Lidové noviny se věnují volebním programům, se kterými půjdou politické strany do nadcházejících voleb, i když je zatím oficiálně nepředstavily a věnují se nejrůznějším hádkám a slovním přestřelkám. Ty největší politické strany budou své volební programy zveřejňovat až v průběhu března a dubna.
Lidové noviny se věnují volebním programům, se kterými půjdou politické strany do nadcházejících voleb, i když je zatím oficiálně nepředstavily a věnují se nejrůznějším hádkám a slovním přestřelkám. Ty největší politické strany budou své volební programy zveřejňovat až v průběhu března a dubna. Důvodů je podle deníku několik. Strany jsou jednak po zbytečné podzimní kampani před zrušenými předčasnými volbami finančně vyčerpané a nemohou si dovolit žádné extra dlouhé kampaně. Politici se navíc vzájemně obviňují z toho, že od sebe programy doslova opisují. A tak dospěli k závěru, že čím později programy představí, tím méně času budou mít jejich soupeři jim trumfy ukrást, uvádějí Lidové noviny.
Mirek Topolánek, foto: ČTK
Umělá mlha, z níž vystoupil na začátku ideové konference ODS Mirek Topolánek, není konzervativní prvek, píše se v jedné z poznámek deníku Právo. Autor dále píše: Když ji používá strana bažící po úspěchu v tomto hávu, může to znamenat mimo jiné dvě věci. Za prvé: vůdci jsou přesvědčeni, že voliče lze koupit za cingrlátka. To je cesta kapitána Cooka. Mělo by se mít na zřeteli, jak skončil. Za druhé: nikoli domorodci, ale kluci z grémia milují cingrlátka a mávátka, cetky, pletky, operetky. V kuse Topolánkův úvodní projev řada operetních postav vystoupila. Jmenovaly se Václav Dobrák, Bohuslav Řimbaba, Petr Šťastný, Jan Kapsa, Josef Lenoch, Jirka Chytráček, Karel Boháč, Svatopluk Lazar, Antonín Opatrný či Jarda Klacek. Jiná postava, Mirek Topolánek, za ně všechny mluvila, aby to bylo domorodcům srozumitelné. ODS jim na stole nechá svou Vizi 2020 s pěknými obrázky, oni se začtou, prozří a dají hlas modrým. Potud by to byl zřetelný pokus vytrhnout nějaké stoupence levicovému rivalovi. V Topolánkově argumentaci pronášené s mlhou za zády byla však patrná snaha zapůsobit i na protilehlý segment. Vrátit ty, které svedl někdejší kamarád Kalousek. ODS už jen čeká, jak to dopadne. První místopředseda Vodrážka řekl: "Topolánek v sobě to lídrovství má a teprve se ukáže, jestli ta volba byla správná. Pokud se zjistí, že nebyla, skončí operetka, začne drama," uzavírá autor poznámky v deníku Právo.
Hospodářské noviny v poznámce k brněnské konferenci ODS píší: Skeptikům, kteří tvrdí, že ideová konference ODS byla jen politickou coververzí filmu Nuda v Brně, musíme oponovat. Když už nic jiného, konference odkryla, co je Topolánkova Vize 2020: totiž nevolební neprogram. Nevolební proto, že zahlíží přes tři volební období. Neprogram proto, že obsahuje minimum konkrétních věcí, které dělají z vizionářství politiku. Celá Vize 2020 působí jaksi ublíženě. A jako příprava na porážku. Z celé strany je cítit hluboká defenzíva. Maximem, co dokáže, jsou obstrukce a vysvětlování, proč to nebo ono dělá Jiří Paroubek špatně. Pozitivní program zatím nikde. A oranžový expres ujíždí, uvádějí v jedné z poznámek Hospodářské noviny.
Foto: ČTK
"Zlaté" Pandury. Ale k čemu jsou? Tento titulek dominuje úvodní straně Mladé fronty Dnes. Jeho vysvětlení dává hned podtitulek - vojáci ani politici neumějí říci, proč kupujeme tak drahé vozy. Česká armáda si totiž pořídila "mercedesy" mezi obrněnými transportéry, jak to trefně pojmenoval jeden z generálů. Nikdo neumí pořádně vysvětlit, proč bylo třeba uskutečnit tak drahý nákup. Politici říkají, že vyhověli vojákům, vojáci vysvětlují, že takové dotazy je třeba pokládat ministerstvu obrany, a ministerstvo otázku odmítá s tím, že odpověď znají vojáci. Bojové vozidlo pro Čechy je přitom třikrát dražší než model pro Portugalce, takže logicky padají otázky, zda v předražení nehrála roli korupce. Česko nakoupilo 107 transportérů Pandur za 14 miliard korun, Portugalsko má 260 Pandurů za 10,7 miliardy. Ministerstvo obrany už přispěchalo s vysvětlením, že oba nákupy se nedají srovnávat, protože české transportéry mají mnohem lepší vybavení. Mladá fronta Dnes ale klade jednoduchou otázku: Proč to všechno potřebujeme, když si vojsko srovnatelně velkého státu NATO vystačí s třikrát levnějším obrněncem?
