Přehled tisku

Miroslav Grebeníček, foto: ČTK

Hlavním tématem čtvrtečních českých novin jsou oslavy patnáctého výročí sametové revoluce. Deníky komentují především způsob, jakým si tuto událost připomněli politici v Poslanecké sněmovně. Pozastavují se zejména u projevu předsedy KSČM Miroslava Grebeníčka, který u řady účastníků vyvolal negativní reakce.

Miroslav Grebeníček,  foto: ČTK
Pokud jsou slavnostní projevy seizmografem doby, píše komentátor deníku Právo, pak bylo středeční shromáždění k 17. listopadu ve sněmovně otiskem voleb. Při Grebeníčkově projevu opustil své místo bývalý prezident, snad aby tomu současnému naznačil, že s komunisty nemají prezidenti mluvit. Zároveň opustili sál poslanci ODS a US-DEU, snad aby komunistům připomněli, že jejich nulový koaliční potenciál trvá, vykládá si dění v dolní komoře autor glosy. Připomíná, že prezident Václav Klaus zůstal na místě. Snad proto, že ve svém projevu povýšil komunismus na část české identity, snad i proto, že jeho funkční období není věčné, a kdo ví, kdy zas bude komunistické hlasy potřebovat, dodává autor poznámky v deníku Právo.

Oslavy patnáctého výročí listopadové revoluce v Poslanecké sněmovně se podle Mladé fronty Dnes na pár minut změnily v naprostou frašku - to když vystoupil šéf komunistů Grebeníček. Hovořil mimo jiné o tom, co je lepší "než dostat zmrzlou opratí přes pusu". Tou zmrzlou opratí však dostala většina české veřejnosti přes pusu právě jeho projevem, dodává list. Shromáždění ve sněmovně bylo první svého druhu v historii a někteří poslanci naznačovali, že by se mohla z něho zrodit i tradice. Probůh, ne! Byl by to za účasti komunistů jen další příklad politického Absurdistánu. Alespoň že si poslanci ODS, unionisté a exprezident Václav Havel zachovali důstojnost a při projevu předsedy KSČM opustili sál, poznamenává deník. Připomíná rovněž, že komunistický režim zbrzdil ekonomický rozvoj země a napáchal křivdy při krádežích majetku, které už nešly napravit. Vyhnal také z vlasti statisíce lidí a dodnes pro ně nenašel slova důstojné omluvy, dodává autor poznámky. Dnes již však podle něj nemá smysl komunistickou stranu zakazovat. Jenže Grebeníčkovo vystoupení na oslavách 15. výročí revoluce bylo jedním z nejtrapnějších momentů posledních let, poznamenává autor poznámky v Mladé frontě Dnes. Vyplývá z toho podle něj poučení propříště: slavit ano, ale bez komunistů.

Václav Havel a Livia Klausová na slavnostním shromáždění v Poslanecké sněmovně,  foto: ČTK
Milovníci Karla Čapka trpěli, neboť byli svědky dalšího politického zneužití jména této mimořádné osobnosti, píše se v glose Hospodářských novin. V projevu v Poslanecké sněmovně se k němu přihlásil předseda českých komunistů Miroslav Grebeníček, když hledal pilíře, o které by mohl opřít svou kritiku posledních patnácti let. Jakým právem? Vždyť před druhou světovou válkou ho komunisté nenáviděli skoro stejně jako fašisté. A po únorovém převratu trvalo několik let, než dílo autora statě Proč nejsem komunistou bylo zbaveno stigmatu třídního nepřítele. Navíc část jeho díla musela po řadu desetiletí dál zůstat v trezoru, zatímco několik Čapkových knih a her naopak strana nechutně zneužívala při své bolševické propagandě vůči nekomunistickému světu. Příště se snad komunisté budou ohánět Miladou Horákovou, kterou jejich předchůdci nechali bezdůvodně popravit v politickém procesu. Inu, nezměnili se, uzavírá autor glosy v Hospodářských novinách.


Předseda lidovců Miroslav Kalousek se po volbách nachází ve formě natolik výtečné, až působí dojmem, jako by byl hlavou současné vládní koalice, píše se v komentáři Lidových novin. Tento stav zvláště vyniká při srovnání s bezprizornými výroky Stanislava Grosse. Nejsilnější vládní strana neví, co si o volební porážce má myslet a podle toho i vypadá její aktivita. Miroslav Kalousek využívá veškerý volný prostor a zároveň si je vědom nebezpečí, kterým pro jeho stranu představuje jasná a nezpochybnitelná dominance ODS na pravici. Kdyby se měli lidovci smířit s rolí statistů vedle modrého buldozeru, nejen, že by jejich koncepce jazýčku na vahách byla k ničemu, ale i možnost prosazení programových priorit v takové koalici by se blížila nule. Proto pan Kalousek, v souladu se stranickými zájmy, usiluje o vtažení ODS do současné vládní koalice, patrně formou "placeného konzultanta" - tedy za jisté vládní koncese směrem k ODS by tato strana byla vstřícnější v Senátu a umožnila hladší vládnutí, uvádí se mimo jiné v komentáři Lidových novin.


