Přehled tisku

Mirek topolánek, foto: ČTK
0:00
/
0:00

Dilema vpravdě hamletovské potrápilo podle komentátora Práva světové státníky při rozhodování, zda se zúčastnit zahájení olympijských her v Pekingu. "Topolánek se rozhodl v tradici Princezny Koloběžky, ne nahé, ne oblečené, ne učesané, ne rozcuchané, ne pěší, ne pojízdné," míní autor článku. Do Pekingu se premiér nevydá na zahájení her, ale zato v jejich průběhu spolu se svým synem podpoří české sportovce.

Mirek topolánek,  foto: ČTK
Dilema vpravdě hamletovské potrápilo podle komentátora Práva světové státníky při rozhodování, zda se zúčastnit zahájení olympijských her v Pekingu. "Topolánek se rozhodl v tradici Princezny Koloběžky, ne nahé, ne oblečené, ne učesané, ne rozcuchané, ne pěší, ne pojízdné," míní autor článku. Do Pekingu se premiér nevydá na zahájení her, ale zato v jejich průběhu spolu se svým synem podpoří české sportovce. "Zkrátka takový malý rodinný vlastenecký výlet, tentokrát naštěstí normální leteckou linkou a částečně sponzorovaný Českým olympijským výborem," píše Právo.


Pavel Žáček  (vlevo) a zástupce ředitele Archivu bezpečnostních složek Martin Pulec,  foto: ČTK
Archiv bezpečnostních složek na svém novém webu zveřejnil pomocné registrační protokoly bývalé komunistické vojenské kontrarozvědky. Na seznamech se objevila i jména několika zákonodárců. Sama evidence coby "důvěrník" podle Ústavního soudu neznamená, že dotyčný donášel, přesto je podle autora komentáře v Mladé frontě Dnes informace o dosud neznámých jménech ze seznamů zajímavá. "Ne pro ta jména, ale pro potvrzení hloubky marazmu, do nějž nás zavlekl komunistický režim. Ta úměra je přece logická: jak nekonečné se nám dnes zdají seznamy StB, tak nekonečné bylo i špiclování," míní komentátor.

Také autor článku v Lidových novinách se zamýšlí nad zveřejněním seznamů tajných spolupracovníků vojenské kontrarozvědky a nad tím, že nahlédnutím do svazků čtenář nezjistí, zda uvedený člověk skutečně spolupracoval či nikoli - "zda dotyčný s chutí donášel, anebo se kroutil jak mohl, aby tajným policistům náhodou neřekl něco, co by poškodilo někoho jiného". Usuzovat tedy jen z toho, že je v registru zaneseno něčí jméno, je podle autora ošemetné. Archiv bezpečnostních složek by prý měl veřejnosti poskytnout nejenom jména, ale doplnit také alespoň základní klíče k jejich pochopení.

Při prohlížení obnovených svazků kontrarozvědky bychom měli podle komentátora Hospodářských novin mít na paměti i to, co z nich vyčíst nelze - atmosféru každodenní buzerace, šikany i velitelské zvůle, jimž byli "záklaďáci" vydáni na pospas. "Lze si představit, že v takovém stresu se mohl leckterý mladý kluk zaplést s obávanými "kontráši" a později litovat," píší Hospodářské noviny. Pro odstupňování viny a zodpovědnosti za minulý režim prý ale Ústav pro studium totalitních režimů dluží veřejnosti to nejpodstatnější - zveřejnění kádrových spisů estébáků, kteří v armádě nebo v civilu agenty naháněli a celý mechanismus zla udržovali v chodu.


Komentář Práva se vrací k rozsudku hodonínského soudu, který na základě analýzy DNA zbavil muže otcovství devatenáctileté dcery. Podle autora přelomový rozsudek otevřel Pandořinu skříňku, ze které nic dobrého nevyleze. Staví totiž biologii nad lidské vztahy. "Vztah otců a dětí není ustrojen biologickou příbuzností, ale povahami, dobrou vůlí a okolnostmi," domnívá se. "Zkoušky DNA ukojí mužovu zvědavost. Ale taky mohou z dosud spokojené rodiny učinit doupě opekelné." A uzavírá: "příliš zvědavý tatínek při pohledu na svou ratolest nesoucí nápadné sousedovy rysy by si měl položit otázku, zda by to dítko taky úspěšně studovalo na vysoké, kdyby neslo jeho počestné geny. Zda by si místo toho někde nepíchalo heroin. Může tomu být pochopitelně i naopak. Přesto radím - lépe nevědět."


Komentátor Hospodářských novin se zastavuje u úterního rozsudku soudu proti bulvárním fotografiím v deníku Šíp. "Není to tak dávno, co se žaloby pozůstalých o náhradu ´citové újmy´ šmahem zamítaly. Mrtvý je mrtvý, v prach se obrátil, jaképak city? Během posledních dvanácti let se ale hodně změnilo k lepšímu: včera rodiče vysoudili 100 tisíc za drásavou fotografii ohořelého syna. Je to důrazná výstraha médiím; i když ji pražský Vrchní soud změkčil, jak mohl," píše autor. Rodiče jedné oběti žalovali noviny každý o milion, soud jim přiznal desetinu. Jenže odvolací Vrchní soud nepřiznal nic, nápravu zjednal až letos Nejvyšší soud. Ohořelé pozůstatky nemají žádnou zpravodajskou hodnotu a zasahují do "práva na pietu", peněžní náhrada je proto na místě. Ludmila Říhová z Vrchního soudu, podle níž mělo přednost právo na informace, z trucu snížila "odškodné" na 50 tisíc. I tak je to varování: s tvářemi běžných občanů, kteří se poprvé (a někteří i naposledy) dostali do novin, je třeba jednat opatrně. Mrtví nejsou na hraní."