Přehled tisku

Z českých deníků s datem 9. března 2001 vybírala Zdeňka Kuchyňová.

---

České deníky komentují především návrh předsedy sněmovní mediální komise Ivana Langra na omezení reklamy v České televizi. Podle Hospodářských novin pokračuje válka politiků o osud televize. List se domnívá, že návrhem na omezení reklamy v hlavním vysílacím čase na polovinu chce Langer docílit privatizace jednoho kanálu. Televize by totiž ztratila tolik peněz, že by si stávající dva kanály nemohla dovolit. Návrh nového mediálního zákona, jehož by mělo být omezení reklamy součástí, ale podle Hospodářských novin obsahuje řadu dalších sporných opatření. Ponechává například výběr členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání jen na Poslanecké sněmovně či zavádí takřka automatické prodlužování licencí soukromým rádiím bez výběrového řízení.

Načasování někdy znamená více než obsah, konstatuje komentář Mladé fronty Dnes k české rezoluci odsuzující porušování práv na Kubě. Pár týdnů poté, co na letišti vítaly blesky fotografů dvojici Pilip - Bubeník a ministr Kavan ohlašoval, jak vítězně zapracovala jeho tichá diplomacie, se titíž diplomaté chystají rozšířit ženevskou rezouci odsuzující Kubu za pošlapávání lidských práv o dodatek pranýřující americké embargo vůči Castrovi. Když nic jiného, tak přinejmenším časová shoda obou událostí je nešťastná. Tím, že se Praha nyní v pokoře sklání před Castrem, který milostivě onu dvojici pustil na svobodu. Tak to aspoň vypadá zvnějšku, i když se ministerstvo zahraničí může stokrát ohánět tím, že podobné pasáže o kontraproduktivnosti sankcí prosazovalo do ženevských rezolucí už v minulosti. A je zde další věc, která diplomatům příliš nelichotí. Vypadá to, jako by vyslyšeli Castrova slova, že pražská vláda je hnusným a zaprodaným lokajem Washingtonu, a proto najednou ostře najeli do protisměru. Proč nyní nezapracovala tichá diplomacie a ČR se nedohodla s na nějakém kompromisu s Amerikou, které se celá kauza tak bytostně dotýká, ptá se Mladá fronta Dnes.

Mladá fronta Dnes se vrací k nehodě řidiče ministra zemědělství Jana Fencla. Míní, že řidič zneužil svého postavení "vládního zaměstnance" pro vyřešení obtížné dopravní situace, přičemž ohrozil jiné. "Jistěže se i politik může nabourat v autě, ale nesmí se zneužitím majáku do havárie dotlačit kolemjedoucí vozy. List poukazuje na to, že řidič navíc z místa nehody ujel a ministr tvrdí, že si ničeho nevšiml. Klade si otázku, zda je správa státu natolik "vteřinovou záležitostí", aby se funkcionáři museli řítit krajem s majáky rychlostí blesku, nebo jde jen o ješitnost úředníků, kteří se právě vyšvihli k vyšší správě věcí veřejných. Mladá fronta Dnes v závěru vybízí ministra Fencla k rezignaci.

Zatímco neustále přibývá lidí, kteří z finančních důvodů musí žádat advokátní komoru o přidělení advokáta, úzká skupina elitních českých právníků se zdá čím dál více nedosažitelná pro obyčejného smrtelníka. Jak uvádí Mladá fronta Dnes, loni se na komoru obrátilo tisíc žadatelů, kteří neměli peníze na advokáta a kterým ho komora musela přidělit. Naopak elitní právníci si mohou dovolit vybírat takové případy, které jim vyhovují. Přední český advokát a bývalý ministr vnitra Tomáš Sokol připouští, že obvykle je klient někým doporučen a dodává, že mu nevadí, pokud je kauza zajímavá nebo mediálně sledovaná. Sokol zastupoval například bývalého pokladníka ODS Libora Nováka, syna ředitele TV Nova Vladimíra Železného, vydavatele knihy Mein Kampf Michala Zítka a řadu dalších. Proč vlastně lidé chtějí známého advokáta? Podle soudce Ústavního soudu Vojtěcha Cepla sice mají advokáti zákaz reklamy, ale o kom se často mluví, toho všichni chtějí. Konkurence je totiž obrovská. Zatímco za minulého režimu bylo advokátů asi osm set, není jich o klienty bojuje přes šest tisíc, uvádí Mladá fronta Dnes.

