Přehled týdeníků

S výběrem článků z nových čísel českých týdeníků z právě končícího týdne Vás seznámí Milena Štráfeldová.

O unikátním divadle, jehož členy jsou pražští bezdomovci, informuje časopis Týden. Herci se scházejí v prostorách redakce Nového prostoru, tedy periodika, které bezdomovci sami kolportují. Na programu je zkouška z díla ukrajinského absurdního básníka Daniila Charmse, jehož nejznámnější knihou v Čechách se stala sbírka Dobytku smíchu netřeba. Z Charmsovy tvorby je odvozen i název divadla Ježek a Čížek. Charms totiž nepatřil k oblíbencům sovětského režimu, a proto jeho díla ve stalinské epoše mohla vycházet pouze v dětském časopise Ježek a Čížek. Proč právě Charms, který bývá označován za typickou duševní potravu militantních intelektuálů? Mohou mu vůbec bezdomovci rozumět? "Jeho texty jsou natolik šílené, že se bezdomovcům dobře hrají," vysvětluje principál divadelní společnosti Miroslav "Krotitel" Drábek. Divadlo vzniklo počátkem letošního roku víceméně na objednávku časopisu Nový prostor. Počáteční nadšení bylo veliké, spousta herců ale nevydržela. Někteří odpadli, protože je divadlo přestalo bavit, jiní si našli práci, další skončili kvůli problémům s alkoholem. A v čem se bezdomovecké divadlo liší od ostatních amatérských souborů? "Nemá stejné zákonitosti. Nikdy nevíte, kdo přijde. Na druhou stranu musím říct, že nás v rozhodující chvíli nikdo nevyšplouchl," libuje si režisér. "Když hrají divadlo, svědčí to o tom, že ještě nejsou na kolenou," doplňuje. Bezdomovci, kteří jsou schopni se v něčem angažovat, mají podle jeho názoru ještě stále možnost resocializace. Bezdomovecké divadlo si již zahrálo v pražském squattu U Medáků, v klubu Roxy a v libereckém Krátkém úderném divadle. Na návštěvnost si prý nemůže stěžovat. Jenom honoráře jsou nízké - pouhých dvě stě korun. Přesto jsou ony dvě stokoruny pro herce, než se rozejdou do svých "bytů" v opuštěných domech, levných nonstop kinech a pod mosty motivující. Ty peníze si vydělali sami.

---

O výroku Ústavního soudu, který rozšířil práva pacientů, píše nové číslo týdeníku Respekt. Ústavní soud se totiž musel zabývat otázkou, kdy je možné omezit osobní svobodu člověka ve prospěch ochrany jeho života či zdraví. Příležitost k úvahám dal ústavním soudcům případ Jarmily Ederové. Ta byla totiž v loňském roce proti své vůli a za asistence policie eskortována z místa svého bydliště do jihlavské psychiatrické léčebny. Stalo se tak na žádost její obvodní lékařky, která ji ovšem celé dva roky předtím neošetřovala. Lékařka zjevně vyhověla přání příbuzných Jarmily Ederové, především manžela, s nímž se paní Ederová soudila o svěření dětí do vlastní péče. Absurdní řetězec, jak vystřižený z představ paranoika, přetrhla až lékařka v jihlavské léčebně. Po běžném vyšetření konstatovala, že Jarmila Ederová netrpí žádnou psychickou poruchou. Hned druhý den podala Jarmila Ederová na obvodní lékařku a ostatní osoby, které se podílely na jejím nedobrovolném transportu do léčebny, trestní oznámení z důvodu omezování osobní svobody, pomluvy a poškozování cizích práv. Policie však u nikoho neshledala trestní odpovědnost a věc odložila. S odložením věci poté souhlasil i třebíčský státní zástupce. Paní Ederová se však s touto situací nehodlala smířit a loni v říjnu se obrátila na Ústavní soud s tím, že byla porušena její osobní svoboda.

Senát Ústavního soudu dal Jarmile Ederové za pravdu: u jejího převozu do léčebny policie skutečně asistovat neměla. Podle zákona o zdraví lidu by něco takového mohla učinit v případě, že by se jednalo o výkon nutný k záchraně života či zdraví, nebo v případě, že by jevila známky duševní poruchy a ohrožovala sebe nebo okolí. O žádnou takovou situaci se však nejednalo. Žádný konkrétní postih ale pro osoby, které se na nedobrovolném převozu paní Ederové podílely, zřejmě nehrozí. Posoudit eventuální trestní odpovědnost zasahujících policistů nechal Ústavní soud na třebíčské policii a státním zástupci, který už jednou případ odložil. A odpovědností lékařky se soud nezabýval vůbec, protože mu to nepřísluší. Státní zástupce přesto slibuje, že nález Ústavního soudu dnešní praxi změní. Napříště může policie asistovat u převozu na psychiatrii jen tehdy, když bude mít v ruce rozhodnutí soudu. Znamená to, že nedobrovolně a bez soudního rozhodnutí se napříště do léčebny nikdo nedostane.