Přehled tisku
Jednání o sestavení koaliční vlády jsou hlavním tématem komentářů českého tisku.
Sociálním demokratům, lidovcům a unionistům zbývá k nalezení shody na programu společného kabinetu domluva na tempu snižování schodku státního rozpočtu, zavedení plošných přídavků na děti a na majetkových přiznáních pro bohaté. Zdání o tom, že z problémových bodů při jednání o programu budoucí vlády de facto už žádný nezbývá, považují Lidové noviny za klamné. Mnoho sporných bodů totiž v programu zůstane, budou jen chytře zabaleny do neutrálních formulací, píše list. Soudí, že registrační pokladny, které Koalice v minulosti odmítala, se v programu objeví jen jako možné řešení "evidence příjmů". Podobně deregulace nájmů, omezená sociální únosností. Zbytek nechají lidovci, unionisté a sociální demokraté na vědomí a svědomí hlasujících poslanců. Třecí plochy mezi Koalicí a sociální demokracií tak podle Lidových novin zůstanou zachovány během celého období fungování vlády. Předsedovi vítězné sociální demokracie Vladimíru Špidlovi se tím otevírají dveře k intenzívní spolupráci s komunisty, která však bude muset být hodně tichá, uvažuje deník. V jednom bodě se ale slabá Koalice měla přece jen postavit silněji - v řízení státních financí, podotýkají Lidové noviny. Domnívají se, že odpor sociální demokracie k reformám se vládě nakonec vymstí a Koalice bude v problémech stejně jako ČSSD.
Nelehkou volbu, před kterou stála jako předsedkyně Unie svobody Hana Marvanová, posuzují Lidové noviny na jiném místě. Vysvětlují, že unie mohla podepsat již hotovou dohodu s ČSSD, zpronevěřit se tím stranickému programu - a zároveň zatarasit komunistům cestu k moci. Nebo nic nepodepisovat, odejít na další možná čtyři roky do opozice - a trvat na liberálních zásadách. Unionisté mohou doufat, že Špidlova vláda bude úspěšná alespoň tak, jako vláda Miloše Zemana. Že se podaří udržet růst ekonomiky, příliv investic a že nedostatek vládních prostředků odvrátí socialisty od nejšílenějších a nejnákladnějších plánů. Prostě sázejí na to, že vláda neskončí bankrotem, míní deník. K tomu podle něj musejí přidat ještě mnoho navíc, a to v oblastech, v nichž slibovali velké zlepšení - školství, soudnictví, celá infrastruktura...
Postavením, které čeká soukromé školství v období vlády ČSSD a Koalice, se zabývá komentátorka Mladé fronty Dnes. Cituje informaci z vyjednávacích kuloárů: "Shodli jsme se, že budeme přistupovat ke všem školám bez ohledu na zřizovatele stejně." Podle toho by si měli být státní, soukromé i církevní školy před státní pokladnou rovny, tvrdí autorka a klade důraz na podmiňovací způsob. Socialisté, pro něž byli státní studenti vždy privilegovanější než nestátní, jsou totiž stále opatrní. Za rovnost v placení vzdělání ze státních fondů se proto musí Koalice ještě poprat, míní komentátorka. Zdůrazňuje, že by měla skončit nespravedlivá léta, kdy stát přispíval na vzdělání žáka soukromé školy méně penězi. Bez ohledu na rodný list škol totiž na všech studují děti daňových poplatníků uzavárá Mladá fronta Dnes.