Lidové noviny se věnují vysokým školám. Konstatují, že na nich je přibližně jednou tolik studentů než před deseti lety. Absolventů však dvojnásobně více není. Podle odhadů se v průběhu studia "ztrácí" z vysokých škol čtvrtina až třetina studentů. Je to způsobeno jednak studijní neúspěšností, jednak tím, že vysokoškoláci setrvávají ve škole déle, než by bylo při větším úsilí nutné. Zanedbatelná není ani takzvaná vysokoškolská turistika. Část mladých lidí se totiž po roce nebo i více letech studia jednoho oboru rozhodne zkusit něco jiného. Dokonalá analýza délky a úspěšnosti vysokoškolského studia u nás zatím neexistuje. Hlavně proto, že matrika studentů, tedy celostátní databáze, ve které bude možné sledovat i přestupy z oboru na obor a ze školy na školu, funguje zatím teprve druhý rok, dodávají Lidové noviny.

Čeští studenti si nijak neodpírají zážitky, které jsou spojené s drogami. Jak píše Mladá fronta Dnes, evropský průměr Česko překonává u všech drog, legálních i nelegálních. Jedinou výjimkou je čichání rozpouštědel. Tato fakta vyplynula z Evropské školní srovnávací studie, které se zúčastnili šestnáctiletí studenti z jedenatřiceti zemí. Například s alkoholem má v České republice zkušenost 95 procent mladých. Chlapci jsou v pití piva na druhém místě v Evropě, hned za Dány. Podle tvůrců studie se tady projevuje obrovská popularita alkoholu ve společnosti, která se z dospělých přenáší na děti. Situace není dobrá ani u kouření. Například 30 procent šestnáctiletých si cigaretu zapálí každý den. Co se týče nelegálních drog, zkušenost s marihuanou potvrdilo v průzkumu 35 procent českých studentů. Každý devátý potom zkusil jinou drogu než marihuanu. Tolerance mladých lidí k drogám je velká. Například kouření marihuany odsuzuje jen 46 procent studentů, evropský průměr se přitom blíží sedmdesátce.

Otázku, zda lze získat elektrárnu zadarmo, si položily Zemské noviny. Jak to vypadá, tak ano. Firma Alstom Power si u společnosti Vojenské stavby objednala stavbu elektrárny za půl miliardy korun. Využila potom dodatku ke smlouvě o penalizaci a od Vojenských staveb nakonec požadovala zaplacení téměř jedné miliardy korun za nedodržení termínů. Někteří odborníci tvrdí, že jde o dosud nepopsaný druh hospodářské kriminality, který se rozmáhá v českém stavebnictví: nekorektní pokuty za nedodržení kalendáře stavebních prací. Je to výnosný byznys. Na velkých stavbách je možné na sankcích vydělat desítky milionů. Cílené jednání, které směřuje k udělení co nejvyšších pokut, je však v rozporu s obchodními zásadami, dodávají Zemské noviny.

Téměř tři desítky cizinců, především Ukrajinců a Bulharů, drží hladovku ve vydávací vazbě ve věznici v Praze-Ruzyni. Píše to deník Právo, 27 vězňů tak protestuje proti zdlouhavosti řízení a proti tomu, že je jejich konzuláty ignorují. Ředitel ruzyňské věznice Jan Hoffman se neobává, že by hladovka přerostla ve vzpouru. Vedení věznice začalo nynější situaci řešit pohovory s cizinci a lékařskými prohlídkami. Jak uvádí deník Právo, v posledních pěti letech klesl počet cizinců, kteří se ocitli v českých věznicích, o necelou třetinu na zhruba 3000 lidí. Přesto představují pro Vězeňskou službu nemalý problém. Dozorci mají potíže zejména při dorozumívání s těmi, kteří neznají žádný světový jazyk. Řada z nich nemá v Česku zdravotní pojištění. Dozorci je musí také mnohem pečlivěji hlídat kvůli možným národnostním či náboženským konfliktům.

