Přehled tisku
Všechny pondělní deníky věnují pozornost prvním pacientům českých vojenských lékařů v jihoirácké Basře. Přestože polní lazaret ještě nestojí a začne fungovat zřejmě až 6. května, stačili čeští lékaři a zdravotníci v provizorní ambulanci ošetřit desítky pacientů. Jsou mezi nimi i děti, které trpí průjmy, chronickými chorobami, nebo mají dosud neléčené popáleniny z bombardování Basry.
O situaci českých lékařů se píše například v deníku Právo. Podmínky, ve kterých v Basře lékaři pracují, jsou podle listu jen pro hodně silné žaludky. Všude se tu ve čtyřicetistupňovém horku šíří puch, který nedokáží zvládnout ani britští vojáci, kteří bývalou iráckou vojenskou nemocnici střeží. Na nějaké velké ohledy ale není čas. Místní obyvatelé vzali polní ambulanci krátce po jejím otevření doslova útokem. Vojenský policista u bezpečnostního rámu před vchodem kontroluje ženu, kterou přivádí její manžel. Lékaři diagnostikují její onemocnění jako psychózu a záchvat fobie. Arabka dostává uklidňující prostředky, záchvat alespoň na chvíli ustupuje. Major MUDr. Robert Hašek ale upozorňuje vojenské policisty, že je potřeba přednostně přijímat úrazová onemocnění. Z téměř sedmdesáti procent případů převládají děti. Nejčastější jsou popáleniny. Čeští zdravotníci ordinují denně, včetně sobot a nedělí, které se v arabském světě samozřejmě nedrží. Během šestihodinové ordinační doby ambulance zvládnou zhruba čtyřicet případů. "Mohlo by to být i více, vysvětluje podplukovník MUDr. Vladimír Škraňka. "Hodně nás ale zdržuje jazyková bariéra. Není zde příliš mnoho lidí hovořících anglicky, a tak s pacienty musíme komunikovat přes tlumočníka, uvádí se v Právu.
Pondělní deníky samozřejmě píší i o tom, že Česká republika byla přizvána na mezinárodní konferenci o poválečném uspořádání v Iráku. Za českou stranu jedná na tomto významném setkání, jehož se kromě několika desítek iráckým vůdců účastní Spojené státy, Velká Británie, Austrálie, Polsko a Španělsko, naše velvyslankyně Jana Hybášková. Jak uvádí komentář Lidových novin, Česko se tak spolu se Španělskem stalo diplomatickou mocností, která se bude alespoň symbolicky podílet na obnově Iráku, aniž se na rozdíl od dalších účastníků zapojilo do operace Irácká svoboda. České účast do rekonstrukci Iráku včetně možnosti vyslat poradce do vládních úřadů je dobrou zprávou pro podnikatele. Musí těšit i šéfa české diplomacie Cyrila Svobodu, který chvílemi ztrácel vládu na trojspřežím české zahraniční politiky. Konec dobrý, všechno dobré ale v tomto případě tak jednoznačně neplatí. Šrámy, které utrpěl náš diplomatický kočár kvůli strkanici vozků, jsou překryty růžovým nánosem spojeneckých díků, leč zůstávají znatelné. Možná by to chtělo i minikonferenci našich "kmenových" vůdců, uzavírá komentář Lidových novin.
A jsme vítězové - uvádí se v komentáři Mladé fronty Dnes. Podle prezidenta Václava Klause a premiéra Vladimíra Špidly jsme nebyli součástí válečné koalice ve válce proti Saddámu Husajnovi. Čeští experti ale už míří do Bagdádu. Na straně vítězů mají pomáhat sestavovat Iráčanům vládu. Tomu se říká husarský kousek. Spojené státy, Británie, Austrálie, Španělsko, Polsko a... Česko. Tak zní vítězná sestava, která bude společně s Iráčany budovat novou administrativu v poválečné zemi. Je podivuhodné, že se to vše odehrává poté, co se prezident ve zlém rozešel s americkým velvyslancem Craigem Stapletonem, který pak ještě kritizoval vládnoucí ČSSD za její protiválečnou rezoluci. Že by tedy Češi opět na všechny vyzráli? Že by svou politikou nepolitikou, podporou nepodporou, účastí neúčastí dokázali někoho přesvědčit o svých kvalitách? Kdepak. Mnozí naši politici v diplomatické bitvě o Irák selhali. To, že byla Česká republika nakonec pozvána do Bagdádu, aby pomáhala radit, co dál, je zásluhou vojáků působících v Kuvajtu, je to i kvůli naší nemocnici v Basře, která dělá tu nejlepší věc na světě: léčí irácké civilisty. Postoje většiny českých politiků k válce v Iráku se zapíší do historie jako poněkud trapná epizoda. Chemici v Kuvajtu a nemocnice v Basře dojem napravují. Snad to dokážou i úředníci mířící teď do Bagdádu.
