Tématu nákupu zbraní se obsáhle věnují Lidové noviny. Podle nich například armáda vlastní radar za 1,5 miliardy korun, který ale v Česku nevyužije.
Tématu nákupu zbraní se obsáhle věnují Lidové noviny. Podle nich například armáda vlastní radar za 1,5 miliardy korun, který ale v Česku nevyužije.
Dělostřelecký radar Artur, foto: www.army.cz
Dělostřelecký radar Artur, jedno z nejmodernějších zařízení armády, je určen pro podporu moderního dělostřelectva. To ale česká armáda nemá a ani jej podle slov ministra obrany Martina Bartáka v nejbližší době neplánuje. Systém se proto v českých podmínkách nedá využít a jediná možnost, jak ho plnohodnotně uplatnit, je vyslat jej spolu s českými vojáky do Afghánistánu. Jestli se tam systém i s obsluhou dostane, ale není vůbec jisté. Barták sice chce předložit parlamentu návrh na rozšíření afghánské mise, jenže jeho schválení bude komplikované. Předvolební průzkumy naznačují, že strany, které dlouhodobě vystupují proti rozšiřování českých vojenských misí v zahraničí, tedy ČSSD a KSČM, by jeho schvalování opět mohly zastavit, poznamenávají Lidové noviny.
Na jiném místě pak deník shrnuje a glosuje další podezřelé nákupy zbraní a vybavení pro armádu – ať už proběhly bez výběrových řízení, nebo se nakoupily věci nekvalitní (v případě padáku s několika tragickými důsledky), nebo šlo o věci z různých důvodů nepoužitelné. Komentátor Lidových noviny pak připomíná, že všechny politické strany slibují, kolik peněz ušetří lepší organizací veřejných zakázek. Přesto vždycky někde vyskočí třeba dvacet miliard, „které zřejmě nebudou nikomu chybět a nikoho bolet,“ píše autor a nabízí úvahu o reformě obchodování s vojenským materiálem. Smějí ho provozovat jen české, státem licencované firmy, bez nichž se tak neobejde armáda ani vláda. Do obchodů tak nutně vstupuje prostředník, jehož přidaná hodnota pro domácí průmysl či bezpečnostní hledisko je pochybná. A je zvláštní, že šance na vynechání tohoto prostředníka a následnou úsporu peněz se politici nechopí, uzavírají Lidové noviny.
Petr Nečas
Podle deníku Právo lídr ODS Petr Nečas zavádí ve straně přísná pravidla, jejichž součástí má být automatický odchod poslanců a ministrů z orgánů firem, a to včetně soukromých, státních či obecních. „To v ODS nejspíš vzbudí zlou krev. V případném souboji o funkci předsedy ODS mu to dokonce může zlomit vaz,“ píše deník. Nečasův plán se podle něj týká tří členů takzvaného kompetenčního týmu, z něhož by se měly rekrutovat osoby do případné vlády vedené občanskými demokraty, ale také mnoha poslanců, kteří mají šanci na zvolení. „Mnozí z nich by přišli i o vysoké vedlejší příjmy,“ zdůrazňuje Právo. A na jeho dotaz, jestli je bude k odchodu vyzývat, Nečas odpovídá: „To je tak automatické, jako že si po použití toalety umyjete ruce. Je to z hlediska politické hygieny podobně nezbytný krok.“ Deník ale vyjmenovává některé z dotčených osob, u kterých není jisté, zda by se beze všeho podřídily logice jejich lídra.
Je Nečasova ODS jiná než Topolánkova? Tuto otázku si klade komentátor Mladé fronty Dnes. Je Petr Nečas skutečně „nadějí pro zodpovědnou politiku“, jak hlásají plakáty, když je dlouholetým místopředsedou oné strany? Může pak někdo uvěřit, že jeho občanští demokraté jsou jiní než Topolánkovi? Může někdo zbaštit protikorupční program v době, kdy policie vyšetřuje bývalého ministra Řebíčka, který si údajně namastil kapsu na státních zakázkách? Kvůli těmto otázkám autor nazývá ODS schizofrenní stranou, vidí ale dva důvody, proč ji vzít na milost.
