Přehled tisku

havel_umrti_noviny6.jpg

Všechny deníky věnují většinu svého obsahu exprezidentovi Václavu Havlovi, který v neděli ráno zemřel ve své chalupě na Hrádečku na Trutnovsku. Všem titulním stranám dominuje jeho velká fotografie. V komentářích se deníky většinou shodují, že Česku ztratilo jednu z nejvýznamnějších osobností svých dějin.

"Byl strhující. Kombinoval nesmírnou slušnost a v našich krajích neobvyklou vlídnost s pevnými postoji, v našich krajích též neobvyklými. Byl charizmatická osobnost, znepokojující intelektuál," píše o Havlovi Mladá fronta Dnes. Podle listu zemřel vítěz, který své největší politické zápasy dokázal vyhrát, z těch malých většinou odešel poražen. "Jenže budoucnost často ukázala, že hleděl dál než vítězové," podotýká komentátor Mladé fronty Dnes. "Odešel člověk, který pro novou orientaci naší země v posledních desetiletích udělal více než kdokoliv jiný nejen v naší zemi, ale i v naší části Evropy. V bouřlivých dnes, které dnes prožívá svět a Evropy zvláště, bychom více než kdy jindy potřebovali Havlovu vizi, moudrost a odvahu, kterou tak postrádám u těch, které jsme si demokraticky zvolili, aby pokračovali v díle, které Václav Havel začal," píše na jiném místě Mladé fronty Dnes zakladatel Nadace Charty 77 František Janouch.

Také Lidové noviny označují Václava Havla za vítěze a zároveň za člověka, který v Česku obnovil význam slova hrdina. "Václav Havel se za dvanáct let prezidentování sice v mnohém přizpůsobil, mnohé uhladil a v řadě věcí dal přednost konvenci, ale jeho osobnost neztrácela šmrnc, švih a provokativnost," píše deník. Český exprezident prý po "vymizení" svého polského protipólu Lecha Walesy zůstal hlavním politickým symbolem nové svobodné Evropy. "A to i přesto, že československý stát, který reprezentoval, se mu rozpadl pod rukama," dodávají Lidové noviny. "Václav Havel už nebude dráždit český svět svými nepříjemnými otázkami. O to více bychom na něj měli myslet a znovu začít číst Havla a o Havlovi. Žádný takový jako Václav Havel už nikdy nebude. Nedopusťme, aby svět věděl lépe než my, jakou osobností byl. Všichni by si měli vzpomenout a postavit ho tam, kam náleží. Na vrchol dějin nejen našich životů," uzavírá svou poznámku výkonný ředitel Lidových novin Dalibor Balšínek.

Podle Hospodářských novin budou na Václava Havla jeho příznivci vzpomínat nikoliv nekriticky, ale jako na muže jistě chybujícího, ovšem za všech okolností oddaného ideálům, za něž si vždy ručil vlastním životem. "Vítězství pravdy a lásky je teď na nás všech ostatních, Václav Havel svůj part sehrál z plných sil a Čechům bude ještě nějakou chvíli trvat, než si naplno uvědomí, jaké štěstí měli, že jim v tom právě on tak dlouho pomáhal," píše deník. "Skončila jedna epocha, éra výjimečné osobnosti světového formátu, která se zrodila v srdci Evropy. Václav Havel nám bolavě chybí. Fenomén Havel nám ale dává úkol, kterému jsme zavázáni. Každodenně vzdorovat lži a nespravedlnosti, angažovat se na poli, které je nám souzeno, proti popírání spravedlnosti a udusávání demokracie v našem takzvaném demokratickém státě. Charisma vězně prezidenta Václav Havla nám bude svítit na cestu," napsala v listu filmová dokumentaristka Olga Sommerová. Hospodářské noviny také přinesly podstatnou část svého vydání ze 4. října 2007, jehož výrobu řídil právě Václav Havel.

Deník Právo oceňuje Václava Havla za nenásilný přechod moci od komunistické diktatury k demokracii a za jeho podíl na "přifázování" České republiky k Západu. Podobně jako Tomáš Garrigue Masaryk uváděl stát, kterému stál v čele, do povědomí Evropy a světa vůbec, píše deník. "Ať už bude vážit jeho činy kdokoliv, od Stvořitele až po budoucí historiky, dozajista shledá, že jeho dobré činy drtivě převažují nad jeho omyly," shrnuje deník Právo. Jeho komentátor končí slovy: "Václava Havla, dramatika, filozofa a občana, si politika, jako služba veřejnosti, prostě vyžádala. Rád bych zažil ještě něco podobného, avšak den je v Česku soumračný a světélko nevidět." Socioložka Jiřina Šiklová nazvala svůj příspěvek v deníku Právo takto: "Nastal čas si důkladně přečíst Havla". Mimo jiné píše: "Kéž by si alespoň teď lidi přečetli, co vlastně ten člověk napsal a že byl vnímán ve světě jako jedna z nejvýznamnějších osobností druhé poloviny dvacátého století. Alespoň kdyby si lidi teď přečetli Havlovu stať 'Moc bezmocných' a dodatečně si uvědomili, že svůj pocit naučené bezmocnosti si pěstují sami před sebou, aby mohli jenom nadávat a připadat si jen jako oběti. Václav Havel si nepřipadal jako oběť ani v kriminále," uzavírá Jiřina Šiklová.

Deník Sport přináší pohledy na Václava Havla očima slavných sportovců. Věra Čáslavská, olympijská legenda a poradkyně bývalého prezidenta v prvních letech jeho vlády mimo jiné řekla, že Václav Havel se nikdy nevzdával a vždy se choval čestně. "Byl neobyčejně zodpovědný. Než něco vyslovil, všechno si pečlivě promyslel. Než něco napsal nebo udělal, vše si prověřil. Neříkal věci do prázdna, nesmysly,"řekla v rozhovoru pro deník Sport Věra Čáslavská. Vzpomněla si také na jednu příhodu: "Václav Havel mi řekl: 'Mně by se moc líbilo, kdybyste dělala primátorku Prahy.' Když jsem odmítla, byl děsně zklamaný.""Česko, to by ve světě Havel,"řekl listu olympijský vítěz z Nagana, hokejový brankář Dominik Hašek. "Byl to velký člověk. Muž, který si uměl stát za svým a který za své názory dokázal bojovat i v dobách, kdy to většina nás ostatních nedokázala a vzdala," dodal Dominik Hašek. Skromný a rovný člověk. Ten, od něhož bychom si měli vzít všichni příklad. Takhle na Václava Havla bude vzpomínat Vladimír Růžička, někdejší kapitán olympijských šampionů z Nagana. "Po finále Mistrovství Evropy 1996 přišel do šatny a já mu věnoval svůj dres. Originální, s nímž jsem hrál. Po čase mu vyloupili kancelář a on si postěžoval, že mezi ukradenými předměty byly i osobní věci, k nimž měl vztah. Mezi nimi jmenoval i můj dres. To mě potěšilo, že ho nezahodil nebo někomu nedal, ale chtěl si ho ponechat na památku," zavzpomínal pro deník Sport účastník fotbalového EURO 1996 Karel Poborský.

Několik deníků také na svou poslední stranu otisklo velkou fotku Václava Havla z prosince 1990, kdy byl na návštěvě Portugalska na pobřeží Cabo da Verde. Václav Havel se na ní prochází u moře a jakoby symbolicky odchází směrem od objektivu, přičemž zanechává v písku jasně patrné stopy.