V době, kdy policie šetří každou korunu, jí zároveň nový silniční zákon ukládá doslova mrhat penězi, uvádí deník Právo. Podle zákona musí totiž policisté odesílat okresním úřadům oznámení o všech vyřízených dopravních přestupcích bez ohledu na výši uložené pokuty. Okresním úřadům však zákon ukládá oznámení evidovat, jen když je pokuta vyšší než 2 tisíce korun. Ty však policie prakticky uložit nemůže. Značná část policejních hlášení tak na okresních úřadech končí v odpadkových pytlích. Strážci zákona přitom utrácejí ze svého rozpočtu milióny korun za poštovné, podotýká deník Právo.

Lidé zaplatí ročně za uklidňující léky stamilióny korun. Jak píší Lidové noviny, s jejich pomocí řeší především stres a složité životní situace. Pravidelné uživání léků přitom společnost nevnímá jako něco zvláštního. Podle odborníků k němu řada lidí i lékařů přistupuje velmi lehkomyslně. Výzkumy přitom ukazují, že zhruba 70 procent pacientů trpí ve skutečnosti jen společenským tlakem, nikoliv duševní poruchou. Užívání sedativ musí být vždy součástí celkové léčby. Pokud totiž pacient nepodstoupí psychoterapii, mohou se jeho problémy ještě zhoršit, varují Lidové noviny.

Negativní vliv na dětskou psychiku mohou údajně mít plakáty Linky důvěry, které se objevily v pražském metru. Jak píší Lidové noviny, jedná se o kampaň, která upozorňuje na týrání dětí. Na čtyřech různých plakátech jsou ve vozech pražského metra vyobrazeny dětské hračky a doprovází je upozornění, že i citový chlad nebo nadávky jsou týráním dětí. "Jeho se nebojím, táty ano", stojí například pod obrázkem figurky bojovníka. Proti takto postavené kampani se ale ohrazují členové Společnosti na podporu rodiny. Podle nich narušuje duševní rovnováhu dětí a může v nich vyvolat pocit, že se jim nedostává tolik pozornosti, kolik by chtěli nebo kolik jí má někdo jiný. Pod psychologů může vést kampaň i k názoru, že když mě matka nehladí, zavolám na Linku bezpečí. Její vedoucí Petr Hanuš však kampaň brání. Uvádí, že plakáty jsou určeny převážně dospělým a s touto myšlenkou byly vyrobeny.

Silniční a železniční mosty v Praze nejsou v příliš dobrém stavu. Jak uvádí Mladá fronta Dnes, jsou zastaralé a na jejich opravu chybějí peníze. Správcům mostů proto nezbývá nic jiného, než neustále monitorovat stav jednotlivých mostů a opravovat jen ty nejvíce poškozené, aby zabránili obdobné tragédii, jaká se stala v neděli v Portugalsku, kde po zřícení mostu zahynulo asi 70 lidí. Počet mostů v Praze se přitom počítá na stovky. S technickými problémy se potýká i železnice, například sto let starý železniční most přes Vltavu u Vraného byl ještě před několika lety tak zchátralý, že po něm vlaky musely jezdit pouze desetikilometrovou rychlostí. Na železnici je nyní v nevyhovujícím stavu asi 10 mostů, které se postupně opravují.

Až Ústavní soud se zastal myslivce vyloučeného za neodevzdání úlovku, píší Lidové noviny. Už léta nesmí Jan Kubeš ze Suché Vrbné nedaleko Českých Budějovic s kulovnicí do revíru. Kvůli sporu o kance ho totiž vyloučili z místního mysliveckého sdružení. Když se několikrát domáhal spravedlnosti u soudu, neuspěl. Nyní nastal v Kubešově mysliveckém životě pozitivní obrat. Ústavní soud rozhodl, že justice v jeho případě porušila lidská Práva. Případ začal už před čtyřmi lety. Jednoho dne se Kubeš jako obvykle vydal do lesa a trefil kance. Podle mysliveckých předpisů se černá zvěř odevzdává sdružení, pokud kus váží více než pětadvacet kilogramů. Kubeš dodržel pravidla "hry" a zašel k veterináři, kde nechal zvíře prohlédnout a zvážit. Úlovek vážil 18 kilo. Myslivec to nahlásil sdružení a maso dal do mrazáku. K jeho překvapení ovšem šéf mysliveckého sdružení prohlásil, že kance upytlačil. Nyní se Jan Kubeš může těšit na to, že si za čas opět pověsí kulovnici na rameno a půjde na kance. Podle mínění jeho manželky byla podstata sporu, který musel řešit až Ústavní soud spíše v mezilidských vztazích.

---