Přehled tisku
Čtvrteční český tisk se zabývá především dobytím Bagdádu a pádem režimu Saddáma Husajna. Komentátoři rovněž hodnotí průběh a výsledky hlasování Evropského parlamentu o přijetí desítky kandidátských států do Evropské unie.
Čtvrteční český tisk se zabývá především dobytím Bagdádu a pádem režimu Saddáma Husajna. Komentátoři rovněž hodnotí průběh a výsledky hlasování Evropského parlamentu o přijetí desítky kandidátských států do Evropské unie.
Bagdád už nepatří Saddámovi. Konec války to však není. Saddámův režim se zhroutil, ale dosud dýchá, píše Mladá fronta Dnes. S ní se shoduje také autor komentáře v Hospodářských novinách. Také podle něj není válečný konflikt ještě zdaleka u konce. Jestliže je Saddám Husajn stále naživu, pravděpodobně se pokusí zorganizovat partyzánský odboj, který může mít podobu sebevražedných atentátů. Stejná reakce se dá podle deníku očekávat i od dalších členů iráckého vedení. Taková forma odboje může být pro spojence mimořádně bolestivá, připomíná list. Navíc je možné, že úplné ovládnutí Bagdádu se Američanům zdaří až po několika dnech, dodává komentátor Hospodářských novin. I přesto je podle něj ale možné prohlásit, že Husajnův režim skončil.
Lidové noviny se zamýšlejí nad osudem mladé Iráčanky a jejího nemocného syna, které české úřady odmítly z bezpečnostních důvodů vpustit na území České republiky. Policisté pohodlně rezignovali na rozum a použili poučku, podle níž co Iráčan, to terorista, píše deník. Komentátor si klade otázku, co příště podnikne policie, když jí někdo přikáže střílet na každé malé dítě se snědou pletí? Mohl by to přece být zakuklený budoucí palestinský terorista, varuje ironicky v závěru komentátor Lidových novin.
Jedinou překážkou evropské budoucnosti zůstává pro Českou republiku po středečním hlasování pouze referendum, píše deník Právo. Zdá se to nepříliš pravděpodobné, ale stále ještě hrozí, že zvítězí iracionální obavy z neznámého, jimiž trpí jistá část národa a které bohužel podporuje také část politiků, upozorňuje list. Pochopitelné je to v případě komunistů, míní autor komentáře. Nesrozumitelné je ale podle něj chování takzvaných euroskeptiků, kteří na přímou otázku vždy znovu a znovu odpovídají ano, ale. Největší vliv na rozhodování může mít ale postoj vlády. Ten je podle listu jasný, čitelný a pevný. Šanci vzbudit respekt má ovšem pevný postoj vlády jedině tehdy, bude-li pevná také ona vláda, uzavírá deník Právo.
Roudnická větev rodu Lobkowiczů již neusiluje o vrácení dvou domů naproti Lobkovickému paláci na Pražském hradě. Restituenti se také rozhodli nechat státu pozemek náležející k jedné z těchto budov. Jak uvádí deník Právo, palác minulý týden rodina na základě soudního verdiktu naopak převzala. O obě zmíněné budovy se vedly soudní spory, které však Martin Lobkowicz, otec restituenta Williama, ukončil. "Projevil poměrně velkou vstřícnost vůči Hradu, protože se rozhodl, že dál o tyto domy žádat nebude. A protože pod jedním z domů je pozemek, který mu byl v restituci vrácen, rozhodl se jej darovat České republice," řekl listu advokát rodiny Lobkowiczů Miroslav Popelář. Pokud jde o Lobkovický palác, Popelář ujistil, že se nic nezmění pro Národní muzeum, které má palác v pronájmu. "Bude tam nadále jeho expozice. Lobkowiczové převezmou smlouvu úplně za stejných finančních podmínek tak, jak tomu bylo dosud. Nájemné je 58 tisíc měsíčně a zůstane stejné," řekl deníku Právo advokát Popelář.
