Přehled tisku

r_2100x1400_radio_praha.png

Předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek má na stole první náčrt tzv. "poslaneckého kodexu", píší Lidové noviny. S nápadem vytvořit soubor zásad pro chování poslance přišel předseda poslanců v souvislosti s kauzou kolem pokusu o údajné podplácení unionistického poslance Zdeňka Kořistky. Kodex by měl obsahovat i "veřejné pokání". Jsou zde však i další okruhy, které by měl kodex řešit.

Předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek má na stole první náčrt tzv. "poslaneckého kodexu", píší Lidové noviny. S nápadem vytvořit soubor zásad pro chování poslance přišel předseda poslanců v souvislosti s kauzou kolem pokusu o údajné podplácení unionistického poslance Zdeňka Kořistky. Kodex by měl obsahovat i "veřejné pokání". Jsou zde však i další okruhy, které by měl kodex řešit. Jsou to především otázky, jaké dary mohou poslanci přijímat, jak moc se mohou stýkat s lobbisty, zda se mají zveřejňovat veškeré uzavřené smlouvy, zda zákonodárci mohou zaměstnávat rodinné příslušníky a jak zpřísnit zveřejňování poslaneckého majetku. Lidé okolo Zaorálka ovšem jedním hlasem přiznávají, že přijetí tohoto kodexu je v tuto chvíli velice vážně ohroženo. Čeští poslanci se na Zaorálkovu iniciativu netváří příliš nadšeně.


Více než šestsetkrát poletí v příštím roce poslanci z Prahy do Ostravy a zpět. Kdo a kolikrát, to ale sněmovna pečlivě tají. Když média před dvěma lety poprvé informovala o tom, že ostravští poslanci pravidelně "jezdí" domů po schůzi letadlem, mnozí slibovali, že létání omezí. Dnes se ale ukazuje, že se tak nestalo. Například poslanec za ODS Karel Sehoř létá na trase z Prahy do Ostravy a z Ostravy do hlavního města průměrně čtyřikrát až šestkrát do měsíce. Dá se tedy odvodit, že od počátku roku letěl již čtyřicetkrát až šedesátkrát. Má na svém kontě téměř stejný počet přeletů jako v roce 2002. Tehdy letěl celkem sedmapadesátkrát. Jedna zpáteční letenka přitom stojí sněmovnu od pěti do sedmi tisíc korun - je dražší než některé mezinárodní lety. Podle řady poslanců jsou lety do Ostravy nutností.


Skoro šedesát procent Čechů by uvítalo, kdyby zákony omezily kouření na veřejnosti. Vyplývá to z exkluzivního průzkumu, píše MF DNES. Např. pro zákaz kouření na zastávkách a na vlakových nástupištích hlasuje přes 55 procent lidí. Jen o jedno procento méně lidí chce, aby restaurace byly nekuřácké. Zákon, který by taková omezení přinesl, se skutečně připravuje. Ve všech podnicích, které by neměly vyhrazená místa pro kuřáky s dobrým větráním, by podle něj platil zákaz kouření. Zákon si však už tři roky poslanci přehazují ze zdravotního výboru do sněmovny a zpátky. Nesetkal se s pochopením politiků, přestože pro řadu z nich je nemyslitelné nechat se veřejně vidět s cigaretou. Největším omezením, které se na kuřáky v Česku chystá, jsou zatím peníze. Za dva týdny se budou poslanci zabývat zákonem o spotřební dani, který navrhuje zvýšit cenu cigaret od příštího roku o 6 korun. Během nejbližších tří let by se cena krabičky cigaret měla zvýšit celkem o jedenadvacet korun. V Česku kouří třetina lidí. I ten nejzarytější bojovník proti kouření musí uznat, že životní prostor českých milovníků nikotinu se za posledních deset let významně zmenšil, doplňuje MF Dnes. Pozná se to i v české politice. Ještě počátkem 90. let se vesele kouřilo doslova všude: na zasedání vlády premiéra Mariána Čalfy, na Pražském hradě, téměř kdekoliv v parlamentních kuloárech. Kuřákům však postupně nastávaly tvrdší časy. Z jednání vlády je nemilosrdně vyhnal Václav Klaus a na Hradě popelníky z jednacích stolů zmizely po roce 1996 po těžké plicní chorobě do té doby vášnivého kuřáka Václava Havla. V parlamentu se dnes na veřejně přístupných místech smí kouřit v jediné kuřárně nebo na dvoře. Miloš Zeman byl asi posledním, kdo se nechal s cigaretou běžně fotit. Zbývající kuřáčtí mohykáni jsou už obezřetnější: třeba Miroslav Kalousek či Mirek Topolánek (příležitostný kuřák) při rozhovorech výslovně žádají, aby se cigareta na fotografiích neobjevila.


