Přehled tisku

r_2100x1400_radio_praha.png

Výběr z českých deníků s datem 27. března připravila Eva Petržílková.

Nad atmosférou a významem cen Americké filmové akademie Oscar, které byly v noci na pondělí uděleny v Los Angeles, se zamýšlejí komentáře českého tisku.

Filmoví tvůrci nemají jinou možnost než brát Oscary jako hru, píše deník Mladá fronta Dnes a dodává: To, že film Jana Hřebejka Musíme si pomáhat nakonec podlehl tchajwanskému snímku Tygr a drak, může znamenat tři věci: byl horší a prohrál, spikly se proti němu zákulisní síly nebo že natočil druhý až pátý nejlepší neanglicky mluvený film na světě. Odpověď a) si může vybrat krajan Hřebejkova tchajwanského pokořitele, těžko však Němec či Laponec, příslušník kteréhokoli národa, jehož film se nedostal ani k té nominaci. Varianta b) by slušela pouze zarytým národovcům, kteří se oscarovou nocí smutně propili k ránu. A céčko, jakkoli se tváří věcně, dává pěti tisícům hlasujících akademiků patent na rozum. Hra je tedy jediná možnost, jak přežít s Oscarem i bez něho. I kdyby vítěze volilo prý osm set tisíc diváků přímého přenosu, pořád ještě zbývá většina lidstva, které to bylo srdečně fuk, uzavírá své zamyšlení list.

Nad otázkou, "za co se proslulé sošky Oscara vlastně udělují", se zamýšlejí Hospodářské noviny. Podle deníku není nejdůležitější ani umělecká úroveň, investované finanční prostředky, nebo míra diváckého zájmu. Hlavním záměrem je oslňující show, která přitáhne potenciální návštěvníky kin, klienty videopůjčoven a čtenáře bulvárních plátků, kde se bude donekonečna omílat róba té které hvězdy. To všechno s jediným cílem - ještě víc roztočit kola filmového průmyslu - hlavně toho amerického, míní deník.

Lidové noviny naznačují, že Oscarová šou je vlastně velmi nudná, ale také velice dlouhá. S nadsázkou pak list rozvíjí teorii, že tato co nejvíce prodlužovaná ceremonie slouží pozvaným hvězdám, aby se mohly v klidu bavit. Každý pozvaný má svého náhradníka, který ho zastoupí v sále, pokud si on sám odskočí třeba k baru. V publiku totiž nesmějí být volná místa. Oscarový večer je tedy jedním z mála, kdy mohou hvězdy v klidu nasávat, protože pozornost kamer je upřena na dění v sále. Náhradníci si to tam nějak přetrpí, jsou za to koneckonců placeni. A čím delší je ta ceremonie, o to víc se mohou hvězdy mimo sál rozparádit. Prý šílenství. Naopak. Cosi velice lidského a rozumného, poznamenává deník.

Nad výsledky průzkumu agentury Stem provedené letos v březnu se zamýšlejí přední české deníky:

Čtyři pětiny občanů si myslí, že státní úředníci jsou uplatitelní, a každý druhý člověk se s korupcí už někdy setkal na vlastní kůži, tlumočí výsledky průzkumu Lidové noviny a pokračují: Normální je nekrást a neuplácet. V Česku naopak v posledním desetiletí platil přesně pravý opak, což na nás všech samozřejmě zanechalo velmi neblahé následky. Může pak v tomto názorovém prostředí někoho překvapit, že úplatek je u nás považován za špatnou, leč mimořádně užitečnou samozřejmost? Tento zárodek korupčního myšlení nemůže rozhýbat ani naoko provedené "čištění rukou" zvenku, ani policejní volavky, nýbrž pouze důkladná antikorupční sebeočista. Šlo by to možná dobře, jenom kdyby to tak nebolelo, uzavírají Lidové noviny.

