a Vojtanov. Řidiči čerpali benzín do cisteren v německých rafinériích. Pak v kolonách po šesti až sedmi kamiónech pokračovali k hranicím. Na německé straně celnice zboží deklarovali jako vývoz benzínu do ČR, odevzdali patřičné doklady a dostali potvrzení o výjezdu z Evropské unie. Českou celnicí ale už projeli bez povšimnutí celníků, kteří bez jakékoliv kontroly a evidence nechali kamióny bez zdanění pokračovat dál do vnitrozemí. Usvědčit z napomáhání pašerákům se podařilo kriminalistům zatím jediného celníka z hraničního přechodu Vojtanov, který za úplatu zajišťoval kamiónům bezproblémový průjezd hranicí. Kriminalisté zatím nemají ani tušení, kde pašovaný benzín skončil.

Maďarské uzavření kapitoly o volném pohybu osob podle deníku Právo poněkud zúžilo český manévrovací prostor. Český vyjednávací tým proto žádá na Bruselu podrobnější vysvětlení. Pro Maďarsko není tato otázka tak citlivá jako u nás. "Jsme rozhodnuti dál vyjednávat," podotkl Kavan. "Vyzval jsem Unii, aby přehodnotila své stanovisko k dodatku, v němž Rakousko a Německo vyjmenovávají sektory služeb, které by podléhaly zvláštnímu režimu," dodal ministr. Komisař pro rozšíření Günter Verheugen ovšem nepředpokládá, že Unie na české dotazy odpoví v krátké době. Na otázku Práva, zda ČR uvažuje o zavedení recipročních omezení pro pohyb pracovníků z EU, náš vyjednavač s Unií Pavel Telička odpověděl, že by bylo ukvapené uvažovat o reciprocitě, aniž bychom zmapovali dopady." Maďarský ministr zahraničí János Martonyi se ohradil proti Kavanovu výroku, že maďarské uzavření kapitoly volný pohyb osob zúžilo ostatním kandidátům manévrovací prostor.

Jak uvádějí Lidové noviny, rakouští odpůrci Temelína jsou přesvědčeni, že znají účinný způsob, jak zabránit spuštění jihočeské jaderné elektrárny. Hornorakouská ministryně životního prostředí Ursula Haubnerová chce předložit zemskému parlamentu návrh, aby Horní Rakousy podaly žalobu na českou elektrárenskou společnost ČEZ, provozovatele Temelína. "Musíme využít každou zákonnou možnost," řekla Haubnerová, která je sestrou vůdčí postavy rakouské strany Svobodných Jörga Haidera. Názor Haubnerové se opírá o právní rozbor expertů z Keplerovy univerzity v Linci. Ti tvrdí, že podle rakouského právního řádu je možné podat tzv. obrannou žalobu proti provozovateli jaderného zařízení v sousední zemi, pokud by případná havárie mohla způsobit škody na rakouském území. Podle analýzy, kterou v pondělí zveřejnil vedoucí právnického týmu Ferdinand Kerschner, může rakouský soud zabránit provozu jaderné elektrárny Temelín, pokud vydá tzv. předběžné opatření. "Na 80 procent může být takový právní postup úspěšný," řekl Kerschner hornorakouskému tisku. Podle mezivládních dohod v oblasti ochrany životního prostředí by rozhodnutí soudu země, jejíž území je elektrárnou ohroženo, musela po vstupu Česka do EU respektovat i česká vláda. Firma ČEZ ovšem tvrdí, že žaloba nemá šanci na úspěch. "Podle českého práva není možné žalovat někoho za případné škody, které by mohly hypoteticky vzniknout a jejichž výši nelze vyčíslit," řekl mluvčí Temelína Milan Nebesář. Hornorakouský pověřenec pro jaderná zařízení v sousedních zemích Radko Pavlovec doufá, že soud přistoupí na argumenty, podle nichž existují vážné pochybnosti o bezpečnosti Temelína. "Jako důkaz oprávněnosti našich obav můžeme doložit například zprávu Evropské komise, která poukazuje na některé bezpečnostní nedostatky Temelína," řekl Pavlovec. Komise kritizovala v Evropě neobvyklý systém vedení potrubí na vodu a plyn a zapochybovala i o spolehlivosti tlakovodních ventilů. Oba zmíněné problémy však vedení společnosti ČEZ již považuje za vyřešené. Žalobami proti ČEZ i firmě Westinghouse už dvakrát vyhrožoval také americký právník Ed Fagan. Své hrozby ale zatím ani v jednom případě nenaplnil.

