Přehled tisku

Foto: ČTK
0:00
/
0:00

Siemens to balí jako první z velkých. Kdo bude další? – ptá se ve svém komentáři Mladá fronta Dnes.

Foto: ČTK
Podle ní českou ekonomiku zavření i tak velké továrny neohrozí a 1200 lidí si najde v Praze a okolí jinou práci. „Přesto si troufnu tvrdit, že Siemensem balení kufrů mezi velkými průmyslovými firmami začíná a přilákat náhradníky půjde těžko,“ píše autor. Připomíná, že průměrný výdělek v průmyslu v letošním prvním čtvrtletí meziročně vyrostl o 11,3 procenta. „Pohledem zahraničního vlastníka, který vše přepočítává na eura a dolary, to kvůli silnější koruně znamená zvýšení mzdových nákladů o dvacet, respektive čtyřicet procent. V takovém prostředí přežije málokdo,“ uvádí dále vedoucí ekonomické redakce deníku. Jako první podle něj odejdou montovny, které stejně není možné dlouhodobě v zemi udržet. „I kdyby se české ručičky ztrhaly, levnější než ty čínské, vietnamské či rumunské nebudou. A to je určitě dobře,“ píše autor. Za problém ale považuje, že kvůli extrémnímu posílení koruny se toto očekávané stěhování může změnit v úprk a zúčastní se jej i podniky, které mohly v Česku zůstat a léta prosperovat.

Vzhledem k nutným reakcím na vývoj na trhu podle Lidových novin Siemensu není co vyčítat, přesto ovšem zůstává pachuť z toho, že mají-li zličínští odboráři pravdu, dal Siemens přednost zachování pracovních míst v Německu před továrnou v Čechách. „Řeči o tom, že nadnárodní firmy nemají žádnou vlast, znějí sice patřičně módně, ale i v éře globalizace platí, že každý jsme odněkud,“ uzavírají noviny.


Česko je světovou velmocí v počtu bazénů, píší na své titulní straně Hospodářské noviny. Soukromé noční plavání si dnes může užívat každá desátá česká rodina. Záhony s mrkví u domů vystřídaly zahradní bazény. Podle odhadů odborníků jich v zemi existuje asi čtvrt milionu. Celosvětové bazénové statistiky neexistují. Server Wikipedia uvádí jako nejhustěji obazénovanou zemi Nový Zéland, kde jedno domácí koupaliště připadá na třiašedesát obyvatel. Autoři studie ale zřejmě netuší, že v Česku je poměr bazénů a občanů jedna ku čtyřiceti.

"Bazény byly po roce 1990 jedním ze symbolů, jimiž lidé demonstrovali svůj status," citují noviny odborníka monitoringu realitního trhu. Od té doby se ale zájem nezmenšil, dokonce v posledních letech kulminuje. Podle dalšího realitního odborníka má Česko pro zahradní bazény ideální podmínky - dostatek pitné vody a příjemné klima. Svou roli hrají i poměrně velké pozemky, zatímco v takové Velké Británii se na vnitřní dvorky či předzahrádky vejde maximálně nafukovací bazének nebo v horším případě vanička, píší Hospodářské noviny.


„V architektonické soutěži porazil Jan Kaplický a jeho blob 350 konkurentů. Nakonec však přece jen prohrál - s neumětelstvím, šlendriánem a nedomyšleností,“ glosuje Mladá fronta Dnes. Podle ministra kultury Václava Jehličky byl projekt nepřipravený a představoval „jisté dobrodružství“, cituje autor a dodává: „Ano, je dobrodružné, a jsem přesvědčen, že i neodpovědné vstoupit do takového projektu a nemít dobře zajištěné peníze ani pozemek. Notabene, když tahle avantýra stála mezi 20 a 30 miliony korun.“ Za viníka však považuje šéfa Národní knihovny Vlastimila Ježka, který „omámen nadšením z vítězného návrhu“ manažersky selhal. Nedostatečně připravil projekt, nesehnal pozemky, nezískal si podporu těch, kteří by snad peníze na knihovnu dokázali obstarat. To jeho neschopnost pohřbila celý projekt, tvrdí Mladá fronta Dnes.

Podle Hospodářských novin však politici svévolně ignorují regulérní mezinárodní architektonickou soutěž. „A nikomu se otevřeně neobtěžují vysvětlit proč. Jen rozbředle zastírají, že vláda ani Praha prostě blob nechtějí,“ píše autorka komentáře a pokračuje: „Nechme stranou čistě estetický soud, zda se nám blob na Letné líbí. Důležitější je pachuť, která zůstane. Politická elita zahodila šanci zanechat moderní, odvážnou architekturu, přesahující horizont pár let.“ Praha je podle komentátorky krásné starobylé město, jehož šarm se rodil z toho, že ho každá generace obohacovala něčím vlastním. „Uvízlá v gotice, bez barokních paláců, kubistických a funkcionalistických domů, by tolik nevábila. Polistopadové generace bohužel v architektuře ničím hodnotným nepřispěly. Škoda promarněné šance,“ uzavírá komentář Hospodářských novin.

Za tři roky přijde krize, poznamenávají k tématu Lidové noviny. Každoročně totiž přibude Národní knihovně průměrně až 100 tisíc svazků a její kapacity v Klementinu a hostivařském depozitáři se i po přesunu Státní technické knihovny do vlastních nových prostor uvolní jen natolik, aby vydržely do roku 2010. Skupina lidí v čele s historikem architektury Jiřím Kotalíkem za těchto okolností vznesla otázku, „má-li dnes smysl povinně archivovat v Národní knihovně podobně jako v roce 1782 dva výtisky z celkové české knižní a časopisecké produkce“. Je to totiž z 80 procent archiv literárního braku, poznamenávají aktivisté. Tento názor ale odmítá svaz knihovníků.