Přehled týdeníků

Z českých týdeníků vybírala Zdeňka Kuchyňová.


Časopis Týden se vrací k tragické události, která se stala v roce 1949 za ranního šera v Jizerských horách. Likvidační skupina SNB tehdy zastřelila dva skauty a pět dalších zranila. Většině bylo 17 let. Na Železnobrodsku následovalo rozsáhlé zatýkání - v kriminálech zmizelo na čtyřicet osob. Během monstrprocesu byli ti, co přežili posláni na několik let do vězení. Pak se za celou kauzou zavřely ledy. Případ otevřel až Miloslav Nevrlý ve své Knize o Jizerských horách. V 1. vydání se ještě nevyskytuje, ve druhém a třetím už ano. Existují tři verze popisu dramatické události. První je verze StB, promítnutá do soudního odůvodnění rozsudku. Ten líčí spiknutí po zuby ozbrojených skautů s úmyslem přispět ke svržení komunistického režimu a chrabrost příslušníků SNB. Druhou verzi nabídl ještě za totality jeden ze zraněných Kokoška, který se z vězení vrátil se zničenými ledvinami a narušenou psychikou. Vyvrací například policejní kontrukci, že velitel skautů zastřelil jednoho ze svých kolegů a potom sebe. Třetí verzi vyprávěl další ze svědků Radomil Raja. Pracuje jako místopředseda Konfederace politických vězňů v Jablonci nad Nisou. Nikdy nepřestal bojovat za očištění jmen svých kamarádů. Média však neoslovil. Jak tvrdí, byla to sprostá vražda. Žádné skautské spiknutí neexistovalo. Šlo o výtvor StB, která potřebovala precedens pro rozbití organizací Skaut a Junák. Nikomu se například nepodařilo najít pevnůstky ve kterých měli být skauti ukryti - ve skutečnosti měli jen stany. Příslušníci SNB tvrdili, že nevěděli, kde skauti táboří, přitom neschůdný porost pročesávali v noci a navíc, jak se mohli nezkušení chlapci bránit několik hodin obklíčení tak ohromné přesile. Strůjcem celé akce se podle Raji stal jistý Jiří Hilger. Šeptalo se o něm, že je agentem západní rozvědky. Ve skutečnosti byl agentem StB a celou past nastrojil. Mladíky varoval před zatčením a vzal je do hor. Ilegální skupina byla na světě. Dnes Raja dokáže doložit, že v době, kdy Hilger takzvaně emigroval, figuroval na výplatních páskách různých firem ovládaných StB. Po několika letech se v Železném Brodě znovu vynořil. Nikdy nestál před soudem. Rajovy kolegy nikdo nikdy nerehabilitoval. Tehdejší komunistické zákony nikdo neporušil.

Nejen revoluce, ale také reformy požírají své děti. Jak píše časopis Respekt, dosvědčuje to poslanec Radko Martínek, odpovědný ve vládní sociální demokracii za reformu veřejné správy. Oznámil totiž, že centrální úřady zamýšlejí do deseti, nejpozději do dvaceti let zrušit všechny obce, které nemají patnáct set obyvatel - tedy dvě třetiny všech obcí. Přitom před deseti lety byl vznik místní samosprávy jedním z největších úspěchů demokratických reforem. Dnes je v České republice něco přes 6 tisíc obcí. Jejich zastupitelstva mají ze všech veřejných institucí v zemi největší oblibu. Podle poslance Martínka by do budoucna nemělo obcí zůstat více než několik stovek. Nepřátelé obcí také tvrdí, že jich tolik jako v Česku nemají nikde na světě. Nemají pravdu, uvádí Respekt. Vzhledem k počtu obyvatel je nejméně tolik obcí ve Francii, v severní Itálii, v Maďarsku, některých německých zemích a státech USA. Některé země, stejně lidnaté jako Česká republika však skutečně vystačí s pár stovkami obcí - to platí pro skandinávské země. Nikdo ze znalců veřejné správy by se ale neodvážil rozhodnout, který systém je lepší. Jsou každý jiný, odpovídají místním tradicím. Tak proč je měnit? Za komunistů stát rozhodl o sloučení obcí a občané museli poslechnout. Když chtěli občané nezávislou obec na počátku 90. let, stát to vzal na vědomí. Dnes se poměry podezřele blíží prvnímu modelu.

Na jiném místě se Respekt věnuje televizní technice. Jak uvádí, prosincová krize v České televizi a také soudní spory o soukromou televizi Novu připomínají, jaké potíže mají nejvlivnější média. Čelí silnému tlaku politiků a reklamnímu trhu, ohrožují je vážná selhání některých novinářů i mediálních manažerů. Naštěstí zaznělo trochu optimismu. Totiž plán, jak zavést "pozemní digitální televizi". Základní princip je jednoduchý. Jeden kanál nové televize tzv. multiplex dá šanci volit až ze šesti programů dodávaných v lepší kvalitě než dosud, k tomu bude k dispozici ještě třeba rozhlasový signál a internet. Divák bude moci do pořadů aktivně vstoupit: od výběru z filmové knihovny přes volbu kamery při sportovním přenosu po přímou účast v televizních diskusích. České televize přenášejí svůj program digitálně už dnes, většinou ale jen k televizním vysílačům - dál k divákům se zpravidla šíří běžným analogovým způsobem. Komerční televize však o pozemní digitalizaci nejeví zájem. Současný reklamní trh nabízí něco přes pět miliard korun ročně. A soukromé televize Nova a Prima se o něj ani nechtějí dělit s novou konkurencí, ani nehodlají vyrábět více programů jen z toho důvodu, aby si udržely současný příjem. Politické důvody, proč zdržovat digitalizaci, má rovněž vláda. Podle ministra dopravy Jaromíra Schlinga není možné před volbami občanům hrozit, že za pár let budou muset kupovat za dvacet tisíc nový televizor, dodává týdeník Respekt.