Foto: Evropská komise
Prezident, premiér a ministři zahraničí a pro evropské záležitosti loni absolvovali 118 zahraničních misí, na které bylo vyčleněno 74 milionů korun. Informuje o tom deník Právo, který má k dispozici přehled uskutečněných cest a plánovaných nákladů. Oproti předchozím obdobím přibylo v uplynulém roce cest, jejichž náklady převýšily milion korun. Jedním z nejdražších byl týdenní pobyt předsedy vlády Jana Fischera v Mongolsku, Hongkongu, Macau a na Filipínách. Náklady vyšly na 7,5 milionu korun. Jen o 300 tisíc méně stála cesta, na kterou se loni v listopadu vydal prezident Václav Klaus do Peru a Brazílie. Na nákladech za zahraniční cesty se podle listu v prvním pololetí roku 2009 projevilo především ČR v EU. Topolánkova vláda po dobu předsednictví uskutečnila 41 cest za 38 milionů korun. Politici nejčastěji mířili do Bruselu a Štrasburku.
Plýtvání státními penězi se věnují Hospodářské noviny, které píší, že vláda se chystá dramaticky snížit odměny pro šéfy více než třiceti státních firem. Během čtyř měsíců buď manažeři přistoupí na nové platové podmínky, nebo budou muset odejít. Platy by přitom měly být sníženy radikálně. Postup bude takový, že ve smlouvách budou mít šéfové takových podniků zakotvený maximální plat, a jejich odměny budou, narozdíl od současné praxe, závislé na hospodaření jejich podniků. Seznam firem, jichž se to bude týkat, není podle listu zatím konečný, vláda ho ještě může doplnit, ale už teď je známo, že se platové stropy budou týkat firem jako ČEZ nebo ČSA. Tyto firmy jsou dlouhodobě pod palbou kritiky právě kvůli nepřiměřeným odměnám, zdůrazňují Hospodářské noviny.
Foto: Barbora Kmentová
O nepřiměřených odměnách, tentokrát členů nejrůznějších dozorčích rad, píše Mladá fronta Dnes. Dozorčí rady státních podniků jsou v Česku většinou vnímané jako formální orgán, který se do rozhodování moc neplete, uvádí list. Přesto si však za křeslo v dozorčí radě může její člen přijít na slušné peníze. Podle Mladé fronty Dnes není výjimkou, že člen dozorčí rady inkasuje za tříhodinovou schůzi odměnu 30 tisíc korun. Deník však tvrdí, že v jednom případě šlo dokonce o neuvěřitelnou částku jednoho milionu 700 tisíc korun za každé zasedání dozorčí rady společnosti ČEZ. Vláda se však s takovým stavem nemíní smířit. Najala si proto bývalého šéfa mladoboleslavské škodovky Vratislava Kulhánka, který v této věci připravuje zevrubný audit, píše Mladá fronta Dnes.
Neplatiči povinného ručení odvedli loni do garančního fondu České kanceláře pojistitelů (ČKP) 66,5 milionu korun. Výzvou k zaplacení příspěvku bylo obesláno skoro 133.000 lidí, informují Lidové noviny. Příspěvky do fondu jsou od začátku loňského roku povinni hradit vlastníci a provozovatelé vozidel, kteří nemají sjednáno povinné ručení. Sazba příspěvku se podle druhu vozidla pohybuje od 20 do 300 Kč za každý den, kdy vozidlo nebylo pojištěné. U osobního vozu 50 nebo 70 Kč denně. Příspěvek nenahrazuje pojištění, a pokud tedy bude nepojištěným vozidlem způsobena škoda, zaplatí vedle příspěvku i celou škodu, stejně jako tomu je nyní, osoba za tuto škodu odpovědná. "Smyslem zavedení příspěvku do garančního fondu bylo razantně snížit počty nepojištěných vozidel na českých silnicích, kterých je stále několik stovek tisíc,"řekl výkonný ředitel ČKP Jakub Hradec. V loňském roce ubylo aut bez povinného ručení. Zatímco v září roku 2008 nebylo pojištěno 872.000 aut, o rok později jich bylo bez pojištění jen 609.000. To znamená meziroční pokles asi o 30 procent, píší Lidové noviny.
