Přehled tisku

r_2100x1400_radio_praha.png

Výběr z českých deníků s datem 17. května připravil Josef Kubeczka.

Vnitropolitické stránky českých deníků věnují pozornost nejen novele o financování politických stran, ale i zákonu o finanční odměně členů domácího protinacistického odboje.


Zemské noviny a České slovo přirovnávají snahu zvýšit státní příspěvek politickým stranám ke kořistnické politice, která vychází z toho, že skupina, jež v parlamentu získala své, si od státu vezme, co potřebuje. Pokud by měly být strany financovány z rozpočtu, pak by se ale měly podle deníků do jejich ocenění promítnout hlasy získané ve volbách, ne počet poslanců a senátorů. Snaha poslanců si tedy nezasluhuje nic jiného, než aby ji znovu Ústavní soud smetl ze stolu. Je totiž zjevným útokem na rovnost politické soutěže, soudí Zemské noviny a České slovo. Klasik kdysi řekl, že v politice jde především o koryta. Ti, kdo v nich budou žrát, se vždy najdou, u koryt by však alespoň neměli mlaskat. Čeští poslanci a senátoři ale na toto pravidlo zhusta zapomínají. Například při úsilí zajistit větší přísun peněz do stranických pokladen. Je na Ústavním soudu, aby toto pravidlo politikům připomenul, končí deníky.


Mladá fronta Dnes naopak oceňuje, že stát chce odškodnit účastníky odboje. Náprava na posledních chvíli může být totiž podle ní důležitější než jen pomoc a uznání odbojářům, kteří se dožili. Může to znamenat, že vlast se zase stává vlastí, míní deník. Otázkou podle něj jen zůstává, kdo je vlastně odbojář. Podle komunistů to byl účastník komunistického odboje. Ale existoval i odboj proti nim, protože i komunisté potlačovali svobodu a lidská práva a vydali zemi nepříteli. Zkusme si představit, jen z výchovných důvodů, že podobně by měli platit Rusové. Za jejich okupaci, za občany k nim odvlečené, za vraždy a násilnosti, které jejich lidé u nás organizovali, píše list. Dodává, že vynechat antikomunistické odbojáře, držet je stranou, kde celá desetiletí jsou, znamená jen jediné: prodlužovat lži. A stát, který tuto důstojnost odbojářům antikomunistům nepřizná, je stát na lhaní založený, píše Mladá fronta Dnes.


Deník Právo věnuje pozornost současné výstavbě v České republice. Podle něj ten, kdo nadává na panelová sídliště, by se měl podívat na milionářské vesničky ve stylu, jehož charakteristickým rysem je zdobná přeplácanost. Říká se tomu podnikatelské baroko, píše deník. Zároveň poukazuje na to, že výstavba hyzdící českou krajinu se uskutečňuje nejen bez zájmu veřejnosti, ale i státních orgánů. Než se vydá stavební povolení, je třeba splnit lecjaká kritéria, ale kritérium vkusu chybí. Jako příklad deník uvádí "starou dobrou Anglii", která si práv jednotlivců ctí nadmíru a právo hyzdit vzhled vesnic a krajinami stavbami, které do ní nezapadají, jednotlivcům upírá. Jsou zde i oblasti, kde jediným povoleným materiálem na fasády je tradiční kámen, z něhož se tamní vesnice stavěly odedávna. A nedá se to ani obejít, ani podplatit, dodává deník Právo.