"Jsme nebo nejsme bohatí?" ptá se deník Mladá fronta Dnes. Konstatuje pak, že při srovnání s Evropskou unií, se kterou se srovnáváme raději než s hladovějící Afrikou, vypadáme chudě. Hranice chudoby tudíž leží tam, kde je sami cítíme. Češi však svou situaci neberou tragicky, píše list. Je to dáno snad tím, že nenahlížejí za plot do EU tak často. Je ale správné, že nechceme vzor ke srovnání brát tam, kde se mají hůř. Koho by mělo nadchnout, že má dost jídla i střechu nad hlavou. Auta a domy, to je, oč dnes běží. Už se nepoměřujeme s boháči z okolí, vzor blahobytu se otočil k vyspělému světu, upozorňuje deník. Ač stále chudí majetkem, alespoň duchem jsme za padesát let o jednu zkušenost bohatší. Bez této moudrosti by byly brány k bohatství navždy zavřeny, píše v závěru list.

K dalším tématům, kterým se věnují české listy:


Premiér Miloš Zeman v pondělí na ministerstvu školství při slavnostní prezentaci Národního programu rozvoje vzdělávání - tzv. Bílé knihy - dokazoval, že vláda plní sliby o prioritě školství, píše deník Právo a pokračuje: Pravice přitom dala jasně najevo, že většinu těchto reformních plánů smete ve Sněmovně ze stolu. Zeman zdůraznil, že zatímco v roce 1997 dostalo školství ze státního rozpočtu 67,8 miliardy korun a roku 1998 už jen 61,7 miliardy, tak letos se díky ČSSD plánované výdaje vyhouply na 80 miliard. Bílá kniha, z které vychází návrh nového školského zákona, však naráží na nesmiřitelný odpor pravicových poslanců, což se potvrdilo i minulý týden při jednání školského výboru. Sice souhlasí s obecnými tezemi, ale nakonec odmítli, aby se Bílou knihou Sněmovna vůbec zabývala. S vládou se pravice rozchází především v otázkách financování a školného na vysokých školách a v postupném rušení víceletých gymnázií. Pravice hodlá návrh zákona, jenž by měl začít platit již od letošního září, odmítnout jako celek. Ve hře tak zůstává otázka, zda se podaří zavést aspoň jednotné státní maturity, které sice nenarážejí na silný odpor, ale jsou součástí zákona, poznamenává deník. Ministr Eduard Zeman slyšel, "že i kdyby byl návrh školského zákona zlatý, tak neprojde", protože zákopová válka je příliš silná a opozice už vládě nechce nic pustit. Výtkám z ODS a US, že Bílá kniha málo rozebírá nutnost změnit financování škol a nevymezuje standardy vzdělání, oponoval, že by pak koncepci musel do Parlamentu vozit na trakaři, protože by byla příliš obsáhlá, uzavírá list.

Deník Právo hodnotí přístup ODS k Evropské unii. Autor komentáře neupírá ODS právo myslet v souvislosti s Evropskou unií na zadní kolečka, tedy na případ, že se Česko do unie v první vlně nedostane. Přesto není radno, pokud se týče zahraniční politiky, této straně věřit. Za prvé z této strany až příliš často tu ukápne, tu vyšplíchne cosi, co je pro naše vztahy vůči unii asi tak prospěšné jako vitriol pro krásu pleti. Za druhé pak není vhodné sepisovat o "nouzových východech" manifesty. A tak se skoro můžeme vsadit, že manifest eurorealismu, jak se chystaný opus má jmenovat, nebude ani tak na téma co dělat, když nás ta mrcha Evropa nepřijme, jako spíš sto plus jeden důvod, proč nelézt do chomoutu, konstatuje autor komentáře.

Nový poradce předsedy sociálnědemokratické vlády Miloše Zemana Karel Staněk je podle Lidových novin aktivním členem opoziční ODS. Jeho stranická příslušnost ho ale podle jeho názoru pro tuto práci nediskvalifikuje. "Proč by to měl být problém, že jsem z ODS a pracuji pro vládu ČSSD? Uvědomte si, že to jsou lidi, které hodnotím po odborné stránce. Já nejsem politický poradce," řekl listu Staněk, který kdysi pracoval například pro bývalého federálního premiéra Mariána Čalfu či exministra dopravy Jana Stráského. O nástupu nových poradců do často kritizovaného týmu, vedeného kontroverzním Miroslavem Šloufem, nastoupila nedávno také Magdaléna Hrabánková, matka posledního šéfa Socialistického svazu mládeže Martina Ulčáka. Před dvěma týdny o tom informovala Mladá fronta Dnes, podle níž Úřad vlády jména nových poradců tajil, připomínají Lidové noviny.

