Přehled tisku

Pietní akt k výročí okupace Československa před budovou Českého rozhlasu v Praze, foto: ČTK

Všechny deníky obsáhle připomínají události roku 1968, kdy tehdejší Československo obsadila vojska pěti států Varšavské smlouvy. Lidové noviny se v té souvislosti pozastavují nad tím, že ještě pětatřicet let po okupaci si plná třetina Rusů myslí, že moskevští komunisté tehdy postupovali naprosto správně. Ostatní si ale dnes na událost, která zásadně ovlivnila vztahy mezi Moskvou a Prahou, mnohdy ani nevzpomenou a ozvěny komunistické éry často považují za překonané a nezajímavé. Česko i Slovensko si mnohem spíše vybavují jako atraktivní turistickou oblast.

Pietní akt k výročí okupace Československa před budovou Českého rozhlasu v Praze,  foto: ČTK
Všechny deníky obsáhle připomínají události roku 1968, kdy tehdejší Československo obsadila vojska pěti států Varšavské smlouvy. Lidové noviny se v té souvislosti pozastavují nad tím, že ještě pětatřicet let po okupaci si plná třetina Rusů myslí, že moskevští komunisté tehdy postupovali naprosto správně. Ostatní si ale dnes na událost, která zásadně ovlivnila vztahy mezi Moskvou a Prahou, mnohdy ani nevzpomenou a ozvěny komunistické éry často považují za překonané a nezajímavé. Česko i Slovensko si mnohem spíše vybavují jako atraktivní turistickou oblast.

Pro Čechy se ale ta osudová noc stala skutečným šokem a událostí, která téměř v okamžiku odstranila zbytky přátelství, úcty a vděčnosti, konstatuje ve stejném listu historik a publicista Jiří Vančura. Podle něj důvod najdeme především v tehdejším pocitu nevinnosti. V obecném přesvědčení, že "naše věc je spravedlivá", že je naše vlastní, nikoliv nepřátelsky zaměřená navenek, a že nepochybně - pokud se i takto uvažovalo - socialismu prospěje, učiní ho životným. Svůj podíl měla i jistá zahleděnost do československých poměrů a problémů, nikoliv zcela falešná představa, že celý svět na nás hledí s obdivem a sympatiemi a nedá nám zahynout.

Srpnové události roku 1968
Tragicky jsem se mýlil, tak zní titulní nadpis rozhovoru v Lidových novinách s tehdejším členem reformního předsednictva Ústředního výboru KSČ z roku 1968 Josefem Špačkem. V rozhovoru vysvětluje cíle reformy i naivitu, s níž tehdejší reformisté odhadovali sovětské reakce. "Upřímně řečeno, o tom, jak situaci řešit, se moc nejednalo. Byli jsme trošku naivní. Počítali jsme s tím, že dojde k jednání se Sověty. Tvrdí Špaček. Ovšem sama invaze snad naznačila, že Sověti už o jednání nemají zájem? Ptají se Lidové noviny ."V tom byla právě ta naše naivita. Debatovali jsme o různých otázkách. Musíte také počítat s tím, že jsme byli všichni nesmírně unavení. Já sám si již tu debatu přesně nepamatuji," prohlásil Josef Špaček tehdy nejmladší člen předsednictva ÚV KSČ v Lidových novinách.

Byl útok vojsk Varšavské smlouvy na Československo v srpnu 1968 tak překvapivý, jak si na to vzpomínají pamětníci? Kladou si otázku v Mladé frontě Dnes. Z nejnovějších výsledků historických bádání plyne, že ne. Velení československé armády o tom vědělo. "Přicházely zprávy od velvyslanců, kteří se zmiňovali o pohybu vojsk v Německu, Maďarsku či Polsku. Vypadá to, že část velení československé armády si začala připouštět, že k zásahu může dojít," říká historik Daniel Povolný z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Úřad začal analyzovat listiny, jež byly tajné, neboť byly součástí trestního spisu v případu bývalého šéfa generálního štábu Karla Rusova. Ten byl v devadesátých letech podezřelý, že s okupanty spolupracoval, ale stíhání bylo bez soudu ukončeno. "Již dva dny pozorujeme pohyby maďarských a sovětských vojsk směrem k našim hranicím," uvádí depeše, kterou v červenci 1968 poslal československý diplomat z Budapešti.

Alexander Dubček a Leonid Brežněv,  foto: ČTK
Ani sebekulatější výročí srpna není důvodem k oslavám. Uvádí komentátor MF Dnes. Rok 1968 včetně ruské okupace náleží k trapným stránkám naší historie. V dějinách odboje proti panství Rusů ve východní Evropě mají české události toho roku podivné místo: nešlo o pokus odstranit komunismus, šlo o jeho vylepšení a upevnění "družby" s Rusy. Kremelští diadochové museli žasnout, když jim z Prahy přicházely rady, jak vypadá pravý komunismus a jak jej mají vylepšovat. Bouřit se ve jménu zlepšování komunismu nenapadlo žádnou jinou zemi východoevropského ruského panství - jen Čechoslováky. Jiné známé vzpoury měly opačný cíl: komunismus a ruskou nadvládu odstranit či alespoň ulehčit. Rozhodující pro "polednové politiky" byly ideály socialismu s lidskou tváří, nikoliv praktický život patnácti milionů občanů v konkrétní situaci: pod ruskou nadvládou. Slavit muže roku 1968 za jejich selhání je podobně omylné jako slavit hrdinství atentátníků na Hitlera z roku 1944. I ti chtěli vylepšovat svůj nacismus, když se ocitl v bezvýchodné krizi. Vzpoura proti Rusům nebyla projevem touhy po svobodě a demokracii, nýbrž touhy uskutečňovat dokonalý komunismus za každou cenu.


Ředitele Vojenské zdravotní pojišťovny Františka Beránka stíhá policie pro podezření, že se pokusil o vraždu své bývalé partnerky, majitelky cestovní kanceláře EGEY Travel Kateriny Kaltsogianni. O případu informuje Mladá fronta Dnes. On kupoval zájezdy pro nemocné klienty, ona mu je prodávala. Současně spolu žili v jedné domácnosti. Podle Beránka se jeho družka mstí a snaží se prodat knihu, kterou o jejich soužití napsala. Na Beránka však dopadla ještě jedna rána, konstatuje list: ministryně zdravotnictví Marie Součková požaduje jeho odvolání z funkce kvůli špatnému hospodaření pojišťovny. Výsledek kontroly NKÚ bude znám v září.


Zářijovou stávkou učitelů a úředníků stát paradoxně ušetří 50 miliónů korun. Jak uvádějí Hospodářské noviny, za dobu protestu podle zákoníku práce nemají dostat zaplaceno - každý tak přijde v průměru o 800 korun.


Zato soudci se mohou na zářijovou výplatu těšit. Jak uvádí Právo, spolu s ní totiž dostanou dodatečně i dvě měsíční mzdy, které jim byly původně odebrány kvůli úsporám ve státním rozpočtu, Ústavní soud ale posléze vše rozhodl jinak. Celkem stát soudcům vyplatí téměř půl miliardy korun.