České deníky se bez výjimky věnují americko-ruskému summitu, který v Praze ve čtvrtek vyvrcholil podpisem nové smlouvy o omezení jaderných arzenálů.
Zleva: Dmitrij Medveděv, Václav Klaus a Barack Obama, foto: Štěpánka Budková
„Kdo měl v poslední době depresi z českých politických ostud a patálií, musel bezvadně zvládnutý americko-ruský summit pociťovat jako příjemné vykročení ze zdejších zvyklostí. Vnucuje se zbožné přání, jestli by vše nemohlo trochu povznést českou politickou kulturu,“ komentuje průběh schůzky Mladá fronta Dnes. Podle ní si tato země konečně trochu spravila reputaci. Nikdo ze zúčastněných českých politiků se nikde opilý nepozvracel, neztropil výtržnost ani nezačal vyprávět třeba sprosté vtipy. „Nesmějte se tomu, na české poměry je to úspěch,“ píše komentátor a připomíná pád české vlády uprostřed předsednictví Evropské unii, dílo Entropa v bruselské centrále Evropské rady nebo zarytost prezidenta Václava Klause, s níž odporoval podpisu Lisabonské smlouvy.
Ne že by se v jiných zemích podobné věci neděly. Jen v Česku jich bylo v posledních letech tak nějak moc, proto nynější profesionálně zvládnutý a žádnými skandály doprovázený summit zapůsobil jako pohlazení po zdejší politikou znechucené duši, uzavírá Mladá fronta Dnes.
Foto: ČTK
„Nehráli jsme aktivní roli, neměli bychom se proto uchvacovat, že jsme pupek světa,“– takto v souvislosti s organizací summitu Lidové noviny citují úřadujícího lídra ODS Petra Nečase. Podle šéfa ČSSD Jiřího Paroubka je to pro Prahu vynikající promotion, za padesát miliónů, na které akce vyšla. Předseda TOP 09 a exministr zahraničí Karel Schwarzenberg, kterého nikdo nemůže podezírat z antiamerikanismu, dokonce odmítl jít na hromadnou schůzku s americkým prezidentem se slovy, že „jsme žádání jen coby číšníci“, píší Lidové noviny.
Barack Obama, foto: Štěpánka Budková
Hospodářské noviny se zaměřením na podstatu summitu míní, že Obama se hodně naučil. Podle nich se před rokem americký prezident ve svém projevu na Hradčanském náměstí obracel k široké veřejnosti. Jakoby spoléhal na svou výjimečnou popularitu, pokračoval v předchozí volební kampani a zcela opomíjel, že pokud chce cokoli vyjednat, musí to vyjednat s prezidenty a premiéry. Do Prahy se ale vrátil jiný Obama. Bohatší o zkušenost, že bez budování osobních kontaktů, bez opakujících se osobních schůzek i telefonátů by jeho vize zůstala tím, za co ji mnozí stále ještě považují, totiž pouhou vizí, píší Hospodářské noviny a všímají si rostoucí Obamovy schopnosti nastolovat agendu veřejné debaty a udávat její tón.
S trochou nadsázky se podle deníku Obamův rok od Prahy do Prahy dá nazvat dobou jeho prezidentského učednictví. Se stejně nezbytnou nadsázkou se dá předpovědět, že na mistrovský kus Baracka Obamy v mezinárodní politice si ještě musíme počkat, uzavírají Hospodářské noviny.
Hovořit jen o likvidaci jaderného šrotu je přehnané. Ten „šrot“, konkrétně ten ruský, by se totiž bez dohody mohl dostat do skutečně nebezpečných rukou, takže Kreml i Bílý dům by měly o starost víc, glosují Lidové noviny. Podle nich ale nemá smysl si namlouvat, že ta smlouva je zásadní pro někoho jiného než pro Moskvu a Washington.
Foto: ČTK
Jiří Hanák se v Právu ohrazuje proti podrobnému zpravodajství o formalitách těmito slovy: „Proč nás, doparoma, tisk bez výjimky a televize obzvláště degradují na poddané, kteří mají zbožně čubrnět na příjezd knížetepána na venkovský statek? Proč nám v nekonečném tlachu servírují tak vzrušující informace, že letadlo ještě není na radaru, už se blíží, červený koberec ještě nerozvinut, už se rozvíjí, už nasedá, už jede, kolik že policistů je v akci, kde budou sáhibové spát a podobné důležitosti. Zajímat by nás měly hlavně věci podružné: co bude po smlouvě, jak se to dále odrazí ve vztazích mezi oběma jadernými kolosy a zda se prezidenti alespoň šeptem shodli na postupu proti Íránu.“
Barack Obama a Dmitrij Medveděv, foto: Štěpánka Budková
Bývalý velvyslanec v Moskvě Luboš Dobrovský v rozhovoru pro Hospodářské noviny tvrdí, že nabídky ze strany Západu bývají z Moskvy vnímány jako projev slabosti, což je podle něj i případ ve čtvrtek podepsané smlouvy, který bude v Rusku možná interpretován jako, že Washington přistoupil na "naše požadavky". Váhá dokonce i nad otázkou, měla-li se smlouva vůbec podepisovat v Praze. „Já se blížím k těm, kdo v tom vidí určité riziko. Praha je vtahována do jakéhosi meziprostoru, což je ale ve skutečnosti prostor ruských politických, ekonomických, ale i vojenských zájmů,“říká Dobrovský.
Petr Nečas, foto: ČTK
Může muž vlídné tváře porazit Paroubkovy dárečky? Pod títmo titulkem se Mladá fronta Dnes zamýšlí nad rolí Petra Nečase, který se ujal role úřadujícího lídra ODS. „Nehodláme před voliči vystupovat jako strana se svatozáří. Připomínáme spíš spolek padlých andělů. Ale jsme méně špatná varianta než ti druzí, odpověděl na mou otázku, jak zvýšit důvěryhodnost ODS,“ píše autor Martin Komárek a táže se, zda Nečas přesvědčí voliče, aby tomuto spolku ještě jednou hodili hlas.
Kdo je dlouholetým místopředsedou ODS či ČSSD, musí podle komentátora vědět o šedých způsobech financování politiky. „O tom, jak se někteří jeho kolegové neřestně obohacují na státních a komunálních zakázkách. Sám sice nekrade, ale dodržuje stranickou omertu,“ píše deník. Jenže podle něj nejsme v báji, aby přišel nějaký Herakles a chlívek vyčistil. „Spasitel“ musí povstat mezi hříšníky. Otázka ale je, zda je Nečas takovým reformátorem. A jestli mu voliči dají důvěru k tomu, aby se do reforem pustil. Pokud mu totiž neuvěří a ODS prohraje volby s velkým odstupem za Paroubkem, Nečas odejde stejně náhle, jako přišel, konstatuje komentátor Mladé fronty Dnes.