Soud znovu projednává případ vydavatele české verze Hitlerovy knihy Mein Kampf. A ke slovu přišli znovu odborníci, píše Mladá fronta Dnes a pokračuje: Kniha prý byla vydána v úpravě, která může některým komunitám posloužit jako kultovní předmět. Podle stejné logiky by bylo možno soudit i vydavatele bible za to, že kniha může posloužit jako kultovní předmět nějaké zvrhlé sektě. Je prý též nepsaným pravidlem, že vydání historického dokumentu je doplněno předmluvou nebo dodatkem zasvěceného odborníka, poznámkovým aparátem s vysvětlivkami a rejstříkem. Je velmi nadějné, začne-li se u nás zavírat za nepsaná pravidla. Zase, protože to už tu bylo, zdůrazňuje list. Za všemi těmito nesmyslnými argumenty stojí pokrytecká pseudomorálka dosti podobná té bolševické. Pohoršlivé partie evropské historie musí být podle ní zakryty fíkovým listem odborného komentáře, protože český čtenář není dospělý a při pohledu na nezahalené slabiny evropské minulosti mu může naskočit vyrážka. Zkrátka, nezaslouží si svobodu, uzavírá svůj komentář Mladá fronta Dnes.


Nakradl si? Nebo byl poctivý? To je u českých politiků otázka otevřená. Nikdo totiž netuší, jaké jmění měli před příchodem do funkce a kolik v den odchodu, píší Lidové noviny. Ve světě platí, že majetek politiků je věcí veřejnou. A že je možné srovnat, o kolik si za dobu ve veřejných funkcích přilepšili. V Česku je to jinak - majetek politiků je pro veřejnost tabu. Žádný zákon politiky nenutí, aby o svém majetku před příchodem do funkce a při odchodu z ní informovali. A dobrovolně o výši svého jmění politici hovoří jen velmi obecně a neradi. Jedinou výjimkou byl podle listu prezident Václav Havel, který už v září 1993 sám zveřejnil rozsah svého majetku. "Veřejnost má právo znát majetkové poměry politiků. Myslím, že by neškodilo, kdyby se něco podobného stalo zvykem i u nás," vyzval Havel. Jeho výzva ale tehdy nevyústila v následování ani přijetí příslušného zákona, byť se za ni postavil třeba ministr zahraničí Josef Zieleniec. Až o pět let později se o průlom do mlčení doprovázejícího majetek nejvyšších politiků pokusila Tošovského vláda. Její členové se dobrovolně rozhodli sepsat výši svého majetku ke dni jmenování ministry. V uzavřené obálce tato přiznání uložili v sejfu předsedy Senátu. Ačkoli to byla iniciativa polovičatá (obálku bylo možné rozpečetit jen se souhlasem dotyčného ministra), Zemanova vláda ani na ni nenavázala, byť se premiérovými slovy ke zveřejnění výše majetku zavázala. "Já sám budu první v řadě, protože neexistuje jedna jediná koruna z mého nepříliš velkého majetku, kterou bych si vydělal nelegálním způsobem," sliboval Zeman ještě v listopadu 1998. Za jedenáct let tak na sebe politici v tomto ohledu upletli jediný bič: každoročně musejí zveřejnit přehled svých vedlejších příjmů (dary, příjmy z podnikání, nákupy nemovitostí) - ale ani ten nikdo nekontroluje, konstatují Lidové noviny.


Prezidentská kancelář podala trestní oznámení na majitele internetové domény dagmarhavlova.cz, na níž se prezentuje pornografie. Deníku Právo to oznámil prezidentův mluvčí Ladislav Špaček. Zřejmým cílem spojení jména prezidentovy manželky Dagmar s pornografickým obsahem webových stránek je podle něj získání ekonomického prospěchu. Podle pracovníků prezidentské kanceláře se majitel internetových stránek dopustil trestného činu poškozování cizích práv, protože uživatelé internetu se mohou mylně domnívat, že obsah stránek má souvislost s paní Havlovou. Na adrese www.dagmarhavlova.cz, která je veřejně přístupná, jsou podle Špačka navíc zobrazovány některé sexuální praktiky, v nichž se projevuje neúcta k člověku a násilí, což může ohrožovat mravnost. "Nevím, jestli tuto věc řešit trestním právem. V úvahu by spíše přicházela žaloba na ochranu osobnosti, protože náš právní řád postihuje neoprávněné užívání jména za všech okolností. Zvláště pak, když někdo na tomto komerčně profituje," sdělil Právu pražský právník Václav Vlk. Prezidentova manželka by podle něj mohla také požádat soud o předběžné opatření, aby stránky z internetu zmizely.


