Přehled tisku

Foto: Evropská komise

Jakou má Česko budoucnost? ptá se komentátor MF Dnes. Václav Klaus se obává možnosti "zániku unikátního díla našich předků". Cyril Svoboda naopak překypuje optimismem, který v době před loňským referendem o vstupu do EU hraničil s demagogií.

Jakou má Česko budoucnost? ptá se komentátor MF Dnes. Václav Klaus se obává možnosti "zániku unikátního díla našich předků". Cyril Svoboda naopak překypuje optimismem, který v době před loňským referendem o vstupu do EU hraničil s demagogií. Významným motivem byl i pocit, že Brusel nemůže zemi vládnout hůře než Praha. Toto poraženectví se stalo pevnou součástí "informační kampaně" státu, což představuje unikátní příspěvek Česka do politických dějin Západu. Čestnou roli hrál čirý idealismus, neboť vstup Česka do EU formalizuje naši příslušnost k Západu. Psychologický význam tohoto kroku je pro malý národ nedocenitelný. Výsledkem byla okleštěná diskuse. Geopolitická pravidla jsou však neměnná a krutá. Jak pravil kardinál Richelieu, státy nemají přátele, pouze zájmy. Politik nesmí podlehnout chimérám šířeným masmédii, které mají názvy jako "společný osud", "evropský zájem" a podobně. Nic takového mimo hlavy internacionalistických intelektuálů neexistuje. Každodenní praxe ukazuje, že naši evropští sousedé nebudou obětovat nic, co si nevyvzdorujeme tvrdým a efektivním jednáním. Pokud ho nebudeme schopni, staneme se lacinou periferií, dobrou pro prodej dotovaných jogurtů. Nic více.


V metropoli Evropy se ČR moc neukázala, komentují Lidové noviny (LN) sobotní českou prezentaci v Bruselu. Pro nové členy to byla příležitost, jak seznámit Evropu se svou kulturou. Češi ale šanci oslovit Evropany příliš nevyužili. Na rozdíl od polských kolegů například v Bruselu nenabízeli téměř nic, co by přilákalo turisty do českých regionů. Ačkoli pořadatelé z komise oslovili všech 14 českých krajů, v Bruselu se nakonec objevily pouze materiály o Praze, středních Čechách, Moravskoslezském kraji a západočeských lázních. Odpoledne už ale chyběly i tyto brožury. Do té doby rovněž návštěvníci vypili několik lahví becherovky a snědli dvě bábovky, které Češi pro Brusel připravili. Na českém pultíku zůstaly jen letáky k 80. výročí založení tuzemských aerolinek.


Foto: Evropská komise
Dnes se to jeví jako bláhový sen. Počátkem 90. let se Češi těšili na návrat do Evropy a politici říkali, že do ní vstoupíme ještě před koncem tisíciletí, připomíná MF Dnes. Ale cesta za lákavým cílem, se kterým si lidé spojovali především prosperitu, vyšší platy a pocit bezpečí, se zadrhla. Do unie Česko vstoupilo až po patnácti letech a bohatší sousedy budeme dohánět ještě desetiletí. Na německé platy si podle ekonomů počkáme až čtyřicet let. Ale vraťme se na začátek, kdy se zdálo, že by Česko mohlo do tehdy ještě Evropského společenství vstoupit dříve než ostatní postkomunistické země. Nakonec bylo Česko poslední ze středoevropských zemí, které se do EU oficiálně přihlásilo. V té době čeští diplomaté odhadovali datum přijetí do EU na rok 2002. V dalších letech se termín vstupu oddaloval. Předloni, při ukončení přístupových rozhovorů, přišla ledová sprcha. Česko se stalo málem čistým plátcem, a navíc se do té doby příliš nenaučilo z unijních fondů čerpat. Záleží tedy jen na kvalitě projektů, jestli Češi budou z unie dostávat více, než do ní přispívat. Přesto však experti na EU zdůrazňují, že Česko je v unii prakticky už několik let a že záleží jen na Češích, jaké sny se jim v unii splní.


Ráno do práce, odpoledne domů a pak už nikam ani na krok. Žádné restaurace, kino nebo víkendové výlety s rodinou. Nový trest, který v novele trestního zákona navrhuje Ministerstvo spravedlnosti. Pokud předlohu schválí vláda a parlament, měli by si první odsouzení začít odpykávat domácí vězení v roce 2006, informují Hospodářské noviny (HN). Nejde o převratnou novinku, tento druh trestu platil v českých zemích už za první republiky. V současnosti se domácí vězení využívá v USA či Nizozemí. Pavel Šámal, spoluautor návrhu nového trestního zákoníku, uvedl, že soud by mohl potrestat domácím vězením až na dva roky například motoristu, který se před jízdou napije alkoholu a pak zaviní nehodu, při níž zahynou lidé. Stát by ušetřil. Podle Šámala vyjde jeden den vězně v klasickém vězení až na desetitisíce korun. "Věznění je z tohoto pohledu nejdražší trest, všechno ostatní je levnější," vysvětluje Šámal. Možnosti, jak kontrolovat, že potrestaný člověk neopouští své obydlí, jsou tři: telefon, osobní návštěva a speciální elektronický náramek. Za porušení podmínek domácího vězení by pak následoval převoz do tradičního vězení.


Kožený možná přijde o své irské občanství, píše Právo. Irský ministr spravedlnosti Michael McDowell naznačil, že uvažuje o odnětí irského občanství Viktoru Koženému. Napsal to týdeník Sunday Tribune. "Uvažuje o zrušení občanství tzv. pražského piráta, na nějž jeho rodná ČR vydala zatykač kvůli obviněním kolem masové privatizace," uvedl list. Otázku Koženého občanství nastolil podle listu v parlamentu labouristický poslanec Joe Costello. Nejmenoval ho sice, avšak podivoval se, že "někdo může užívat irský pas k cestování po světě a ke kandidování v eurovolbách ve své vlasti". Otázal se McDowella, zda v tomto případě rozhodne o odnětí občanství. Ministr vyzval poslance, aby předali policii jakékoli důkazy, které by se k tomu případu vztahovaly, pokud je mají k dispozici. Ujistil Costella, že "pokud okolnosti jakéhokoli konkrétního případu vyžadují odnětí občanství, nebude váhat a plně využije své pravomoci", napsal Sunday Tribune.