Deník Právo upozorňuje na to, že díky čtyřprocentní menšině homosexuálů mohli sociální demokraté učinit kavalírské gesto vůči lidovcům a stáhnout z návrhu vládního programu registrované partnerství. Ovšem výměnou za daleko kvalitnější zboží. V cestě dohodě už nestojí bydlení, lustrační zákon, privatizace energetiky či penzijní reforma. Lidovci si zachovali tvář a ČSSD odhodila něco, co někoho pálí a jiného ani náhodou, poznamenává deník. Nyní již podle něj v Lidovém domě fakticky nejedná ČSSD s Koalicí, nýbrž spokojená neoficiální koalice sociálních demokratů a lidovců s Unií svobody-Demokratickou unií. Zbylá tři témata, za nimiž už čeká konečná dohoda, jsou totiž spíše unionistická a prosazování jejich pravicové podoby autor komentáře týmu Hany Marvanové nezávidí. Doufejme, že "realisté" v US-DEU pochopili, že právě udeřila hodina H, kdy je třeba si už podat ruce s "nominalisty" v Lidovém domě a přikročit k tomu, na co se všichni těší nejvíc - na rozdělování křesel," uvažuje deník Právo. Dodává, že něco z toho, co se nevešlo do vládního programu, si jedni i druzí stejně v příštích letech prosadí parlamentní diplomacií bez ohledu na koaliční přísahy.
Někdejší prokurátor Karel Vaš, který byl loni v červnu pražským městským soudem odsouzen na sedm let do vězení za vraždu generála Heliodora Píky, definitivně vyvázne bez trestu. Podle deníku Právo dal Nejvyšší soud za pravdu rozhodnutí pražského Vrchního soudu, který v lednu Vašovo stíhání zastavil z důvodu promlčení. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové v této věci Nejvyšší soud odmítl. "Dovolání jsme odmítli jako neopodstatněné, protože proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo podle zákona nepřípustné," řekl deníku Právo předseda senátu Nejvyššího soudu Zdeněk Sovák, který o případu v neveřejném jednání rozhodoval. Dodal, že neexistuje již žádná zákonná možnost, že by mohl být Vaš za Píkovu smrt potrestán, protože žádný státní orgán nemá oprávnění obrátit se v této souvislosti se stížností ještě k Ústavnímu soudu. S případnou žalobou by podle vyjádření ústavní soudkyně Elišky Wagnerové neuspěl ani generálův syn Milan Píka. "Ústavní soud už dříve v podobných případech rozhodl, že neexistuje nárok soukromé osoby, byť by se jednalo o poškozeného, na to, aby byl někdo potrestán," řekla Wagnerová deníku Právo. Nyní šestaosmdesátiletý Vaš se podle původního rozsudku městského soudu podstatným způsobem zasadil o vynesení trestu smrti nad divizním generálem Píkou, popraveným po vykonstruovaném procesu 21. června 1949. Městský soud však podle vrchního soudu postupoval nesprávně, když Vašovo jednání neposuzoval podle tehdy platného vojenského trestního zákona z roku 1855. I s přihlédnutím k zákonu o protiprávnosti komunistického režimu bylo podle vrchního soudu stíhání Vaše promlčeno čtyři roky předtím, než byl obviněn. Stíhání Vaše pro trestný čin vraždy tak bylo promlčeno již v roce 1994. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu však Vaše obvinil v této věci až 9. března 1998, a to pro trestný čin zneužití úřední moci. V červnu téhož roku pak vyšetřovatel překvalifikoval stíhaný skutek na vraždu.
Jak zjistily Lidové noviny, rozhodnutí vlády o tom, že česká armáda získá výměnou za umazání ruského dluhu tři obří letouny Antonov, ještě není definitivní. Záleží na tom, co nám Rusové nakonec pošlou. Ruští a ukrajinští zástupci výrobního konsorcia An-70 totiž mají k dispozici jen jeden létající prototyp. Do výzbroje ruské armády by měl být letoun zaveden až koncem roku 2004. Česká armáda se tak může svých tří objednaných strojů, které dostane "zdarma" v rámci deblokace dluhu Moskvy vůči Praze, dočkat přinejmenším o rok později. Anebo vůbec. Ministerstvo obrany navíc stroje neodebere, pokud nebudou beze zbytku splňovat české požadavky - technické i bezpečnostní. Letadlo An-70 je prakticky zcela novým ruským dopravním letounem. První letadlo sice vzlétlo už v prosinci 1994, po třech měsících ale havarovalo a vývoj se od té doby značně zpomalil, píší Lidové noviny.