Už klasický kolovrátek úvah v sociální demokracii opět běží naplno: reorganizovat vládu, zbavit se koaličních partnerů, vládnout sami, s více či méně oficiální podporou komunistů, či riskovat a vsadit na předčasné volby? Zažili jsme to po každé krizi, ať už vládní nebo stranické, není divu, že to zažíváme po výprasku ČSSD v krajských a senátních volbách, píší ve svém komentáři Hospodářské noviny a pokračují: Vzato čistě systémově, není k předčasným volbám důvod. Krajské i senátní volby jsou volby jiné úrovně, nevypovídají stoprocentně o tom, co si skutečně lidé přejí v celostátním rozměru, přestože tak bývají jejich výsledky často interpretovány. Podstatná pro každou vládu, pro její schopnost prosazovat své záměry, je většina v Poslanecké sněmovně. Rozhodující je 101 hlasů ve sněmovně. Má jej tato vládní koalice? Kdybychom alespoň věděli, co sociální demokracie opravdu chce a představuje, odpovídalo by se snáz. Strana ovšem dokáže předvádět takové názorové výkruty, že je téměř nečitelná. ČSSD si nyní bude muset v zásadě vybrat ze dvou možností. Jednou je "dožít". A pak je možné hrát vysokou, a proto riskantní hru, totiž opravdu kývnout na předčasné volby jako na způsob ověření skutečné síly strany. K takovému rozhodnutí by bylo ovšem třeba značné politické odvahy a jednoty ve straně. Což tedy téměř vylučuje, že by k němu v Lidovém domě mohli dojít, uvádějí ve svém komentáři Hospodářské noviny.


Oblíbené klišé říká, že Václav Havel je mnohem populárnější v zahraničí než doma. V pondělí na pražské filozofické fakultě se však exprezident dočkal ovací, které ani on sám nečekal, uvádějí Lidové noviny ve své poznámce. Asi pětistovka studentů měla to štěstí, že se do sálu dostala, několik stovek dalších studentů toužících vidět na vlastní oči ikonu někdejšího československého disentu totiž muselo zůstat před aulou. Patnáct let po pádu komunismu a téměř dva roky po Havlově odchodu z Pražského hradu se ukazuje, že po názorech nejznámějšího českého politika panuje doma silná poptávka. A co je nejdůležitější - Havel zajímá mladé lidi, pro něž zůstává velkým vzorem. Havel se však bohužel z veřejného života skoro úplně stáhl. Velmi opatrný při vyslovování jakýchkoli soudů byl už v prezidentské úřadě. Po odchodu z něj však Havel - až na pár novinových rozhovorů - z české politické scény skoro úplně zmizel. Svou opatrnost vysvětluje sílícími pochybnostmi o svém úsudku. "Čím jsem starší, tím méně mám sebedůvěry a více o sobě pochybuji," řekl v pondělí studentům, píší Lidové noviny.


Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Do křížku se dostali ministryně školství Petra Buzková a prezident Václav Klaus ve středeční debatě se studenty pražské ČVUT, píše deník Právo. Šlo o to, zda mají nadále růst počty vysokoškoláků a zda naše vysoké školství skutečně trpí nedostatkem peněz. Klaus s Buzkovou nesouhlasil v tom, že je vysokým školám nutné nadále přidávat. A nelíbí se mu ani "extenzivní" nárůst počtu vysokoškolských studentů. "Ten bude mít negativní důsledky. Povede ke snížení kvality vysokého školství," řekl prezident s tím, že by se nikdo neměl odvažovat seshora zvyšovat počty vysokoškoláků. Systému financování vysokých škol vytkl, že posluchači za studium neplatí. "Takto fungovala komunistická ekonomika. Jedinou cestou je změnit financování škol a to může skončit tak, že studenti budou plátci," prohlásil Klaus. Buzková ale kontrovala, že růst počtu studentů po roce 1989 byl nutný, jinak by podle ní na vysokých školách studovalo sotva 12 procent osmnáctiletých a "to nikdo nechce". Ke školnému podotkla, že kdyby měli studenti hradit skutečné náklady, nikdo by je nezaplatil, a tudíž na školy nechodil, cituje deník Právo.


Itálie, země designu a krásných aut, našla podle Mladé fronty Dnes zalíbení ve tvarech nové Škody Octavia. Ve dvanáctém ročníku soutěže o nejkrásnější automobil světa (L'automobile piú bella del mondo) ji porotci vyhlásili nejkrásnějším automobilem její třídy. Mezinárodní porota složená z umělců, architektů a kritiků umění podle listu vybírala z 60 aut různých značek. Volilo se celkem v 11 kategoriích. Mezi kombíky vyhrálo Volvo V50, z malých aut se nejvíce líbil Renault Modus. Novou Škodu Octavia uvedla mladoboleslavská automobilka na trh v polovině letošního roku. Je širší i delší než starší model a má i větší zavazadlový prostor. Starší octavie se však s automobilovým světem zatím neloučí. Oba modely se budou souběžně vyrábět minimálně do konce roku 2005, píše Mladá fronta Dnes.