Přehled tisku

r_2100x1400_radio_praha.png

U zpráv Radia Praha Vás vítá Milena Štráfeldová.

Jak píše Mladá fronta Dnes, stát prodává doslova za hubičku půdu v šumavském národním parku a přilehlé chráněné krajinné oblasti. Pozemkový fond nabízí metr za jednu až tři koruny. Přitom až bude republika v Evropské unii, může mít cenu stokrát až tisíckrát vyšší. Proti prodeji se bouří šumavské obce, národní park i ministr životního prostředí Miloš Kužvart. Ten chce navrhnout vládě, aby byl prodej půdy ve třetích zónách parku pozastaven. Noví majitelé jsou podle něj převážně spekulanti, kteří chtějí jen vydělat. Kužvart se obává i toho, že prodejem půdy vznikne tlak, aby byl národní park zmenšen. Ministerstvo zemědělství naproti tomu na prodeji parcel v národním parku a chráněných oblastech nevidí nic špatného: představují jen necelá 4 procenta z celkové rozlohy zemědělské půdy. Mluvčí národního parku Zdeněk Kantořík však varuje, že nový majitel pozemku může svou parcelu oplotit a přehradit atraktivní turistické trasy. "Obtížná bude i ochrana přírody. Pokud stát pozemky nevlastní, nejsou zákonné nástroje příliš silné. Proto evropské státy půdu v národních parcích naopak od soukromníků vykupují," uvádí Kantořík. Pozemkový fond sice odmítá sdělit, komu šumavskou půdu už prodal, MF DNES se však podařilo zjistit, že pozemky koupil třeba bývalý předseda českokrumlovské privatizační komise. Šest hektarů koupil i bývalý ředitel českokrumlovského Pozemkového fondu.


K případu slovenského občana, který o Vánocích zemřel v Praze na akutní formu plicní tuberkulózy, se vracejí Lidové noviny. Muž nedbal pokynů lékaře a nenechal se hospitalizovat na infekčním oddělení. Mohl tak ohrozit životy dalších lidí. Podle listu se čeští policisté v nejbližších dnech obrátí na slovenské kolegy, aby vypátrali jeho spolubydlícího, kterému hrozí stíhání pro obecné ohrožení z nedbalosti. Po vyšetření nemocného přítele ve vinohradské nemocnici, kde se ukázalo že ten trpí otevřenou tuberkulózou, totiž přemluvil lékařku, aby nevolala sanitku, protože nemocného odveze na infekční oddělení nemocnice na Bulovce sám. S nemocným se tam ale nedostavil. Čtyři dny na to muž zemřel ve vinohradské nemocnici. Policie předpokládá, že krajan zemřelého Slováka se vrátil do vlasti, protože pátrání v České republice bylo zatím marné. Česká policie slovenskou v nejbližších dnech požádá, aby muže vyslechla, a poté případ dokončí. Zatím není jasné, zda policie bude stíhat lékařku, která nemocného vyšetřovala. To vyplyne až ze znaleckých posudků. Znalci by měli určit, zda neudělala chybu, když nekontaktovala hygienika, nebo nepožádala o asistenci policii a nevyužila možnosti nucené hospitalizace.


Podle Mladé fronty DnesČeská televize hodlá mnohem razantněji zakročit proti neplatičům koncesionářských poplatků, a plánuje dokonce nasazení takřka špionážní techniky. Záleží už jen na parlamentu, jestli po ulicích začnou jezdit auta se speciálními přístroji, které dokážou i na velkou vzdálenost lokalizovat zapnutý televizor. A zda budou po domech chodit lidé s přenosnými detektory a zjišťovat, v kterém bytě se na televizi dívá "černý" divák. Technický záznam by pak České televizi mohl posloužit jako jeden z důkazů u případného soudního sporu s neplatičem. Lidé z ČT totiž tvrdí: Máme sice vytipováno, kdo neplatí, ale dokázat mu to je velmi obtížné. Je ovšem otázka, zda Česká televize požene odhalené neplatiče rovnou k soudu, anebo jim poskytne dobu, aby dluh urovnal a začal pravidelně platit. Podle vedoucí oddělení televizních poplatků ČT Evy Dubové není cílem lidi za každou cenu pokutovat, ale především je přimět k tomu, aby dluh zaplatili a začali pravidelně odvádět televizní poplatky. Nápad s "odposlouchávacími" auty není původní. Takové vozy už jezdí v Británii a ve Švédsku. Zdá se proto, že novela zákona o televizních poplatcích by v parlamentu neměla narazit na zásadní odpor.