Ministerstvo zahraničí uzavřelo kontroverzní smlouvu na pronájem Českého domu v Moskvě na základě posudku právníků, kteří zastupují také nájemce - tedy společnost Hotel Český dům. Deníku Mladá fronta Dnes to potvrdil šéf této firmy Stanislav Brei. List připomíná, že se jedná se o advokátní kancelář Jiřího Teryngla, kterou ministerstvo požádalo o posudek ve chvíli, kdy velvyslanec v Moskvě Jaroslav Bašta upozornil na chyby ve smlouvě. Tu Jan Kavan po přečtení analýzy Terynglových právníků okamžitě podepsal. Takový postup ale není standardní a někteří advokáti jej označují za neetický. Když se případ Český dům stal mediálně známý, nechalo ministerstvo vypracovat další tři posudky. Podle nich bude nutné celou smlouvu přepracovat. Právník Tomáš Sokol pak v deníku přímo hovoří o smlouvě o korupci.

Mimořádná veterinární opatření proti zavlečení nákazy slintavky a kulhavky značně zatěžují rozpočty příhraničních obcí, upozorňuje deník Právo. Podle listu vláda přenesla na rozpočty těchto obcí povinnost zaplatit odvoz a likvidaci potravin zabavených na hraničních přechodech. Řada obcí sousedících se státy Evropské unie a s Polskem už vyhrožuje, že se raději stane neplatiči, než aby ze svých rozpočtů hradila něco, co by podle nich měl zaplatit stát. Některé radnice se ale smířili s tím, že náklady na likvidaci uhradí a odloží tak své vlastní investiční plány. Ministr zemědělství Jan Fencl v této souvislosti pro deník Právo uvedl, že pokud se obce dostanou do problémů, bude vláda muset hledat řešení, jak jim pomoci.

Za nějaký čas pravděpodobně zaplatíme v řeznictvích za vepřové maso podstatně víc než nyní, konstatují Lidové noviny. Důvodem je podle listu větší poptávka, která se projeví na cenách prvotních zpracovatelů. Jako další důvod zdražení pak odborníci uvádějí růst vývozu vepřového masa do zemí Evropské unie, především do Itálie a Francie. Tím se snižuje jeho nabídka na domácím trhu, což má za důsledek další tlak na růst cen. V neposlední řadě si pak zemědělci zdražením vepřového kompenzují ztráty, které utrpěli kvůli propadu prodeje hovězího masa, připomíná list.

Šestimiliardové navýšení základního jmění bývalé IPB nefinancovala v plné výši japonská investiční skupina Nomura, ale nejméně z poloviny samotná banka, upozorňují Hospodářské noviny. Kapitál Investiční a poštovní banky měla podle listu Nomura po koupi posílit mimo jiné upsáním takzvaných podřízených dluhopisů. Na jejich nákup ale IPB poskytla účelové úvěry svým spřízněným firmám, například fondům spravovaným První investiční. Experti na základě těchto údajů soudí, že celou akcí získala Investiční a poštovní banka kapitál jen fiktivně. Tím patrně porušila pravidla kapitálové přiměřenosti a Nomura nedodržela smlouvu uzavřenou s Fondem národního majetku. Celou operaci nyní prověřuje Centrální banka, informuje deník.

Okresní úřady podle Zemských novin nehospodárně využívají miliardové dotace na veřejnou dopravu. Peníze autodopravcům rozdělují, jak se jim to právě hodí a nedodržují při tom závaznou metodiku vydanou ministerstvem dopravy. Podle zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu se dotace ze státního rozpočtu od roku 1996 do roku 1999 zvýšily na dvojnásobek, zatímco náklady na přepravu osob ve stejném období stouply jen o třetinu a rozsah silniční dopravy se dokonce snížil. Okresní úřady mají provozovatelům autobusových linek uhradit prokazatelnou ztrátu a přiměřený zisk. To se ale v mnoha případech neděje a důsledkem je stárnutí vozového parku autodopravců. Špatný technický stav autobusů může vážně ohrozit bezpečnost cestujících, připomíná deník.