Poslanec Jaroslav Lobkowicz (KDU-ČSL) jen o vlásek unikl riziku trestního stíhání. Pouze kvůli uplynutí promlčecí lhůty odložili v září plzeňští kriminalisté podezření z podvodu, kterého se měl jako potomek šlechtického rodu dopustit před třinácti lety uplatněním neoprávněných restitučních nároků, píše právo. Lobkowicz prý podvedl český stát, když v rámci požadavku restitucí zámku v Křimicích uplatnil nárok i na majetek, který nebyl Lobkowiczů, ale patřil rodu BeaufortSpontin. Ačkoli udání hovořilo o škodě 150 miliónů korun, nakonec se vedl spor "jen" o věci za 18,25 miliónu korun.


Herec Oldřich Kaiser (vlevo) s Vladimírem Hučínem, foto: ČTK
K ostrému střetu mezi příznivci někdejšího důstojníka BIS Vladimíra Hučína, příslušníky justiční stráže a policisty došlo ve středu na chodbě Okresního soudu v Přerově, kde od pondělí probíhal s Hučínem proces. Předseda senátu Michal Jelínek kvůli tomu jednání přerušil. Píše Právo. Několik desítek demonstrantů s transparenty protestovalo proti tomu, že líčení bylo neveřejné. Část z nich musela být na příkaz soudce násilně vyvedena z budovy soudu. Někteří byli vyneseni. Při incidentu, při kterém policisté po jednom vyváděli Hučínovy příznivce ven, jeden důchodce zkolaboval a jedna žena si zranila nohu. Mezi prvními násilně vyvedenými byl i herec Oldřich Kaiser, který se přijel na proces podívat. "Skupinka asi deseti osob si lehla na podlahu budovy a spojila se rukama v kruhu. Proto byl dán ze strany soudu pokyn k vyklizení chodby před jednací síní. Následně část účastníků budovu opustila dobrovolně a část musela být vyvedena. Vzhledem k tomu, že někteří odmítli vstát a kladli nadále pasivní odpor, byli vyneseni. Nedošlo k žádnému zadržení, zajištění ani k předvedení osoby," uvádí se v tiskové zprávě policie v Přerově. Bývalého důstojníka BIS Vladimíra Hučína viní žaloba mj. z toho, že v 90. letech přechovával tajné materiály, neoprávněně shromažďoval osobní data a nelegálně držel zbraně a výbušniny.


Češi si žijí čím dál lépe. Důkazem je i to, že rok od roku přibývá odpadků, které lidé vyhodí do popelnic a kontejnerů, píší Hospodářské noviny. Obyvatelé mají více peněz, nakupují více zboží a vyhazují více odpadků, obalů od elektroniky či plastových láhví. Zatímco v roce 1999 evidovaly úřady zhruba 3,6 miliónu tun komunálního odpadu, loni už to bylo o milión více. Znamená to, že každý občan loni vyhodil do koše zhruba 460 kilogramů odpadků. Česko ovšem ještě zaostává za Rakouskem či Německem, kde průměrný občan podle loňské zprávy Evropské ekologické agentury vyprodukuje více než půl tuny odpadků. Naopak třeba ve Švédsku vyhodí tamní obyvatel 428 kilogramů odpadu a na Slovensku 316 kilogramů. Ačkoli přibývá komunálního odpadu, zvyšuje se i množství, které lidé každoročně roztřídí. I tak je to stále málo, Evropská unie nutí Česko, aby se ve třídění výrazně "polepšilo". Loni každý občan vytřídil něco přes dvacet osm kilogramů papíru, skla a plastů. Aby republika splnila svůj závazek Evropské unii, musí v roce 2008 vytřídit asi čtyřicet kilogramů. I díky mohutné reklamní kampani se zdá, že letos vytříděného odpadu znovu začíná výrazně přibývat.