Přehled tisku
Pondělní deníky věnují pozornost převážně prezidentské volbě. Komentář Mladé fronty Dnes soudí, že pro život lidí v České republice není ani tak zásadní, kdo bude příštích pět let prezidentem. Zásadní je ale to, aby jeho volba byla pokud možno alespoň trochu důstojná.
Komentář Lidových novin zase soudí, že v první prezidentské volbě se jedině komunistům podařilo naplnit svůj veřejně a dlouho hlásaný záměr - nikoho nezvolit, dosáhnout druhé volby a docílit jednání o dalších kandidátech.
Hospodářské noviny zase označují jako vítěze první volby prezidenta předsedu Strany zelených Martina Bursíka, i přesto, že by se mohl za vítěze prohlásit kdekdo - třeba Václav Klaus, protože dostal nejvíce hlasů, Jan Švejnar, protože jich měl skoro stejně atd. Martin Bursík je ale vítězem proto, že má podle komentáře nejlepší strategii. Martin Bursík získá nejvíc i tehdy nebo právě tehdy když bude znovu zvolen Václav Klaus. Udrží vládní koalici, umlčí vnitrostranickou opozici, která mu vyčítala příklon k ODS, "zasypal příkopy dělící ho od ČSSD a udělal první krok k případné středolevé koalici po volbách 2010."
Co přinesla a odnesla první volba? Nad tím se zamýšlí komentátor Práva. Podle něj například "přinesla jistotu, že ODS vynaložila značné úsilí o zlanaření zákonodárců protistran k anonymnímu hlasování pro Klause." Jinak si prý nelze vysvětlit, proč by občanští demokraté tak bojovali za tajnou volbu. Volba podle komentátora naopak odnesla "propagandistickou fámu o jednotné levicové frontě pánů Paroubka a Filipa." A odnesla také víru v šikovnost politických harcovníků. Když se čtyři strany předem dohodly na veřejné volbě, proč ji nedokázaly, navíc s ČSSD v čele Sněmovny, předem organizačně zabezpečit. Podle komentátora by se daleko více hodilo, aby každý z volitelů povstal a nahlas vyslovil svůj názor, zda je pro nebo proti veřejné volbě, protože "poskakování nervózních skrutátorek před lesem zvednutých rukou nepůsobilo dobře a zavánělo to chybami. První volba prý byla fraškou a jen potvrdila nutnost přímé volby. Buďme si ale jisti, že to bude to první, na co poslanci a senátoři rychle zapomenou," podotýká komentář."Taky už Vám leze krkem, když zaslechnete něco o Kuřimi, Aničce-Barboře, Mravencích, sektě Grálu atd.? " Na to se ptá komentář Mladé fronty Dnes. Kuřimská kauza je zamotaná, problémem je už jen to vědět, kdo je kdo. Nejdůležitější na celém případu ale není to, co je tajemné, to, co nevíme, ale naopak to, co víme. Kauza nás totiž podle komentátora upozornila na nedokonalost našich institucí. Nebýt souseda, který týrání Ondřeje odhalil, vše by pokračovalo a nikdo by se například nedozvěděl, že úřady a pečovatelé nerozeznají třiatřicetiletou ženu od třináctileté dívky a že podobně je možné zmást instituce i v zahraničí. "Často netušíme, co se může skrývat za činností některých dětských oddílů. Není to užitečná sonda?"
Lidové noviny píší, že žáci se svým učitelům často mstí pomocí mobilních telefonů. Nahrávají si je na video při různých komických a diskreditujících situacích a snímky pak umisťují na internetové servery. Žáci ale prý, oproti studentovi z filmu Škola základ života, který vydával časopis Řev septimy, jehož prostřednictvím chtěl upozornit na problémy školy či vztahu pedagogů a žáků, se chtějí natáčením učitelů především bavit. Učitele natáčejí především žáci nejvyšších ročníků základních škol a středoškoláci. Studenti vysokých škol podobné záběry příliš nepořizují a pokud chtějí učitele nahrávat, je to většinou proto, aby měli zachycen výklad. Ani z tohoto důvodu ale nejsou někteří vyučující ochotni na nahrávání přistoupit, často prý z obavy, že se dopustí nějaké chyby a ta už bude navždy zaznamenána. Podle nepsaného pravidla by se měl student přednášejícího dovolit, zda si jej může nahrát. Některé vysoké školy záznamy důležitých přednášek samy pořizují a pak je dávají k dispozici studentům.