Přehled týdeníků

r_2100x1400_radio_praha.png

Z českých týdeníků tentokrát vybírala Evelina Himalová.

Stejně jako denní tisk i týdeníky soustřeďují pozornost na v pátek zahájené XXVII. olympijské hry v australském Sydney. Respekt ve svém 38.čísle uvádí, že máme-li věřit lékařům, jsou olympijské hry kromě zápolení "nejlepších z nejlepších" také dosud neslýchaným sjezdem lidí stižených různými chorobami, kteří by normálně měli mít zakázán nejen výkonnostní sport, ale tělesnou námahu vůbec. Jak totiž plyne z informací od národních olympijských výborů, kolem 60 procent olympioniků jsou lidé nemocní, což mají zapsáno i ve svých zdravotních kartách. U sprinterů tento podíl činí dokonce 80 procent. A vůbec to nejsou, jak píše Respekt, banální obtíže; většinou jde o choroby chronické a těžké jako astma, revmatismus, nemoci krevního oběhu. Proto bychom měli s novodobými hrdiny sportu soucítit. Aby šířili slávu své vlasti a získali ušlechtilý kov, jsou připraveni riskovat vlastní - velmi křehké - zdraví.

Jak uvádí Týden, na zlato bezpochyby zaútočí trumf české atletiky Tomáš Dvořák, držitel světového rekordu, neporazitelný desetibojař posledních let. Také o medaili kajakářky Štěpánky Hilgertové se v kuloárech hovoří jako o "tutovce". Stejnou pozici má na hladkých tratích dvojnásobný olympijský vítěz, rychlostní kanoista Martin Doktor. S nadějí je očekáván výkon předčasně odepsaného fenomenálního oštěpaře Jana Železného, který si na jaře 1998 zpřetrhal vazy v rameni pravé ruky a lékaři hovořili o konci kariéry. Předčasně. Dvojnásobný olympijský vítěz a dvojnásobný mistr světa zvítězil ke zděšení všech svých soupeřů letos v březnu na mítinku v Pretorii hodem dlouhým 90,59 metrů.

Osudy herců jsou nevyzpytatelné stejně jako jejich obliba. Jedním z těch, kdo se stali majetkem národa, byl i Jiří Sovák, který zemřel 6.září. Týden mu věnoval vzpomínku... Neměl v rejstříku vznešený pathos Zdeňka Štěpánka, psychologické nuance Karla Högera, přízračnou jednoduchost Rudolfa Hrušínského, ani intelektuální nadhled Miroslava Horníčka. Přesto dokázal někdy více než oni. Tam, kde by se ostatní dostali do karikatury a figurkaření, dokázal Jiří Sovák projít neskutečnými metamorfózami. Smích, který rozdávali jeho hrdinové v pohádkách či crazy komediích, plynul z neobyčejného daru, kterým v této zemi spolu s ním disponovalo jen pár jeho kolegů: Jan Werich, Vladimír Menšík či Jan Libíček. Všichni jeho svéhlaví mrzouti nám už nějaký čas chyběli a teď nám budou chybět definitivně. Smrt Jiřího Sováka uzavírá kapitolu jedné velké herecké generace, která musela čelit nacistickým i komunistickým ideologům. Dnešní školáci na ni budou možná vzpomínat stejně jako my na generaci Vojanovu. Někteří její představitelé si zavdali s pokušením budovatelských či normalizačních produkcí, avšak vynášet soudy je příliš jednoduché i zjednodušující. Lidská hloupost jde napříč politickými systémy a byli to právě oni - Jiří Sovák, Vladimír Menšík či Josef Kemr, kdo si své morálně nejisté chvilky vykoupili obrovskou dávkou mistrovské srandy, která přispívá k účinnější korozi mocenských ambic kohokoliv. Nezapomeňme, že sranda není sitcomový prefabrikát, uzavírá svou vzpomínku na komika Jiřího Sováka časopis Týden.