V procesu s komunistickým prokurátorem Karlem Vašem, který čelí obvinění, že se podílel na nezákonném odsouzení generála Heliodora Píky v zmanipulovaném procesu, vypovídali v úterý dva klíčoví svědci. Podle Mladé fronty Dnes bývalý pracovník vojenské justice Vladimír Janoušek, na jehož návrh byl v roce 1968 Píka posmrtně zproštěn obžaloby, před soudem potvrdil existenci zfalšovaného dokumentu, který tehdy sloužil jako důležitý důkaz. Měl prokázat, že Píka spolupracoval s cizí rozvědkou, což přispělo k jeho odsouzení. Vaš přitom o falzifikátu věděl. Píkův syn Milan dosvědčil, že ho otec před smrtí informoval o své nevině a že mu poslal z vězení dva motáky, v nichž si stěžoval na způsob vedení procesu. Soudu se dodatečně přihlásil jako svědek ještě Pravomil Reichl, který potvrdil, že motáky bylo možné z vězení propašovat. Motáky má v současné době k dispozici soud. Vaš před soudní síní uvedl, že vinu necítí. "Jsem absolutně nevinen, celá věc je vykonstruována," prohlásil bývalý komunistický prokurátor.

Mladá fronta Dnes informuje o tom, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v úterý nařídil ministerstvu školství pozastavit výběrové řízení na generálního dodavatele internetu do škol. Soutěž přitom pozastavil na šedesát dní. To fakticky znamená, že se ministerstvu nepodaří vybrat dodavatele tak, aby se stihly vyčerpat peníze, které z rozpočtu pro letošní rok už uvolnil parlament. Mnohamiliardovou zakázku už dříve zpochybnil ministr financí Jiří Rusnok, podle kterého se ministerstvo školství v zadávací dokumentaci dostalo do rozporu se zákony. Podle Mladé fronty Dnes navíc ministerský koordinátor celého projektu Jakub Rainisch dříve pracoval pro firmu AutoCont On Line, která je dnes jediným možným vítězem - ostatní zájemci nevyhověli po formální stránce. Generální dodavatel internetu do škol měl v následujících pěti letech zajišťovat počítačové vybavení a vytvořit ve školách lokální síť s připojením na internet. Za dodávky těchto služeb měl získat téměř čtyři a půl miliardy korun.

Jak uvádí deník Právo, čeští občané, které v Rakousku přepadne náhlá nemoc, budou mít od 1. července nárok na zdravotní péči bez placení. Smlouva uzavřená mezi Českem a Rakouskem předpokládá, že náklady za ošetření uhradí jejich česká zdravotní pojišťovna. Rovněž Rakušané budou mít v Česku v akutních případech nárok na ošetření lékařem bez přímé úhrady. Náklady za poskytnutou péči si budou navzájem uhrazovat příslušné zdravotní pojišťovny obou smluvních států. Smlouva o sociálním zabezpečení, která řeší i vyplácení důchodů za práci v Rakousku, se vztahuje rovněž na poskytování protetických pomůcek a poskytování zdravotní péče při pracovních úrazech. Podobná dohoda, kdy Čech ošetření neplatí, ale uhradí ho zdravotní pojišťovna, platí od loňska s Chorvatskem.

