Přehled tisku

0:00
/
0:00

Podle Hospodářských novin se lze důvodně obávat, že po odchodu Jana Kubiceho z vedení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu zůstane v Česku nadále jen policie poslušná a nanejvýš opatrná, aby nepopudila politiky.

Podle Hospodářských novin se lze důvodně obávat, že po odchodu Jana Kubiceho z vedení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu zůstane v Česku nadále jen policie poslušná a nanejvýš opatrná, aby nepopudila politiky. Komentátor soudí, že je víc příznačné než překvapující, že Kubice odchází po 13 letech právě nyní za éry ministra vnitra Ivana Langra z ODS, kterému podle ČSSD dopomohl k moci. "Bylo - a je - dostatek důstojníků, kteří zjevně slouží nikoli občanům, ale stranám," píše komentátor. Podle listu by se o smysluplné oběti Kubiceho dalo hovořit, pokud by odešel sám a útvar dál bojoval s nejnebezpečnějším zločinem. Znamenalo by to, že Kubice zaplatil kariérou, ale principy i tým žijí dál, míní. "Rezignuje-li zklamán spolu s celým vedením, a bude-li celý Útvar 'převeden na jiné úkoly', naznačuje to něco smutnějšího: konečnou normalizaci poměrů. Nikoli v normálním, ale ve specificky českém slova smyslu," komentují Hospodářské noviny.


Komentář Práva srovnává americké pozvání Ruska na případnou radarovou stanici v Česku s pozváním vojsk Varšavské smlouvy. Rezervovaná reakce ze strany Ruska je podle něj dána lety práce, kterou přineslo hojení diplomatických škod po invazi. Česko-americké přátelství je sice jiného charakteru než spojenectví se Sovětským svazem na věčné časy, přesto právě kvůli diskusi o radaru prochází zatěžkávací zkouškou. "Nápad, aby na radarové stanici byli nejen Američané ale i Ruskové, navíc předem nekonzultovaný s Prahou, ale Spojeným státům na sympatiích u Čechů nepřidaly," uzavírá Právo.


Literární noviny v souvislosti s předáním státní ceny za literaturu Milanu Kunderovi přinášejí úvahu spisovatele Jiřího Kratochvila o novém, jedenáctém románu oceněného autora. Kratochvil se ve své literární mystifikaci pokouší předjímat, jaký by - soudě podle již napsaných - mohl být případný další román. Přisuzuje mu existenciální název Paměť, odhaduje první dvě a poslední dvě věty románu a vyzývá svého literárního kolegu, aby si tyto věty přeložil do francouzštiny a pokusil se "doplnit živý organismus příběhu mezi nimi". Článek chápe jako dárek u příležitosti Státní ceny pro Kunderu.