Přehled týdeníků

r_2100x1400_radio_praha.png

Pro dnešní přehled týdeníků Josef Kubeczka vybíral z Respektu a Týdne.

Minulý týden představila anglická konzultační firma Euro Strategy studii Restrukturalizace ocelářského průmyslu v České republice, vypracovanou na zakázku ministerstva průmyslu a zaplacenou z peněz Evropské unie, píše týdeník Respekt a pokračuje: Jak známo, hutnictví je v České republice na tom špatně a přežívá jen zásluhou masivní státní pomoci. Právě proud dotací se Evropské komisi nelíbí: Česká republika kvůli němu dosud v rámci jednání o vstupu do EU neuzavřela kapitolu o volné soutěži. Navíc unie hrozí, že na dovoz dotovaných výrobků uvalí clo. Euro Strategy proto radí sloučit tři největší české podniky, ze státní kasy do nich naposledy nasypat peníze (konkrétně čtyřicet miliard korun), a předat je soukromému majiteli. Studie ovšem rovnou navrhla i nového majitele všech oceláren - společnost Moravia Steel. Prodej by byl bez soutěže a za symbolickou cenu. O práci podle Euro Strategy přijde na 12 tisíc lidí a státní pokladnu budou podpory a rekvalifikace stát přes dvě miliardy korun. V oboru zbyde 15 tisíc zaměstnanců.

Je tu ovšem další problém: zdejší hutě neleží u ložiska rudy nebo alespoň u moře či na řece, proto je dovoz surovin vyjde draho. Co se týče požadavků na státní rozpočet, podle studie je třeba dát do odvětví peníze, protože v něm nejsou. Každého z nás šance na přežití našich ocelářů bude stát 40 tisíc korun - bez záruky, že to vyjde. Státní intervence musí být jednorázová. Jednou a dost. Na takovou rétoriku nejsou naše hutní kolosy zvyklé. Vítkovické železárny unikly konkurzu, podařilo se jim s věřiteli dohodnout na vyrovnání. Z celkového dluhu kolem 15 miliard už věřitelé neuvidí 6 až 7 miliard korun. Dluhy Nové huti jsou ještě vyšší (16 miliard korun), žádný z věřitelů však zatím nepožádal o vyhlášení konkurzu. Soukromé Třinecké železárny, prodané ještě za Klausovy vlády firmě Moravia Steel, si naproti tomu jako jediné udržují v posledních čtyřech letech zisk. Ten se ovšem stále snižuje, loni dosáhl necelých sto milionů korun.

Ve studii jsou popsány čtyři "strategické možnosti" pro naše hutnictví. "Pokud vláda neudělá nic a ponechá osud odvětví působení tržních sil, dojde nejpozději za rok k jeho kolapsu. Druhá varianta je nejvíc podobná dosavadnímu vládnímu postupu: bez dalších změn dát podnikům peníze v naději, že začnou být ziskové. To je však podle autorů studie chiméra a ani Evropská komise by podobnou vizi neschválila. Třetí cesta počítá s rychlým prodejem pěti provozů, o které je zájem. Kombinace konkurzu a prodeje životaschopných částí zní logicky. Takovou variantou se však studie nezabývá. Zadání ministerstva průmyslu totiž požaduje, aby se na odvětví nahlíželo jako na celek. Euro Strategy proto podrobněji rozpracovala pouze čtvrtou variantu: vytvořit Český ocelářský podnik sloučením největších hutních firem. Tolik týdeník Respekt.


Časopis Týden pod titulkem po stopách rodu píše, že zájem o rodopis v Česku už několik let vytrvale stoupá. Archivní badatelny praskají ve švech. Začíná to být neúnosné, řekla časopisu Vladimíra Hradecká ze Státního oblastního archivu v Praze. Hledačů předků se do tohoto archivu hrne tolik, že je nutné objednávat se s dvouměsíčním předstihem. Situace se prý zlepší až na podzim, kdy bude otevřena větší badatelna v novém archivu na pražském sídlišti Chodov. Kromě nejpočetnějších rodopisců z archivních fondů čerpají regionální historici, vědci, studenti-diplomati i demografové. A k čemu je ta námaha vlastně dobrá? Je to nekonečný detektivní seriál, řekl o tomhle podivuhodném badatelském koníčku jeden z těch, kdo mu propadli.

Jak zahájit rodopisné pátrání? Časopis Týden radí: Jednoduše doma. Prohlédněte zažloutlé křestní a oddací listy, školní vysvědčení či domovské listy. Potom je potřeba navštívit žijící příbuzné a pamětníky. Odborníci přitom doporučují vyprávění pamětníků pamětníků zapisovat, případně nahrávat. Poté, co byly vyčerpány domácí prameny, nezbývá než pustit se na dobrodružnou plavbu do archivu. Podle časopisu Týden se ale může stát, že může nastat problém s rozluštěním nápisů často psaných německy či latinsky. Česká genealogická a heraldická společnost proto pořádá kurzy pro začínající rodopisce. Kromě výuky čtení starých textů je na takovém kursu adept rodopisu poučen o dalších důležitých věcech - například o starých měnových a měrných soustavách nebo o datování listin podle církevních sňatků. Získá také například představu, co lze vyčíst z pozemkových knih. Badatel může vypátrat nepřetržitou rodovou posloupnost do doby Marie Terezie, velice teoreticky do konce třicetileté války.

Matriky, které u nás začali vést faráři až koncem 16. století, se většinou dochovaly teprve ze století následujících. Ani tehdy, když se matrika zachovala, není ještě vyhráno. Někdy zápisy chybějí nebo nebývají úplné. Jak časopis Týden v závěru připomíná, v padesátých letech 20. století byly staré matriky z celého Československa svezeny z farních úřadů do depozitářů státních oblastních archivů v Brně, Litoměřicích, Opavě, Plzni, Praze, Třeboni a Zámrsku. Zde pod odborným dohledem archivářů odpočívají dodnes, píše časopis Týden.