Podle Lidových novin se veteráni z Východu cítí ukřivděni kvůli filmu Tmavomodrý svět a vlnou zájmu o české piloty v Anglii. Mají totiž dojem, že tak, jako komunisté jednostranně protežovali vojáky z tehdejšího Sovětského svazu, se dnes zapomíná na existenci východního odboje. Dosud žijící veteráni z armády generála Ludvíka Svobody, zformované v tehdejším Sovětském svazu, tvrdí, že historie se deformuje podobně jako za komunismu. Místo dřívějšího jednostranného protežování "východních osvoboditelů" se dnes beseduje a píše jen o západním odboji. "Někdy je mi až trapně za všechny ty lidi, kteří bojovali na Dukle nebo na jiných východních bojištích a dnes jako by pro národ neexistovali," říká předseda České obce legionářské v Českých Budějovicích a plukovník v záloze Antonín Liška. Jako bývalý volyňský Čech přešel s armádou generála Svobody v letech 1943 až 1945 z Ruska přes Dukelský průsmyk až do Prahy. Ani minulost vojáka z východní fronty mu ale kariéru nezajistila. V roce 1968 byl vyloučen z armády a rehabilitovali ho až po roce 1990. Podobný osud čekal v tehdejším Československu další stovky volyňských Čechů a jiných příslušníků východního odboje, z nichž někteří skončili v komunistických kriminálech, stejně jako jejich kolegové ze západu. Liška přitom plně uznává zásluhy západního odboje i odvahu a oběti českých letců v Anglii. Podle historiků potrvá ještě minimálně deset let, než obyvatelé Česka začnou válečnou historii země posuzovat s objektivním nadhledem a ocení stejnou mírou zásluhy západních i východních vojáků. Vojenští historici navíc tvrdí, že ministerstva a oficiální úřady nedělají rozdíly mezi bojovníkem od Dukly nebo od kanálu La Manche. "Obě skupiny odbojářů se setkávají při všech oficiálních příležitostech a setkáních na ministerstvu obrany. Na východní vojáky rozhodně nikdo nezapomíná," tvrdí Jiří Reilich z Historického ústavu Armády ČR v Praze. Potvrzuje přitom, že celá řada především volyňských Čechů bojovala za války na Východě v nepředstavitelně těžkých podmínkách a přitom byla perzekvována i po válce komunisty.

Podle deníku Právo se Pražané naučili chodit do Trmalovy vily v Praze - Strašnicích. jedné z prvních staveb slavného architekta Jana Kotěry, která je otevřena veřejnosti. Produkční umělecká agentura, která v Trmalově vile sídlí, se v rámci projektu Český rok 2001 snaží rozvíjet bohatství a tradice národní kultury například pálením čarodějnic, Svatojánským večerem, Starostrašnickým vinobraním, Mikulášským průvodem nebo Adventními večery. Každý týden se zde pořádají besedy a přednášky o architektuře, posezení se známými osobnostmi světa umění, kultury, vědy, výstavy skla nebo semináře a tvůrčí setkání s výstavkami pro veřejnost. Kromě toho je pro veřejnost přístupná stálá expozice, která návštěvníkům nastíní historii asi padesáti slavných pražských vil, postavených v období od druhé poloviny 19. století do současnosti. Historie Trmalovy vily sahá až na počátek dvacátého století. Rodinný dům pro ředitele veřejné obchodní školy Františka Trmala z Toušic patří k prvním stavbám architekta Jana Kotěry. Byla postavena v letech 1902-1903 v nově založené zahradní čtvrti, která vyrostla na místě bývalých polí. V její architektuře se pojí vymoženosti moderního bydlení s nostalgií po životě na venkově. Součástí Kotěrova projektu byl návrh zahrady s okrasnými keři a křivkami cestiček. V zahradě si návštěvník může prohlédnout několik desítek druhů tradičních léčivých rostlin a koření, na jejichž výsadbě se podílela pražská botanická zahrada. U plotu pak vyrůstá asi patnáct hlav vinné révy. Agentura sídlící ve vile se tak snaží obnovit původní tradici vinařství, protože všude v okolí vinice dříve byly.

spustit audio

doporučujeme

sledujte nás

nejčtenější články