Především velké prodejny ve městech začínají přijímat eura stále častěji i mimo pohraniční oblasti Česka, uvádí Mladá fronta Dnes. To, co bylo obvyklé jen u hranic, se začíná šířit i do zbytku republiky. Cizinci, ale i Češi, kteří nechtějí se zbylými penězi z dovolené vážit cestu do směnárny, mohou ve stále větším počtu obchodů platit přímo eurem. Obchody si nestanovují při placení cizí měnou žádné spodní hranice. Člověk by si tak měl dát pozor jen na to, jaký kurz koruny a eura prodejce používá. Velké supermarkety a hypermarkety shodně tvrdí, že užívají buď kurzy stanovené centrální nebo nějakou komerční bankou. Používání eura se nebrání ani některé hotely či restaurace. Možnost platit už teď eurem se sice zdá na první pohled překvapivá, ale neodporuje žádným zákonům. Jak Mladé frontě Dnesřekl Pavel Zubec z České národní banky, když někdo chce platit eurem a dohodne se s obchodníkem, je to možné. V rozporu se zákonem by ale bylo, kdyby si obchodník platbu v cizí měně vynucoval.
Česká spořitelna se letos zbaví posledního velkého balíku problémových úvěrů na úkor daňových poplatníků, píší Lidové noviny. Soudí ale, že po třech letech nevypadá účet za záruky státu až tak hrozivě. Stát za problémové úvěry zaplatí přes devět miliard korun, což je ve srovnání s tím, kolik stát do spořitelny nalil před její privatizací, pouhý pakatel. Stát totiž za manažerské "umění" bývalých manažerů spořitelny zaplatil 35 miliard korun, připomíná list. Rakouští vlastníci ale využívají záruky podstatně méně i ve srovnání s Československou obchodní bankou, která před dvěma lety získala majetek zkrachovalé Investiční a poštovní banky. I "lev ve světě financí" byl přitom bez garancí neprodejný. Na rozdíl od Rakušanů se účet za IPB vyšplhal na stěží představitelnou sumu 150 miliard korun. V souvislosti s tímto srovnáním vyvstává řada otázek, píší Lidové noviny. Rozdíl mezi zárukami lze přitom podle jejich komentátora vysvětlit buď tím, že IPB byla několikanásobně horší než Česká spořitelna, nebo tím, že smlouvy mezi státem a ČSOB nejsou rozhodně vyvážené a dávají manažerům ČSOB naprosto volnou ruku v tom, co do státní konsolidační agentury vyvedou. Pravděpodobně se však vysvětlení najde někde uprostřed, míní Lidové noviny.
Preventivní vyšetření prsů na mamografu, které mají od 1. července platit zdravotní pojišťovny ženám nad 45 let, bude mít malé zpoždění. Podle deníku Právo vyjde příslušná vyhláška až ve čtvrtek, tedy čtyři dny poté, co se podle ní mělo začít pracovat. "Zpoždění je způsobeno procedurálními procesy při schvalování," řekl deníku mluvčí ministerstva zdravotnictví Ota Černý. Podle něj však zpoždění nemá vliv na placení. "Je dohodnuto se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, že preventivní mamografická vyšetření uskutečněná na základě nové vyhlášky již od 1. července budou zdravotnickým zařízením proplacena," řekl Černý. Přesto podle listu některá centra pouze sestavují pořadník zájemkyň a vyčkávají, až budou mít jistotu úhrady. Nabídka na bezplatné preventivní vyšetření na mamografu se týká 1,6 miliónu žen od 45 do 70 let, při dvouletém intervalu je to 800.000 žen ročně. Podle zkušeností severských zemí přijde na vyšetření polovina, tedy 400.000 žen. Rakovina prsu postihne v Česku ročně 4500 žen, 1800 zemře, uvádí deník Právo.