Nejsledovanější českou televizi mohou podle Lidových novin už brzy potkat vážné problémy. Ministr kultury Pavel Dostál chce totiž vypracovat stížnost, na jejímž základě by mohlo být zahájeno správní řízení o odebrání licence televizi Nova. Podle ministra k tomu existuje hned několik důvodů, například pořad Volejte řediteli, ve kterém Vladimír Železný naznačil korupci státních úředníků v průběhu arbitráže s CME, jednostranné informace o České televizi bez možnosti vyjádření druhé strany nebo lživé informace o některých reportážích. Ministr Pavel Dostál vystoupil se svým prohlášením pro Lidové noviny pouhé dva dny předtím, než bude nově voleno devět ze třinácti členů vysílací rady. Strany vládní koalice chtějí veřejnou volbu, aby se nemohly opakovat zákulisní dohody jako při volbě prezidenta.
Jak uvádí deník Právo, vůbec první sochu papeže Jana Pavla II. v České republice má město Hradec Králové. V sobotu odhalená bronzová plastika sedícího papeže v životní velikosti má připomínat jeho návštěvu, kterou v metropoli Královéhradeckého kraje vykonal přesně před šesti lety. Socha stojí na nádvoří budovy Nového Adalbertina, které papež při své návštěvě požehnal.
Punc výjimečnosti nese podle Lidových novin výstava, která byla v neděli zahájena v Plzni. Na třech místech současně se tu představuje téměř tři sta fotografií Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Známí cestovatelé pořídili tyto snímky během dvou společných expedic, z nichž první se sukutečnila v letech 1947 až 1950 v Africe a Jižní a Střední Americe a druhá mezi lety 1959 až 1964 mířila na Blízký východ, do Asie, Indonésie a Japonska. Expozice se připravovala od září minulého roku a její autor, fotograf Radovan Kodera, pro ni vybíral z asi dvaceti tisíc negativů. Každá z fotografií, které jsou v Plzni vystaveny, má přitom zvláštní hodnotu, při některých autoři doslova riskovali život. Podle Kodery by i dnes leckterý snímek suverénně vyhrál prestižní soutěž World Press Photo.
Vězni z Mírova se proměnili v umělce, píší Lidové noviny. O uplynulém víkendu soutěžilo devětatřicet trestanců z nejpřísněji střežené věznice v uměleckém přednesu poezie a hudbě, vězni vystavovali své obrazy, řezbářské práce nebo hračky. Proběhl zde totiž desátý ročník zájmové umělecké činnosti. Vedení věznice přitom ale ani na chvilku nezapomnělo, že si tu své tresty odpykává i dvanáct doživotně odsouzených. Vše se tedy odehrávalo za zamřížovanými dveřmi a pod dohledem dozorců. V malé kulturní místnosti areálu obehnaného ostnatým drátem byly vystaveny desítky obrazů. Některé byly kopiemi známých uměleckých děl, byla tu například i Mona Lisa, většina obrazů však vznikla z vlastní inspirace odsouzených. Byly tu však vystaveny i loutky a hračky, které vězňové věnují dětem z dětského doma s kombinovanými vadami.
Hypermarkety zaplavují zemi, uvádí Mladá fronta Dnes. Ke sto sedmadvaceti stávajícím hypermarketům, které jsou dosud v Česku, jich letos přibude dalších patnáct. Všechny firmy, které v tuzemsku sítě hypermarketů provozují, plánují nové mamutí prodejny. Nová nákupní centra vzniknou především kolem Prahy. Lidé v hlavním městě mají víc peněz než v ostatních krajích a na každého Pražana připadá méně prodejní plochy než například v severních Čechách. Hypermarkety však vyrostou i jinde, nizozemská firma Interspar například letos otevře prodejnu v Brně a řadu supermarketů v menších městech. Do Brna se letos chystá i společnost Carrefour, její další obchod vyroste v Karlových Varech. Nové velkoprodejny jsou zpravidla obklopeny dalšími obchůdky, kadeřnictvím nebo kinem. Obyčejné samoobsluhy už zákazníkům nestačí.
Nakladatelé, distributoři, knihkupci, autoři i čtenáři se v posledních čtyřech dnech sešli na jednom místě. Totiž na veletrhu Svět knihy, který včera skončil a letos měl více vystavovatelů, stánků, pořadů i využité plochy než vloni. Právě v onom setkávání knižního byznysu se podle Mladé fronty Dnes znovu prokázal hlavní význam přehlídky. Návštěvnicky nejsilnějším dnem byla sobota, přičemž lidi neodradil ani nezvyklý dubnový termín, ani krásné počasí. Na besedě manželů Peaseových z Austrálie si nebylo kam sednout. "Jsme spolu třináct let, sedm dní v týdnu, čtyřiadvacet hodin denně a ty knihy jsme napsat museli - jinak bychom se uškrtili," poznamenala Peaseová s narážkou na bestsellery Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách a Proč muži lžou a ženy pláčou. Nabito bylo i na besedě izraelského humoristy Ephraima Kishona, na autogramiádě Petra Šabacha nebo při vyhlašování překladatelských anticen Skřipeček. Letos připadl nakladatelství Naše vojsko, které loni znovu vydalo historickou publikaci Války růží přeloženou Janou Pečírkovou. Skřipec v oblasti beletrie si vysloužila spisovatelka Iva Pekárková za překlad knihy Stephena Kinga O psaní. Porotce Viktor Janiš převod označil za "zločinné znehodnocování Kingovy knihy". Nikdo z "vyznamenaných" si pro skřipce nepřišel, ostatně jako už čtyři roky.