Tím prvním je podle něj upřímnost: „Nečas říká, jak se věci mají. Strana je v hrozném stavu, Čekají ji změny. Ty se ale nedají dělat diktátorsky a narychlo. Je vlastně jediný důvod, proč hodit modrým ještě naposledy bianko šek: Ostatní jsou ještě horší.“ Přestože tato slova Mladá fronta Dnes nazývá propagandou, dochází nakonec k závěru, že „posuzovat rozpačitou, o berlích se belhající ODS tedy můžeme jedině v tomto nevábném stádečku“ ostatních relevantních stran. Druhým důvodem, proč neodsoudit Nečase jako dalšího z pokrytců, je pak podle autora program ODS: „Není totiž ani efektní, ani prvoplánový,“ tvrdí Mladá fronta Dnes.
„Politologové vědí, že nejzánovnější politické subjekty mívají také nejvlažnější voliče. A leckteré partajní meteority při 'průletu' volbami zjistily, že jsou neskonale menší, než jsme si měli myslet,“ glosuje volební šance menších stran deník Právo.
Eduard Janota
Janota se přepočítal, o kompromis není zájem, píší Hospodářské noviny o snaze ministra financí Eduarda Janoty přesvědčit o jedné z variant reformy penzí jako o nejlepším kompromisu. Strany, které budou mít po volbách ve sněmovně většinu, ji totiž odmítly. Nechtějí ji nejen sociální demokraté a komunisté, ale ani TOP 09. Podle levice by tato reforma příliš zvýhodnila bohatší lidi. Konzervativní TOP 09 zase chce, aby lidé do státního důchodového systému platili méně. Dohoda politiků o důchodové reformě bude po volbách mnohem obtížnější, než se doposud zdálo, konstatují Hospodářské noviny.
Na poslední rozloučení s Jarmilou Bělíkovou přišly desítky lidí, foto: ČTK
Lidové noviny se v den jejího pohřbu loučí s chartistkou Jarmilou Bělíkovou. Už jako signatářka Charty 77 spoluzakládala Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, ale také Svépomocnou lidovou knihovnu Hrobka – „jedné z nejbizarnějších neoficiálních iniciativ, na které se pamatuji,“ píše v Lidových novinách rovněž chartistka Petruška Šustrová. Původně to měla být knihovna brakové literatury, nedostupné v režimu omezeného výběru prověřených knih. Iniciativa se ale rozrostla do společenské aktivity, která pomáhala disidentům třeba si odpočinout od neustálého tlaku, poznamenávají Lidové noviny.
Jiří Pernes, foto: ČTK
Jiří Pernes zmizel z funkce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů stejně nečekaně, jako se v ní ocitl, připomínají Hospodářské noviny, podle nichž ale boj o minulost trvá. Pernes si až příliš zadal s propagandou, která měla za cíl zastírat totalitní povahu režimu, již má ústav pitvat. Měl prostě za sebou spoustu epizod poddajnosti. Především kvůli tomu se jevil jako zranitelný člověk, nadmíru vydaný na pospas silám, jež chtějí Ústav pro studium totalitních režimů zlikvidovat, konstatuje komentátor. A podle něj jsou to síly mocné a vytrvalé. „Už návrh Ústavnímu soudu na zrušení zákona o ÚSTR podepsalo přes padesát poslanců ČSSD a KSČM. Vystupuje proti němu řada historiků a vědců, jejichž profesní žárlivosti politici vynalézavě využívají,“ podotýkají noviny.
Co tedy podle nich potřebuje ústav? „Žádného 'inženýra lidských zdrojů', nýbrž odvážného ochránce. Někoho, kdo sjednocuje tábory, ale také v nevyhnutelném střetu dokáže zůstat věrný svým celoživotním principům.“ Takového ředitele rada podle Hospodářských novin nenajde sofistikovanou konkurzní metodou, ale zdravým rozumem. „Proč by radní nemohli oslovit někoho přímo?“– ptá se autor a nabízí třeba evangelického faráře a mluvčího Charty 77 Miloše Rejchrta, „který dodnes zůstal jediným radním České televize, jenž rezignoval na protest proti politickým zásahům“.