Moje sbírky by se na Hrad ani nevešly, uvádějí Lidové noviny o velkorysém daru osmasedmdesátiletého českého rodáka Rainera Kreissela, který České republice věnoval významnou sbírku afrického umění. Starožitník a sběratel jí nejprve daroval ˝z lásky k rodné zemi a v úctě ke své české babičce˝, jak se vyjádřil, svůj soubor anatolských koberců a kelimů. Viděli jej návštěvníci tří výstav, které Správa Pražského hradu s Náprstkovým muzeem uspořádala v letech 1995 - 2000 v Letohrádku královny Anny. Tamtéž bude v červnu otevřena výstava dalšího Kreisselova daru - rozsáhlé sbírky afrického umění. Správa Pražského hradu ji uspořádá jako stálou expozici, jež bude otevřena vždy přes léto. Soubor obsahuje figurální plastiku od monumentálních rozměrů až po drobné řezby, desítky masek, relikviáře a kultovní objekty, předměty užitného určení. Rainer Kreissel pracoval v Německu i v USA, nyní žije v Mnichově. Během let pochopitelně sbíral skoro všechno umění. "Jenže jsem to pak zase postupně prodával, abych si mohl koupit to, co mě vždy znovu okouzlilo. Kdybych měl všechno, co jsem kdy nastřádal, na Pražský hrad by se to ani nevešlo,˝ uvádí Rainer Kreissel v Lidových novinách.


Jak uvádí Mladá fronta Dnes, ve vítězném tažení po Velké Británii pokračuje česká remoska. Na tamní trh pronikla teprve loni, před několika dny ale už získala výroční cenu renomovaného časopisu Good Housekeeping za loňský rok. Výrobci, jímž je firma Remoska, s. r. o., z Frenštátu pod Radhoštěm, se tak podařil nečekaný kousek: prorazil v zahraničí s typicky českým, jinde neznámým výrobkem. Navíc s věcí, nad níž doma mnozí dávno dělali kříž v domnění, že jde o přežitek. "Časopis se čte nejen v Británii, ale i v USA. Okamžitě jsme zaznamenali ohlas - remosky žádají z Ameriky, Austrálie, Řecka. Hned se zvýšil i zájem v Anglii," líčí obchodní ředitel Remosky Ivo Svoboda. Na zahraniční trh pronikla remoska loni víceméně náhodou. Do Anglie ji přivezla britská Češka, která si ji z nostalgie koupila při návštěvě staré vlasti a pak ji v Británii neúnavně propagovala. Loni, na začátku "britského tažení", si výrobce dělal ambice na produkci nějakých dvaceti tisíc remosek. Nakonec prodal o třetinu více, než původně plánoval. V Anglii se remoska loni prodávala za necelých 60 liber, letos podražila na 65, což je asi 3400 korun. "Máme nápady na inovaci výrobku, ale půjde jen o změny designu a lepší materiál. Podstata se nezmění," říká výrobce. Remoska to, zdá se, po padesáti letech zjevně nepotřebuje.


Nový trend - částečný pracovní úvazek - přivážejí s sebou do Česka podle Hospodářských novin zahraniční firmy. Jev, který je v západní Evropě velmi rozšířený, však zatím v tuzemsku naráží: Čechy by zkrácené zaměstnání vzhledem k nízkým platům většinou neuživilo. V zemi zatím pracuje na částečný úvazek zhruba pět procent zaměstnanců. Na kratší pracovní dobu a nižší platy si už museli zvyknout pokladní některých obchodních řetězců či bankovní úředníci. Vzor svého majitele, Erste Bank, začala v posledních týdnech následovat Česká spořitelna, která letos propustí bezmála dvanáct set lidí. Vlna výpovědí by však byla mnohem větší, kdyby část pracovníků nepřešla na zkrácený úvazek. "V budoucnu bychom na částečné úvazky chtěli mít až třicet procent zaměstnanců," uvedla mluvčí Erste bank Klára Gajdušková. Firmy po nové personální politice sahají především proto, aby snížily své náklady. Odborům se však kratší úvazky příliš nelíbí. Podle nich poloviční úvazek nestačí rodině ke slušné existenci.