O podmínkách používání zprivatizovaného provizorního mostu, po němž vede železniční trať ze Znojma přes rakouskou hranici do Vídně, jsou nyní podle Lidových novin s jeho novým majitelem nuceny vyjednávat České dráhy. Známý železniční viadukt u Znojma byl totiž omylem zprivatizován a jeho nový majitel si chce nechat za průjezd vlaků od Českých drah platit, píše list. Celý problém vznikl podle deníku chybou v privatizaci. Mosty se privatizovat nedají, znojemský most je ale provizorní stavba a jako takový mohl být prodán. Mluvčí železnice Petr Šťáhlavský tvrdí, že dráhy již v době privatizace naléhaly na ministerstvo dopravy, aby celou věc řešilo. Ředitel odboru krizového řízení ministerstva Michal Pešan však oponuje a říká, že ministerstvo nic nezanedbalo. "Při privatizaci byla stanovena šestiletá lhůta, po kterou dráhy za užívání mostu platily majiteli symbolické nájemné. Předpokládalo se, že během této doby postaví nový most," řekl Lidovým novinám Pešan. To, že šestiletá lhůta letos končí a dráhy situaci nebyly schopny řešit, není podle něj vina ministerstva. Olomoucká společnost Stavební obnova železnic, které nyní most patří, podle svého ředitele Petra Augusty nabídla dráhám dvě možnosti. Buď budou za užívání mostu platit nájemné, nebo mohou konstrukci odkoupit. To potvrdil i mluvčí železnice Petr Šťáhlavský. Možnost, že by se obě strany nedohodly, přitom označil za nepravděpodobnou. Upozornil však, že ať se s majitelem dráhy dohodnou jakkoliv, budou platit za chybu někoho jiného, uvádějí Lidové noviny.


Popíjení alkoholu na lavičkách v parku či na rohu ulice se konzumentům brzy prodraží, alespoň v některých obcích, soudí deník Právo. Svědčí o tom podle něj zájem mnohých radnic o zkušenosti Mladé Boleslavi, která tzv. prohibiční vyhláškou od února zakázala pití alkoholu na veřejném prostranství. Mladoboleslavská vyhláška zakazuje popíjení piva, vína a tvrdého alkoholu na určených ulicích, v parcích a náměstích v centru města. Za její porušení může být udělena až tisícikorunová pokuta. Jak však řekl Právu velitel mladoboleslavské městské policie Jaromír Pumr, to je utopie. "Ideální pokuta, která má i největší smysl, je ta, kterou zaplatí na místě. Chtít tisícovku a vyplňovat složenku, to je pro strážníka nadlouho a z devadesáti procent taková pokuta stejně zaplacena nebude," dodal. Přistiženým konzumentům tak ukládají strážci pořádku stokorunové pokuty, což podle Pumra přináší své ovoce. Podle něj legislativa umožňuje vydat plošný zákaz požívání alkoholu pro celé území města, což loni na podzim, kdy poprvé Mladá Boleslav "prohibiční" vyhlášku vydala, ještě nebylo možné. Obdobná vyhláška platí i v Brně. V jiných velkých městech, včetně Prahy, zatím na podobnou legislativní úpravu nepomýšlejí. "Existuje nález Ústavního soudu z roku 1999, který zrušil podobnou vyhlášku města Ostrov pro nezákonnost. Není možnost takový dokument vydat. Zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi uvádí výčet toho, co mohou obce vyhláškou regulovat, a požívání alkoholu na veřejnosti v tom není," tvrdila Právu Martina Děvěrová z legislativního a právního odboru pražského magistrátu.